Článek
Třicátník Jan si nese drobný nákup. Roušku, kterou měl v karvinském hypermarketu na třídě 17. listopadu poctivě nasazenou, hned u východu schová v kapse. Na rozlehlém parkovišti stojí jen několik desítek aut.
„Opatření moc nesleduju, nijak to neřeším. Je mně to vlastně jedno,“ říká s úsměvem. „A jak mě koronavirus ovlivnil? No, vyhodili mě z práce,“ dodává.
Zdánlivý rozpor vystihuje nálady místních.
Těžko tu hledat rodinu, které by nepoznala tvrdé šichty v dolech, vysokou nezaměstnanost a s ní spojené sociální dopady. Neviditelný covidový strašák v řeči místních často představuje prostě „cypovinu“.
Jenže tak snadné to není.
Roušky uvnitř, dezinfekce všude, nepředvídatelná nařízení vlády i hygieny. To vše s malou pauzou na Karvinsku trvá čtyři měsíce. „Lidi jsou už unavení, deprimovaní a hlavně pořád nevědí, co bude,“ vypráví padesátnice v místní části Fryštát.
Den po dni teď přibývají na Karvinsku desítky dalších nakažených, od počátku pandemie si v okrese verdikt o pozitivním testu vyslechlo kolem 2300 lidí. Čísla nově nemocných sice v posledních dnech závratně nerostou, ale o ústupu zatím taky mluvit nejde. Padesátitisícové město stále platí za nejzasaženější místo v Česku.
To vše se dá zvládnout. Lidi ale čím dál víc straší hospodářské dopady. Covidovou vlnu může nahradit záplava nezaměstnaných. Červnová míra na Karvinsku - 8,1 procenta - je v zemi suverénně nejvyšší. Může být hůř.
Jan pracoval v Nových Polích, místní průmyslové zóně. Ve firmě, která se zaměřuje na výrobu hydraulických hadic. Vedl jeden z týmů. „Měli jsme dvousměnný provoz a vedení rozhodlo, že jednu směnu škrtne,“ popisuje těžkosti.
Novou práci si obstaral za čtrnáct dní. „Musel jsem se vrátit k řemeslu, co mě nebaví. K zedničině. Předtím jsem jako koordinátor směny seděl v kanceláři, teď musím zase dělat rukama. Tak aspoň jsem se zase trochu rozhýbal,“ směje se a mizí v autě.
Je slunečno, ale pofukuje. Teploměr ukazuje 23 stupňů Celsia. Na bazénu v Havířské ulici se dají návštěvníci spočítat na prstech jedné ruky. „Držíte náklady letního koupaliště, které má kapacitu 2500 a někdo vám tam pustí maximálně 100 lidí. Je to obrovský problém. Rozumím, když centrálně rozhodne někdo s vyšší mocí, ale vy se nemáte jak bránit,“ naráží na preventivní opatření jednatel společnost STaRS Petr Dyszkiewicz.
Místní koupaliště kromě deštivého počasí sraží kapacitní omezení.
Organizace zřízená městem v Karviné provozuje třeba zimní stadion nebo tenisovou halu. A na bazénu jako by nestačilo deštivé léto. Restrikce ztráty násobí. „Když zasvítí slunko, máte před vstupem pět set lidí a já jim při stovce řeknu stop? Řvou, nadávají nám. Je to ekonomicky, psychicky, fyzicky totálně nanic. A když se podíváte na statistiky nemocnic, nic strašného se neděje,“ dodává jednatel. V kraji je hospitalizovaných pět desítek pacientů.
Podobné starosti řeší v zámeckém parku. Restaurace Pod Zámkem je v podvečer poloprázdná. „Chodily sem přes den hlavně maminky s dětmi. Teď se bojí. Celodenní provoz teď nemá smysl. Máme otevřeno jen odpoledne. Musíme nějak vydržet,“ říká ustaraně servírka.
Za chutí „normálně“ žít stále víc klíčí otázka, co bude dál. „Atmosféra je čím dál napjatější. Ne že by se lidé báli covidu. Rezonují tady spíš ty hospodářské a sociální otázky,“ popisuje opoziční zastupitelka Zuzana Klusová (Piráti).
„Razovitý“ kraj je zároveň alergický na apokalyptické vykreslování situace. Má svou hrdost.
Když Daniel Cieslar před týdnem natočil, jak si lidé na centrálním Masarykově náměstí užívají běžný den bez starostí, na Facebooku jej virtuálně plácaly po ramenou stovky lidí. Video vidělo skoro dvacet tisíc uživatelů. „Když se o koronaviru pořád mluví, v lidech to vyvolává negativní emoce. Potřebujeme řešit i spoustu pozitivních témat, aby přišli na jiné myšlenky,“ zdůrazňuje primátor Jan Volf (ČSSD).
Několik týdnů staré internetové nadávky o špinavcích na adresu horníků, kteří prý lidem z jiných částí republiky ohrožují zahraniční dovolenou, místní zvedají ze židle doteď. „To bylo hrozné. Nemohli přece za to, že museli chodit do práce, než se vedení a hygienici rozhoupali,“ štve ženu z Fryštátu.
Měnící se covidová opatření vyvolávají stále víc ironického smíchu i nadávky na vládu. Krajská hygiena okolo poledne zmírňuje překvapivé restrikce z minulého týdne, o pár hodin ministr zdravotnictví Adam Vojtěch trumfuje novou vlnou plošných opatření. „Připomíná to management chaosu,“ opáčí Klusová.
Škrty ve velkém řeší proslulé Lázně Darkov. Z více než 800 lůžek je zabraný jen zlomek. Desítky zaměstnanců dostaly výpověď. „Lidi, jak slyší Lázně Darkov, jsou celí podělaní, pletou si to se šachtou. Přitom je to tady super. Navíc se všichni na začátku musejí prokázat negativním testem,“ má jasno sedmdesátnice, která sedí na lavičce u kolonády.
Hosté si ale omezení všímají. „Minulý čtvrtek nám řekli, že se musíme přestěhovat do jiného bloku. Je tu moc málo lidí. A mám strach,“ přiznává další ubytovaná.
Dorazila s manželem z východní Moravy. Příbuzní ji od Darkova odrazovali. „Měli jsme sem nastoupit v úterý a v pátek nám došel dopis, že musíme mít negativní test. O lázně jsme si požádali už před několika měsíci. Nikdo netušil, co se stane. Nechtěli jsme to rušit. Jiné lázně už bychom nedostali,“ dodává seniorka. Kvůli obavám z koronaviru ani nechodí do obchodů a na procházky do centra.
Důl Darkov, právě odtud se v červnu nákaza rozšířila do regionu.
Duše místních je srostlá s kilometry šachet. Když vláda v těchto dnech ohlásila, že těžba skončí do dvou let, zasáhlo to Karvinou víc než covid. „Ekonomická situace byla špatná před virem, ale je vidět, že tohle byla asi poslední rána. Všichni se bojí, že OKD padne a nechají nás tu napospas,“ dodává Klusová.
Primátor věří, že konec těžby v roce 2022 není finální datum. „Taky mě ta zpráva překvapila. Pokud by to bylo konečné řešení, musíme nastavit jasný sociální program a urychlit restrukturalizační procesy. To ale bez vlády nezvládneme,“ říká Wolf.
Doly OKD jsou kvůli epidemii zavřené už nyní, těžba má začít do tří týdnů. Horníky v těchto dnech znovu plošně testují. „Nákazou si ale prošel jen zlomek. Vypínání ekonomiky bylo na jaře nanic, když jsme selhali při prvním lokálním ohnisku. A nikdo není schopný říct, jak předejít opakování situace. Klec, společné sprchy a další prostory. To zůstane pořád. Postrádám nějakou strategii, co nastane, kdy v dole bude znovu pět, deset nakažených,“ popisuje Klusová.
Koronavirus ale dokáže i potěšit. To když zazní zpráva, že v opavském týmu je nakažený fotbalista. První liga se nedohraje. Pro Karvinou automatická záchrana. „Trápení konečně skončilo. Nejsem samozřejmě nadšený ze způsobu, protože jsme si nemocné hráče sami zažili. Lidi to rozveselí, pokud by na podzim mohli zase na fotbal chodit. Jestli to půjde, taky nevíme,“ usmívá se primátor Volf, který je zároveň předseda klubu.
Sport je alespoň nějaký únik z dennodenní reality. Hodně lidí totiž škrtlo i dovolenou. Mnohdy nuceně, hosté z Moravskoslezského kraje jsou často na černé listině. Vyžití v kraji je přitom taky kvůli rušení desítek kulturních akcí osekané. „Hlavně senioři žijí už čtyři měsíce v totálním stresu. Je to teď spíš takové přežívání. Musíme tu negativní pozornost využít k tomu, jak upozornit na problémy Karvinska. Bude klíčové, aby v tom vláda region nenechala,“ uzavírá Klusová.
