V Praze staví pomník Marii Terezii. „Byla to macecha Čechů,“ míní odpůrci

Dílo sochaře Jana Kováříka by mělo být podle Kateřiny Maršálové z tiskového oddělení radnice slavnostně odhaleno 20. října. Podle smlouvy se sochařem by městská část měla za dílo zaplatit zhruba 3,6 milionu korun. Jeho výstavbu radnice připravuje mnoho let, proti pomníku vzniklo několik petic.

„Umístění sochy panovnice Marie Terezie do nově vzniklého parku Prašný most u ulice Milady Horákové považujeme za historický omyl. Panovnice je jistě osoba úctyhodná, ale vzhledem k tomu, co se na tomto místě stalo 21. března 1942, považovali bychom za vhodnější, kdyby zde byla umístěna socha připomínající nejen brigádního generála in memoriam Václava Morávka, ale i jeho spolubojovníky Josefa Mašína a Josefa Balabána,“ stojí v petici, jejímž spoluautorem je Jiří Padevět, ředitel nakladatelství Academia a badatel v oblasti historie. „Tito stateční muži položili svůj život v boji proti nacismu, Václav Morávek právě zde. Události protektorátu a druhého odboje dosud ovlivňují naši současnost, a i proto jsme přesvědčeni, že na Prašný most patří socha největších hrdinů protinacistického odboje.“

Autor jiné petice, Zdeněk Zacpal, Marii Terezii za úctyhodnou nepovažuje. „U nás dlouho od národního obrození vládl étos stavět pomníky nezištným obětavcům. Po roce 1989 naopak vznikají pomníky cizím potlačovatelům svobody (Franz I.) či prospěchářům, kteří za své služby cizím uchvatitelům přišli k ohromnému majetku (Albrecht von Waldstein). Habsburkové tuto zemi po Bílé hoře zpustošili, potlačili náběhy k občanské společnosti i zárodky občanských svobod a odřízli ji od evropských center svobodného rozvoje věd a umění. A Marie Terezie je považována spíše za „macechu Čechů“, která rakouskou říši v zájmu habsburské dynastie dále centralizovala,“ domnívá se.

Zacpal předkládá další důvody, které podle něj činí pomník nepřijatelným: „Před pražskou korunovací roku 1743 prohlásila, že česká koruna se podobá šaškovské čepici. Zrušila Českou dvorskou kancelář, vládla zaostalé říši stále praktikující mučení, usmrcování evangelíků i útisk poddaných, jejichž povstání bývala krvavě potlačována a kteří na více místech dopadli ‚jako sedláci u Chlumce‘. Vyháněla statisíce do dynastických válek. Prosadila-li povinnou školní docházku, sledovala na rozdíl od některých jiných vládců-reformátorů ne prospěch svých (dříve znevolněných) poddaných, ale především vlastní mocenské zájmy.“

Zacpal prosazuje i Padevětův názor. „Ono místo je ostatně spjato s hrdinstvím štábního kapitána Morávka, který nezištně bojoval proti nacistům, právě na onom místě byl gestapem usmrcen a zaslouží si tam sochu především. Stavět tam pomník cizí utlačovatelce národa vyzní naopak jako cynický výsměch humanistickým tradicím této země.“

Praha 6 si to nemyslí. Soutěž na podobu pomníku vyhlásila městská část v roce 2013 a výsledky byly vyhlášeny v dubnu 2014. Následně se projekt zdržel v důsledku voleb a v roce 2016 začalo proti stavbě – jak je popsáno výše – protestovat několik stovek lidí, kteří podepsali petici. Naopak monarchistická strana Koruna Česká poslala starostovi Ondřeji Kolářovi (TOP 09) otevřený dopis na podporu záměru.

Městská část na Facebooku uvedla, že socha připomínající figurku ze hry Člověče, nezlob se vzniká ze speciální polymerní směsi podle Kováříkovy receptury. Směs se nyní tlačí do formy kolem jádra sochy, která pomalu získává svoji definitivní podobu.

Návrh pomníku Kovářík vytvořil s architektem Janem Proksou. Městská část se sochařem podepsala smlouvu v květnu roku 2018. O rok dříve byl ke 300 letům od narození Marie Terezie odhalen základní kámen. Pomník měl být podle smlouvy hotov do 16 měsíců od jejího podpisu. Park u Prašného mostu, kde dílo vzniká, magistrát také na žádost Prahy 6 přejmenoval na Park Marie Terezie.

Marie Terezie z rodu Habsburků byla arcivévodkyní rakouskou, královnou uherskou a manželkou císaře Svaté říše římské Františka I. Štěpána Lotrinského. V habsburské monarchii vládla v letech 1740 až 1780, byla i jedinou vládnoucí panovnicí na českém trůně. Společně se svými poradci zavedla mnohé reformy. Modernizovala státní správu, armádu, hospodářství a vzdělání. V roce 1774 vydaný Všeobecný školní řád se stal základním kamenem povinného základního školního vzdělávání pro všechny. V reformách pokračoval její syn Josef II.

K jejím asi nejznámějším reformám patří ta školská. V roce 1773 byl zrušen jezuitský řád, jezuité tím přišli i o dohled nad školstvím. O rok později byl vydán Všeobecný školní řád pro všechny císařsko-královské země, který stanovil mimo jiné všeobecnou vzdělávací povinnost pro chlapce i dívky. Byla zavedena povinná šestiletá školní docházka a systém škol:

- Triviální školy na venkově i ve městech, při farách, pro výuku čtení, psaní a počtů, výuku náboženství a základů zemědělství, pro dívky též domácích prací. Na obsah výuky dohlížel farář, na hospodaření školy školní dozorce, což byl obvykle nejbohatší sedlák z vesnice.

- Hlavní školy ve městech, alespoň jedna v kraji. Kromě základních znalostí se učila též německá gramatika a latina. V českých hlavních školách se v prvním ročníku učilo česky, ve druhém částečně česky, ve vyšších německy.

- Normální školy, což byly učitelské ústavy v zemských městech, s výukou pouze v němčině.

- Preparandy, přípravné kurzy pro učitele, trvaly při normálních školách 1–2 roky, při hlavních školách 3 měsíce.

Dozor nad hlavními a normálními školami měly zemské školní komise. V roce 1775 byla provedena reorganizace středních škol. Vznikla pětitřídní a později šestitřídní gymnázia, kde se učilo německy, od 3. třídy latinsky.