Článek
Stoletá halda Heřmanice leží na okraji Ostravy, jen kousek od obydlených čtvrtí Hrušov a Heřmanice či od bohumínské části Vrbice. Na více než 60 hektarech se vrší 30 milionů tun hlušiny z dnes už zavřených dolů. Materiál obsahuje asi 11 procent uhlí, ale i sirné sloučeniny.
Právě kvůli tomuto složení obří skládka v podzemí hoří. Když tu v roce 2010 prováděla firma Geotest průzkum, naměřila v některých místech až 620 stupňů Celsia.
Podzemní požáry uhelných odvalů jsou běžné, u Ostravy hoří už desítky let dvě menší haldy, další doutnají v polské části uhelné pánve. Podzemní požár v Heřmanicích je ale problém. Už proto, že heřmanická halda je největší. „Hoří tam miliony tun materiálu, emise se uvolňují do ovzduší,“ říká ostravský primátor Tomáš Macura.
Toxický koktejl
Hlavní potíž je v tom, že na heřmanické skládce není jen hlušina z těžby. V minulém století se sem vyvážel také nebezpečný odpad z blízké koksovny a z ostravských chemiček. Ropné a dehtové zbytky se ukládaly do odkališť, část haldy je tak prosycena toxickým koktejlem.
Zatím halda zřejmě neohrožuje bezprostředně zdraví lidí. Podle dostupných informací o rozptylových studiích (poslední dělal loni v létě státní Zdravotní ústav Ostrava) se znečištění nešíří do ovzduší. Zato kopec páchne jako stovky nekvalitních domovních kotlů krmených nejhorším uhelným kalem. A hodně práší. V posledních měsících o to víc, že se v haldě bagrují takzvané vzdušné stěny - předěly, které mají izolovat hořící podzemí od ohněm zatím nedotčených částí.
Požár se totiž pod zemským povrchem posouvá. Právě v tom je hlavní riziko.
Kdyby podzemní požár zasáhl části haldy kontaminované toxickými odpady, mohlo by to způsobit ekologickou katastrofu. Jedy z uloženého materiálu by se do ovzduší začaly uvolňovat v mnohem větší míře. Stačilo by ostatně i to, aby se hoření posunulo pod lesní porost, který část haldy pokrývá, to by zřejmě vyvolalo nekontrolovatelný jedovatý lesní požár.
Hořící halda se tak stává časovanou bombou. „Je to akutně největší zdroj znečištění mimo kontrolu, který v kraji máme,“ říká náměstek moravskoslezského hejtmana Jakub Unucka.
Podle Unucky je na řešení ještě čas. „Zatím není znečištění ovzduší tak hrozné a kontaminace se nešíří do vod. Máme ale jen několik let na to, aby se s požárem něco udělalo,“ vysvětluje náměstek, který haldu procházel minulý týden. Podle něj je třeba požár zneškodnit do čtyř, pěti let.
Obří pračka
Na sanaci haldy, jež patří do majetku firmy Asental někdejšího uhlobarona Zdeňka Bakaly, pracuje už 15 let státní podnik Diamo. V dubnu roku 2017 se na haldě rozjela originální technologie, na jejímž vývoji se podílela Vysoká škola báňská (VŠB-TUO). Obrovská uhelná pračka třídila hlušinu na kamení a zbytkové uhlí. Tedy na žádaný stavební materiál a palivo, které se mělo prodávat elektrárnám nebo teplárnám.
Na stavbu zařízení poslalo Ministerstvo průmyslu 21milionovou dotaci, zbývající náklady pokryl soukromý investor: firma Ostravská těžební, s níž Diamo uzavřelo smlouvu o spolupráci. Podle majitele Karla Ležatky Ostravská těžební v projektu utopila 350 až 500 milionů korun.
Podle původních plánů měla třídicí linkou do deseti let projít prakticky celá halda, z níž by se po recyklaci a následné sanaci stal neškodný zalesněný kopec. Zařízení se ale letos v září po necelých třech letech provozu zastavilo – a s ním se rozplynuly i naděje, že se rizikový odpad z haldy bude měnit na tržní komodity. Provoz zastavily spory mezi majitelem linky Ostravskou těžební a Diamem.
Za dobu provozu třídicí linkou prošly pouhé dva miliony tun hlušiny. Projekt za stovky milionů korun tedy ukousl jen nepatrný zlomek z heřmanického odvalu. Zato teď kvůli němu Diamo čelí žalobě o 1,2 miliardy korun.
Stát vs. soukromník
Soukromá firma do projektu vstupovala s jasným byznysovým plánem. Materiál z haldy nakupovala za pevnou cenu a počítala s prodejem recyklovaného uhlí, případně stavebního materiálu.
Sama Ostravská těžební má ke stavařině blízko. Firmu sice oficiálně vlastní známý ostravský právník Ležatka, hlavním investorem je ale podnikatel z Krnovska Dalibor Tesař. Muž stojící v pozadí kontroluje rozvětvenou byznysovou skupinu, do níž patří také stavební firmy Silnice CZ a Silnice Morava. Těm samotným by se stavební materiál recyklovaný z hlušiny hodil.
Kdo je kdo v kauze halda
Diamo: Státní podnik, který řeší sanaci starých škod po těžbě uranu či uhlí nebo po chemické výrobě. Na Ostravsku přebírá do péče odstavené doly, řídil likvidaci ropných lagun po chemičce Ostramo, sanuje pozemky zasažené těžbou.
Ostravská těžební: Soukromá firma, smluvní partner Diama. K firmě se jako vlastník hlásí ostravský právník Karel Ležatka, který drží její akcie. Hlavním investorem je ale podnikatel z Města Albrechtic Dalibor Tesař.
Dalibor Tesař: vlastní rozvětvené firemní uskupení. Přes akciovku cresco&finance kontroluje stavební firmy Silnice Morava a Silnice CZ, vlastní areály dvou krnovských továren, podniká v realitách i potravinářství. Podle serveru Hlídač státu se na něj navázané firmy objevují jako dodavatel ve 180 veřejných zakázkách. Devět na něj navázaných firem získalo 163 dotací v celkové hodnotě přes 77 milionů korun. Tesař je podle Hlídače státu sponzorem KDU-ČSL.
Byznysplán Ostravské těžební se ale brzy rozpadl. Investor nepočítal s poklesem ceny uhlí na trhu a prodej stavebního recyklátu náklady na investici a provoz linky nepokrýval. Ležatka navíc tvrdí, že až dodatečně Ostravská těžební zjistila, jak závažné je znečištění haldy toxickými látkami.
„Když se smlouva s Diamem uzavírala, nevěděli jsme o míře kontaminace. Ukázalo se, že do linky můžeme brát materiál jen z určitých lokalit a že se s ním musí zacházet jako s nebezpečným odpadem, což prodražovalo provoz. Také jsme až dodatečně zjistili, že obsah uhlí v hlušině je nižší, než ukazovaly původní vzorky,“ říká Ležatka.
Ostravská těžební na recyklaci prodělávala, a tak začala vyjednávat s Diamem o změně smluvních podmínek.
Problém se řeší skoro tři roky za asistence tří ministrů průmyslu. Obě strany podepsaly několik memorand, ve hře byl pronájem či leasing linky ze strany Diama, případně její prodej státnímu podniku. Všechny návrhy skončily na rozdílných představách obou stran o hodnotě projektu. „Návrhy Ostravské těžební na další spolupráci se neslučovaly se záměrem Diama provést sanaci a rekultivaci odvalu efektivně,“ shrnuje postoj státní firmy mluvčí Diama Jana Dronská.
Letos v lednu Diamo smlouvu Ostravské těžební vypovědělo, podle Dronské „z důvodu dlouhodobého porušování smluvních ujednání Ostravskou těžební“. Pět měsíců pak třídicí linku provozovalo za své peníze Diamo. Státní podnik ale došel k tomu, že se recyklace nevyplácí a v září ji definitivně zastavil.
Oba partneři se teď přou o finanční narovnání. Ostravská těžební, která podle Ležatky do projektu nasypala stamiliony, je zralá na bankrot. Nedávno podala na Diamo žalobu na náhradu celkové škody ve výši 1,2 miliardy korun.
„Do žaloby jsme dotlačeni, netěší nás to,“ říká Ležatka. „Pořád bychom si přáli, aby se sanace haldy prováděla moderní metodou hodnou 21. století, aby se odpad recykloval na palivo a ne, aby se znovu zakopával pod zem.“ Stejné přání má i náměstek hejtmana Unucka či primátor Macura. Oba ale zdůrazňují, že nemohou dělat znesvářeným stranám arbitra.
Tají Diamo informace?
Ostravská těžební během sporu začala bít na poplach kvůli potenciálnímu ekologickému riziku, které halda představuje. Tvrdí, že Diamo tají informace o skutečném znečištění. „Analýzy rizik jsme od Diama dostali až na žádost podle zákona 106 o svobodném přístupu k informacím,“ tvrdí Ležatka.
Utajování analýz ekologického a zdravotního rizika Diamo popírá. Podle Dronské měl soukromý investor všechny rozbory včas k dispozici. „S Analýzou rizik byla podrobně seznámena řada institucí: ministerstva, Státní fond životního prostředí, Krajský úřad, ČIŽP. Diamo pravidelně informuje představitele města a má zájem informovat i veřejnost,“ říká Dronská.
Kvůli sporům mezi oběma stranami, které se navzájem obviňují ze zkreslování informací o znečištění a riziku, nechal letos v létě ministr průmyslu Karel Havlíček udělat další rozbory uskladněného materiálu. Na objektivitu odebírání vzorků a analýz dohlížel bruntálský senátor Ladislav Václavec.
Studii pod Václavcovou patronací zpracovala firma Enviomet Morava. Rozbor potvrdil, že je na některých místech haldy mnohonásobně překročen přípustný limit pro karcinogenní polycyklické aromatické uhlovodíky (PAU), nadlimitní byl i obsah několika dalších méně nebezpečných, nicméně rizikových látek.
„Diamo má výsledky měření výrazně rozdílné,“ podotýká Václavec. „Nevím, jestli před problémem strká hlavu do písku, nebo záměrně výsledky zkresluje. Ale při měření, které jsem dozoroval, byl se mnou i ředitel společnosti Diamo Ostrava, takže o objektivitě výsledků nemůže být pochyb,“ dodal.
Diamo zdůrazňuje, že podle rozptylových studií státního Zdravotního ústavu se znečištění zatím příliš nešíří do okolí. Podle tiskové zprávy Diama každopádně loňská analýza Zdravotního ústavu zjistila v ovzduší v blízké zástavbě mírně nadlimitní množství toxického benzo(a)pyrenu, koncentrace ostatních sledovaných látek ale nepřekračovaly zákonné limity či průměrné hodnoty běžně měřené v Ostravě.
Informace však nelze u Zdravotního ústavu ověřit, protože jejich zadavatelem i vlastníkem výsledků je právě Diamo. Státní podnik poskytl redakci SZ Byznys pouze tiskové zprávy o měření, nikoliv samotnou analýzu.
Požár neroste
Podle dostupných informací se naštěstí nezvětšuje podzemní požár. „Ten sice postupuje na nová místa v haldě, na jiných místech ale vyhasíná, takže celková plocha neroste,“ říká náměstek hejtmana Unucka.
Mluvčí Diama Dronská uvedla, že díky pokračující sanaci se od roku 2010 plocha zasažená termickou aktivitou v Heřmanicích zmenšila zhruba o polovinu. „To přineslo i výrazné snížení objemů exhalací škodlivých plynů,“ dodává mluvčí Diama.
Vliv hořících hald ve slezské uhelné pánvi na kvalitu ovzduší zkoumali také vědci z VŠB-TU a mezinárodní česko-polský tým. Ani tento monitoring zatím závažné dopady Heřmanic na okolní zástavbu nepotvrdil.
