V Petra Radu mám velkou důvěru, říká jablonecký střelec Doležal

Martine, vám za chviličku začíná tréninková jednotka a říkám si, že dneska musíte nastupovat do práce s velice dobrou náladou po tom, co se zatím děje kolem jabloneckého týmu?

Jo, nálada je určitě dobrá. Po vítězném zápase nám dal trenér volný víkend, takže jsme strávili čas s rodinami. A teď už jdeme zase do týdenního cyklu před zápasem.

Myslím si, že jsme v pohodě, že se nám daří, všichni kluci na sobě pracují. A doufám, že to tak bude pokračovat ještě poslední tři zápasy, a pak uvidíme, na jaké místo to bude stačit.

Říkal jste, že jste dostali volno. Neproběhla taky nějaká grilovačka, když bylo o víkendu tak hezky?

Grilovačka proběhla. Byli tady manželčini rodiče i její brácha. Takže jsme to spojili, když bylo hezké počasí. Něco jsme si ugrilovali a chodili i na procházky, takže jsme si víkend užili.

Vy jste si určitě zasloužil dobré maso k obědu nebo k večeři, protože jste v minulém zápase proti Teplicím zaznamenal tři góly. A co je ještě důležitější, v posledních čtyřech zápasech jste se trefil sedmkrát. Kde se to vzalo, že ve vás takhle bouchly saze?

Abych pravdu řekl, nevím. Ale doufal jsem, že smůlu jsem si už vybral. Teďka šance proměňuju a dostávám se do jejich většího počtu. Cítím se fajn. I s Ivanem Schranzem se nám vede dobře a celý tým tak nějak funguje. Moc gólů nedostáváme, naši stopeři hrají výborně, stejně tak i středoví záložníci. Z toho těžíme. Také se nám rozehrávají kraje, takže máme ve hře spoustu centrů, spoustu závarů.

To nám vyhovuje a doufáme, že to tak bude pokračovat ještě nějakou dobu.

Formu máte výbornou a já si říkám, jestli nepřichází čas na pošilhávání po reprezentaci? I proto, že víme, že tentokrát bude nominováno 26 hráčů a vám to teď opravdu, jak se říká mezi fotbalisty, „lepí“. Máte nejlepší aktuální formu z hrotových útočníků, kteří přicházejí do úvahy.

To se uvidí až na konci, jestli pozvánka přijde. Nijak nad tím nepřemýšlím nebo ani si to nechci dávat do hlavy, protože pak by mě to mohlo i svazovat. Samozřejmě kamarádi a spoluhráči mi to předhazují, ale já se to snažím vytěsnit z hlavy. Když to přijde, budu jenom rád, ale uvidíme až po konci sezony, jak to bude.

Petr Rada se po utkání s Teplicemi vyjádřil docela zajímavě, když přiznal svoji trenérskou chybu. Před utkáním, kdy bylo docela málo času na trénink a regeneraci v nahuštěném programu, připravil docela tvrdou tréninkovou jednotku. Pak na vás viděl, že máte především v prvním poločase těžké nohy, že vám to prostě moc neběhá, a vzal to na sebe. Cítili jste se také tak jako hráči?

Já sám za sebe jsem byl takový zafuněný. A co jsme se s kluky bavili, tak všichni byli takoví, nemohli se do toho prostě dostat. Až časem jsem se začal cítit dobře, rozběhal jsem se. Takže možná to bylo tím. A možná počasím, jak najednou padaly kroupy, pak vyšlo slunko. Pořád se to měnilo, i to mohl být důvod. Trenér to vzal na sebe, ale neviděl bych to tak, že to bylo těžší tréninkovou jednotkou. Prostě najednou na nás něco padlo. Ale naštěstí jsme poločas zvládli 2:0, druhá půle už byla z naší strany daleko lepší.

Tak mě napadá, jestli třeba dneska nepůjdete za Petrem Radou a neřeknete mu: Tak, trenére, dneska jenom na dvě, v klidu?

Ne, uvidíme, co dneska připraví, po dvou dnech volna toho vymýšlet moc nejde. Takže to bude nějaký nájezdový trénink. Spíš lehčí. A až na zítřek toho bude víc.

Když se vrátím ještě k Petru Radovi. Zamlouvá se mi, že dokáže podržet hráče, kterým se v určité fázi sezony nedaří. Vy jste to měl také složité, na začátku ročníku jste měl zdravotní problémy, buď jste vůbec nenastoupil do zápasu, nebo jenom na chvíli. Takže logicky nepřicházely ani góly. Ale přitom mi přijde, že jste cítil, že šanci od Petra Rady dostanete. Že vás podrží a nepošle natrvalo na tribunu.

Já k němu mám velkou důvěru. Od té doby, co přišel, tak mi od začátku stále radil, ať šance, které jsem měl a neproměňoval, řeším v klidu první myšlenkou, jakou mám. A když se mi nedařilo, tak mě podržel a jsem za to rád. Myslím si, že teď trenérovi důvěru splácím. Tak to má i u většiny kluků, že když se jim nepodaří jeden dva zápasy, tak je nevystřídá, ale snaží se udržet tým tak nějak pospolu, aby se dali dohromady a tým šlapal dál.

Na druhou stranu, když se mu něco nelíbí, tak si dokážu představit, že v kabině bývá sem tam hlučno?

Určitě. I teď o poločase zvýšil hlas, když se mu výkon nelíbil. Ale dokáže to říct na rovinu a my hráči ho bereme, máme vůči němu respekt. Když něco řekne, tak to má váhu. Myslím, že jeho přístup na nás platí. Fotbal má rád, žije jím, celý zápas nás povzbuzuje, křičí. Na nás to funguje, sedlo si to a teď v tom jenom pokračovat.

Vy jste v Jablonci od roku 2014 a pomaličku, nebo spíš docela rychle, míříte ke stovce ligových gólů. Teď jste na 82. Přece jen nezaběhne občas myšlenka směrem, že už chybí „jenom“ 18 branek k této metě?

Já jsem to nevěděl, nějaký novinář mi to řekl před zápasem. Samozřejmě v hlavě to tak nějak je. Kdyby se to povedlo, tak by to bylo super. Ale je to stejné jako s tou pozvánkou do reprezentace. Snažím se tím nezabývat. Člověk, když nad tím bude přemýšlet, tak třeba další šance promarní a bude se v tom utápět víc a víc. Takže byl bych rád, kdybych to zvládl, ale těch 18 gólů bude ještě těžkých.

Primární starost teď v Jablonci asi je, jak dopadnete v tabulce. Jestli to bude druhé, nebo třetí místo. Je to takový dostih na dálku se Spartou. Sledujete sparťany, když je přenos v televizi?

Jo, já je osobně sleduju, teď jsem se díval na Spartu s Baníkem a myslím si, že většina kluků se také koukala. Bude to ještě těžké, ta tři zbývající kola budou náročná. My máme Příbram, Slavii a Pardubice, což jsou nevyzpytatelní soupeři. Sparta má taky těžké soupeře. Ten, kdo někde ztratí, druhé místo neuhraje. Ale já myslím, že ty tři zápasy zvládneme a skončíme druzí.

Jablonci se vždycky před sezonou víceméně rozpadne tým nebo jeho kostra. Aspoň v minulých letech to tak bývalo. A trenér Rada dával dohromady nové mužstvo z hráčů, kteří přišli, z hráčů, kteří třeba nedostali šanci v těch největších klubech. A ono to zase funguje. Co to tam je za vzduch na Střelnici v Jablonci?

Za vzduch nevím, ale je pravda, že odešla kostra týmu po Evropské lize, kterou jsme loni hráli. Masopust, Tomáš Holeš, Matěj Hanousek. Odešli do Slavie, do Sparty. Takže se to muselo nějak obměnit. A myslím si, že začátek nové sezony ještě nebyl optimální, chtělo to delší čas na přípravu a sehrání, chvíli to trvalo. I novináři nás už odepisovali s tím, že už to nebude takový Jablonec jako dříve.

My jsme se semkli, asi nás to zdravě naštvalo. Teď jsme se dostali do určité fazony a můžeme se modlit, ať to vydrží do konce sezony, a pak uvidíme na jaké místo to bude stačit. Všichni doufáme, že druhé místo uhrajeme.

Já musím souhlasit s tím, co jste říkal, protože já si živě pamatuju na zápas předkola Evropské ligy v Dunajské Stredě, kde se vám to teda fakt nepovedlo. Přiznávám, že i já jako komentátor jsem vám dal docela za uši, protože to byl fakt bídný výkon. Říkal jsem si, jestli taková darda Jablonci neublíží, jestli z ní nebude psychická deka, pod kterou se dostanete. Ale přišlo mi, že v průběhu dalších dvou tří týdnů vaše cesta nabrala jasný směr nahoru.

No, největší facka přišla s Brnem, kdy jsme s nimi hned po koroně prohráli domácí zápas. Pak jsme se nastartovali zápasem v Liberci. A tým začal šlapat a od té doby to tak funguje. Samozřejmě občas má někdo karty nebo přijde zranění, tak se to doplní. Ale současní hráči jsou všichni dost kvalitní. Prostě si to sedlo a zase to funguje.

Nemrzí vás trošku, teď když se vrací diváci nebo aspoň jejich část do ochozů, že na Střelnici tolik lidí nechodí? Přece jen podpora diváků není taková, jakou byste si zasloužili.

Co jsem tady, tak těch lidí až tak moc nechodí. Možná je to tím, že Jablonec a Liberec jsou tak blízko sebe. Pro nás je to škoda, samozřejmě, vnímáme to, ale nic s tím neuděláme. Když lidé nechtějí na fotbal přijít, tak nepřijdou. Asi se raději dívají v televizi. Teď je taková doba. Klub musí dodržovat nějaké normy, na náš stadion může přijít asi šest set lidí. Aspoň pro ty, kteří přijdou, i pro celý Jablonec bychom to chtěli dotáhnout k úspěchu.

Rozdíl mezi koncem loňského roku, zimním obdobím a letoškem je poměrně výrazný. Přišlo mi, že v době, kdy jste moc na hřišti nebýval nebo se na něj dostával na pár minut, jste si zas tak moc nevěřil. Nebo jste hledal příliš složitá řešení. Když jsem viděl zápas s Teplicemi i ta předcházející utkání, tak jste zase fungoval jako gólový automat.

Jo, když jsem se dával dohromady po zranění, dostával jsem se do toho těžko. Dvakrát po sobě jsem si natrhl tříslo a o to to pro mě bylo složitější. Poprvé jsem uspěchal návrat, protože začala příprava a já se zranil hned na jejím začátku. To pro mě bylo těžké. Pak přišly dva přáteláky, do kterých jsem ani nenastoupil. Najednou naskočit zpátky pro mě nebylo jednoduché, neměl jsem pořádnou praxi ani po třech měsících. Zpočátku jsem se ani nedostával do šancí.

Ale postupem času jsme se dohodli s trenéry, že mě budou posílat na hřiště postupně, abych se lepšil víc a víc. A když už jsem si myslel, že je to lepší, tak přišla korona, a tak se to zase zabrzdilo. Zlomilo se to zápasem s Plzní, kdy jsme prohrávali o poločase 0:2 a trenér nás tam o pauze poslal tři nové a my jsme dokázali utkání zvrátit. Vlastně jsem tam dal první gól a to mě nakoplo. Spadlo to ze mě a pak už jsem začal dávat góly častěji.

Úplně na závěr se zeptám – bylo by hezké zahrát si předkolo Ligy mistrů, že?

Myslím si, že pro všechny tady by to byl velký úspěch a strašně rádi bychom si ho zahráli. Ale uvidíme, snad to zvládneme, ale ta tři kola budou ještě těžká.