V Peru je covid-19 nejsmrtelnější na světě, do škol se děti hned tak nevrátí

Minulý týden zaznamenaly peruánské úřady už 30 tisíc mrtvých na koronavirus a v počtu nakažených je země pátá na světě. V třicetimilionovém Peru se už virem nakazilo více než 730 tisíc lidí.

Proč právě na andskou zemi dopadá pandemie tak tvrdě? Zdá se, že se zde schází hned několik faktorů, které šíření nemoci pomáhají - zastaralé zdravotnictví, hustota zalidnění v městských aglomeracích i velký podíl šedé ekonomiky.

S nedostatečnou infrastrukturou se sice potýká většina jihoamerických měst, pro Limu a její okolí to ale platí ve zvýšené míře. Zatímco třeba v Santiagu de Chile, Buenos Aires nebo Sao Paulu se lidé mohou svézt do práce metrem, v Limě jsou jedinou alternativou k automobilu přeplněné autobusy. V peruánské metropoli a jejím okolí přitom zahynula zhruba polovina všech obětí v celé zemi.

S opatřeními proti šíření viru přitom přišla vláda velmi brzy, Peruánci se museli omezovat už od poloviny března.

Například školy, které se 16. března uzavřely, zůstávají zavřené stále. Děti se do nich mají vrátit až v příštím roce. Ministerstvo školství sice zavedlo distanční výuku a program nazvaný „Učím se doma“ vysílá v televizi i rádiu. Problémem ale je, že mnohé děti z venkovských oblastí v Andách nebo Amazonii tyto přístroje nemají a někdy musí docházet každý den až 15 kilometrů do nejbližšího města.

Vláda proto slíbila, že nakoupí dětem asi milion tabletů s nahranými výukovými programy a solárním panelem na dobíjení. Tablety ale nakonec během léta nedorazily - ukázalo se, že chyba byla ve smlouvě s výrobcem. Vláda ji zrušila a vybrala jiného dodavatele, termín dodání se však posunul až na říjen.

Nouzový stav, který zahrnuje karanténu některých čtvrtí i zákaz shromažďování, lidé příliš nerespektují. „Situace se vymkla kontrole. Ve své čtvrti slýchávám hudbu, konají se večírky, lidé se scházejí,“ citoval francouzský deník La Croix venezuelskou uprchlici Claudii, která na kraji metropole pronajímá místnost jedné ženě, jejíž sestra právě zemřela na koronavirus.

Na konci srpna zasahovala policie na jedné ze zdejších diskoték, kde se navzdory zákazu sešlo na 120 lidí. V následném zmatku bylo 13 z nich ušlapáno.

Pandemie koronaviru tak poněkud uzemnila peruánský boom. Na začátku tisíciletí se totiž zdálo, že Peru zažívá skvělé časy - ekonomika prudce rostla a počet lidí žijících pod hranicí chudoby se z 59 procent v roce 2004 snížil na dnešních 20 procent. Velkou část peruánské ekonomiky (až 70 procent) ale tvoří neformální sektor, tedy šedá ekonomika. A lidé, kteří v ní pracují, na okolnosti a státní omezení příliš nehledí, protože se především musejí uživit.

Státního zdravotnictví se prudký rozvoj v posledních letech bohužel příliš nedotkl. Když udeřila pandemie, v celé zemi bylo pouhých sto lůžek na jednotkách intenzivní péče. V médiích se pak objevily snímky dlouhých front, kde stáli před nemocnicemi příbuzní infikovaných, kterým přinášeli láhve s kyslíkem.

Chybějící zdroje pocítili na vlastní kůži i peruánští zdravotníci a lékaři. Podle oborové organizace Colegio Médico del Perú už jich koronaviru podlehlo 170. V sousední Brazílii, která je sedmkrát lidnatější, to bylo 267 obětí.

Čtyři tuny ochranných pomůcek a dalšího materiálu proto v září poslala ve třech letadlech do Limy Evropská unie. Materiál bude rozdělen tamním humanitárním organizacím.