Článek
Mezi slovenskou metropolí Bratislavou a sousední rakouskou obcí Kittsee, kde se ještě před 30 lety rozprostírala železná opona, dala koronavirová krize vzniknout nové hranici tvořené dvěma různými postoji k nošení roušek. V pásu zeleně, kde stál kdysi plot s ostnatým drátem a který je nyní využíván jako rekreační oblast, se hned pozná, kdo je Slovák a kdo Rakušan. První svou roušku neodkládají ani ve chvíli, kdy si jdou zaběhat, druzí si ústa a nos nezakrývají ani v případě, že narazí na známé, píše agentura DPA.
Na Slovensku je od 25. března zakázáno opustit byt bez roušky a nošení této ochranné pomůcky bylo již předtím povinné například v hromadné dopravě či na úřadech. V Rakousku si naopak jindy seriózní moderátoři zpráv dělali legraci ze slovenské prezidentky Zuzany Čaputové, která měla při jmenování nové vlády roušku ladící barvou i střihem s jejími šaty.
Jako před propuknutím epidemie se ve zdánlivém „území nikoho“ mezi bratislavským sídlištěm Petržalka a rakouskou vesnicí Kittsee prohánějí cyklisté, jezdci na kolečkových bruslích a lidé na procházce. S rakouskými běžci a výletníky se už ale nemísí tak bezstarostně jako dřív. Hranice označená červeno-bílými hraničními kameny se klikatí mezi polními cestami, při procházce je proto takřka nemožné zůstat pouze v jednom či druhém státě. Rozdíl mezi příslušníky obou národů, patrný pouhým pohledem na obličej, je tak o to markantnější.
V Kittsee, kde se slovenští přistěhovalci stávají většinovým obyvatelstvem, cítí mnozí zadostiučinění, že rakouská vláda nyní nařídila nošení roušek alespoň v obchodech. V diskuzi na facebookové stránce Slováci v Kittsee začal takřka věroučný spor o roušky nabývat agresivní podoby. Už týdny se tu lze dočíst, že Rakušané ve vesnici svým odmítáním nosit roušky představují pro Slováky nebezpečí nákazy.