Článek
Nenápadné místo v areálu bohunické fakultní nemocnice. Vyvýšená travnatá plocha a na ní tři stany. Procházejí kolem nich lidé v ochranných oblecích a rouškách. Sem tam pod improvizovaný přístřešek přijede auto s pacientem. Tady se lidé nechávají testovat na koronavirus.
A právě na tomhle místě se nyní odehrává nekonvenční válka s neviditelným soupeřem, který útočí na civilizaci. V přední bojové linii proti koronaviru jsou v Brně studenti.
Fakultní nemocnice využívá stovky mediků, často studentů pátého a šestého ročníku na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity, ale i mladší. Tomáš Klail musí v ochranném celotělovém obleku vydržet sedm či osm hodin. Pacientům odebírá stěry přímo z krku, testovaní vůbec nevystupují z auta a přijíždějí po objednání. „V obleku je teplo, ale dá se to zvládnout. Horší je vydržet bez jídla a toalety,“ hlásí z uctivé vzdálenosti. Také jeho kolegové ze směny se od něj musejí držet dál.
Testovací zóna je pro veřejnost přísně uzavřená. O chod více než desetičlenného týmu se stará Kristína Pečíková. „Jsem tu jako dobrovolník. Zapsala jsem se přes formulář univerzity a koordinuji lidi v odběrových stanech,“ vypráví studentka všeobecného lékařství, která pochází ze Žiliny.
Tým vzorky odebírá, ukládá je do chladicích zařízení a pak je odesílá na vyhodnocení. Ve spolupráci s krajskými hygieniky také zajišťuje objednávky pacientů a vypisuje žádanky. „Opravdu přijímáme jen lidi s horečkou nad 38 stupňů Celsia. Někteří přichází bez příznaků, jen s obavami. Takové samozřejmě odmítáme,“ vysvětluje Pečíková.
Strach si nepřipouští, přestože potenciální nakažení projíždějí jen kousek od ní. „Nebojím se, ale je to velká zodpovědnost, abychom vše zvládli a tým pracoval správně,“ povídá.
S rodinou na Slovensku je v každodenním kontaktu. „Samozřejmě se o mě strachují. Musela jsem jim vysvětlit, že jsme chránění, a poslat fotky,“ usmívá se.
Skupina se momentálně snaží vypracovat manuál pro nové příchozí dobrovolníky. „Aby koordinátor mohl ráno jen rozdělit úkoly a každý přesně věděl, co má v testovacích stanech dělat,“ upřesňuje studentka pátého ročníku.
Desítky mediků teď s chodem nemocnice a novými činnostmi výrazně pomáhají. „Jsou pro nás obrovská pomoc. Samozřejmě pracují v ochranných pomůckách, aby co nejvíc snížili riziko nákazy,“ popisuje mluvčí nemocnice Pavel Žára.
Nemocnice také díky nim momentálně odebere okolo 160 stěrů za den. „V případě nutnosti budeme jejich počty navyšovat,“ ujišťuje Žára.
Medici jsou rozesetí po celé nemocnici. Měří teplotu u vstupu všem příchozím do nemocnice, radí pacientům, působí jako sanitáři. S jejich koordinací pomáhá krizový štáb také tvořený studenty. Sídlí jen pár stovek metrů od testovacích stanů, v areálu nemocnice.
Ve velín se proměnila běžná učebna. Členové týmu se scházejí okolo deváté ráno, někdy odcházejí až kolem desáté večer. Řídí všechny činnosti dobrovolníků. „Především počáteční činnosti byly velmi náročné,“ popisuje Natália Antalová.
Na různé činnosti se hlásí stovky zájemců. „Momentálně tu pomáhá asi 280 mediků, další čtyři stovky zájemců jsou v záloze,“ říká šéf krizového štábu Martin Janků.
Zájemci míří do všech krajských nemocnic, třeba do Ivančic nebo Břeclavi. „Už máme docela dobře vytvořenou infrastrukturu. Nemocnice vědí, že pokud potřebují pracovní sílu, mohou se na nás obrátit. Zájem studentů je enormní a občas mě dojímá, jak lidé chtějí pomáhat,“ dodává. Část lidí se také proměnila na telefonisty. Pomáhají v přetížených call centrech.
Solidarita však prostoupila celou univerzitu. Do šití a distribuce roušek, rozvážení nákupů starším lidem i dalších činností se zapojuje přes 2500 studentů. „Obrovsky nás to těší. Také proto jsme ve čtvrtek spustili web munipomaha.cz. Mohou se tam hlásit dobrovolníci, ale také ti, kteří pomoc potřebují. Zřídili jsme rovněž možnost přispívat peněžními dary,“ říká mluvčí univerzity Tereza Fojtová.
Ani univerzita zatím nemá dostatek ochranných pomůcek. „Je to také důvod, proč nemůžeme zapojit ještě víc lidí,“ doplňuje.
Studenti se shodují, že i přes koronavirová rizika v první linii zůstanou. „Všichni už víme, co máme dělat. Budeme takto fungovat, dokud bude potřeba,“ ujišťuje Pečíková.
