Článek
Jiří Seifert je autorem symbolického základního kamene horského hotelu a vysílače na Ještědu, sousoší Zvonice pro Jana Palacha v rakouském Margarethenu, skulptur na nádvoří v Českém kulturním centru v Paříži či hřbitova horolezců v Českém ráji.
Výstava bude podle kurátorky výstavy Jitky Mrázkové průřezem tvorby Seiferta z 80. a 90. let minulého století. V Malé výstavní síni budou Seifertovy sochy a kresby. „Jsou to díla z pozdější tvorby, ta z rané buď neexistují, nebo jsou v galériích po světě,“ uvedla Mrázková. Díla pro výstavu zapůjčily vdova a dcera po Seifertovi, který zemřel před 21 lety. Výstava v Liberci, kde Seifert žil v letech 1958 až 1970, potrvá do 22. listopadu.
Seifert, narozený 5. září 1932 v Praze, strávil dětství a mládí v Českém ráji. Po studiích zamířil se svou budoucí ženou do Liberce. „Hana Seifertová se stává ředitelkou Oblastní galerie a společně se velmi významně zapojují do kulturního dění v Liberci. Začíná dlouholetá spolupráce a přátelství s libereckou kulturní scénou, s divadelníky Studia Y, skupinou architektů SIAL,“ popsala začátky Seifertovy umělecké kariéry Mrázková.
Podle kurátorky vnímal Seifert sochy, které vytvořil, jako nedílnou součást prostředí. „Nelpí na jejich věčnosti, mnohé nechává po dokončení žít svým vlastním životem, nezajímá se příliš o jejich osud. Vyjadřuje tím svůj pohled na svět, pomíjivost času i života,“ uvedla. Ve své tvorbě podle ní zkusil Seifert práci snad s veškerým dostupným kamenem. „Mramor ho fascinoval asi nejvíce, přitahovala ho jeho barevnost, křehkost a různorodost,“ dodala.
Seifertova díla jsou podle ní inspirována symbolikou starověké antické kultury, pohybem vody, především mořské hladiny, což se objevuje v jeho pozdní tvorbě. Druhou podstatnou částí jeho tvorby jsou kresby. „Ty mají dvě polohy, tou jednou jsou velkoformátové kresby a skici soch, tou druhou drobné kresby, záznamy, které jsou součástí deníků. Kreslil rozmývatelným fixem, tuší nebo sépií, lavíroval čajem,“ dodala Mrázková.
