Článek
Demonstrace, které začaly poměrně pokojně, rychle přerostly v násilné střety s ozbrojenými silami. Kolumbijce vyhnala do ulic chystaná daňová reforma, protesty ale pokračují i poté, co prezident Iván Duque změnu pozastavil. Demonstranti nyní požadují zavedení jiných sociálních a ekonomických opatření, například uzákonění minimální mzdy či vyšší ochranu domácí produkce, nebo reformu policie.
Jsou to právě brutální represe ze strany bezpečnostních složek, které průběh protestů zhoršují. Podle kolumbijské nevládní organizace Temblores při nepokojích zemřelo 37 lidí, nezvěstných je nejméně 89. Neziskovka uvádí, že počty mrtvých, zraněných a pohřešovaných ještě porostou.
Další vlna násilných střetů s policií začala ve středu v noci, kdy proti demonstrujícím nastoupili těžkooděnci se slzným plynem, bleskovými granáty a vodními děly. V historickém centru hlavního města Bogoty se studenti museli skrývat před bezpečnostními složkami. „Chceme jen právo pokojně protestovat a získat pocit, že nás čeká nějaká budoucnost,“ řekla britskému deníku The Guardian studentka María José Lópezová, zatímco kolem ní pochodovala četa těžkooděnců. „Jsme většina, ale neposlouchají nás.“
Lidé neprotestovali pouze na ulicích, někteří dali svůj nesouhlas najevo z bezpečí svých bytů pomocí hrnců a pánví.
Proč se v Kolumbii začalo protestovat?
Takzvaná reforma tributaria, tedy daňová reforma, počítala se zvýšením sazeb daně z přidané hodnoty a rozšířením základu pro výpočet daně z příjmů. Měla tak Kolumbii pomoci vyřešit vysoký schodek rozpočtu způsobený současnou pandemií koronaviru. Místnímu obyvatelstvu se ale návrh kolumbijské vlády nelíbí a 28. dubna vyšlo do ulic. Podle opozice a demonstrantů by navrhovaná změna negativně dopadla na osoby s nízkými a středními příjmy.
Vztek z chystané daňové reformy brzy vystřídalo rozhořčení nad nízkou životní úrovní, chudobou, porušováním lidských práv a tvrdou reakcí na protesty.
Kolumbijský prezident Iván Duque sice upustil od plánované změny a vyzval společnost k dialogu, Kolumbijcům to ale nestačí. Kolumbijská vláda totiž zatím ani neuznala roli policie v násilných protestech, místo toho se snaží události rámcovat jako dílo „teroristů“ z disidentských povstaleckých skupin.
„I přesto že prezident oznámil plány na zahájení celonárodního dialogu, nezdá se, že by to byla cesta ze současné krize,“ napsala v úterní analýze Mezinárodní krizové skupiny Elizabeth Dickinsonová. „To, že se úřady na protesty zaměřují jako na problém s vymáháním práv a mezitím dochází k hromadění křivd, ponechává jen malou naději, že v blízké době dojde k mírovému řešení.“
A myslí si to i protestující. „Proč bychom měli vládě věřit, když jen lže?“ tázal se redaktora britského deníku řidič nákladního automobilu, který se představil jako Enrique Gama.
Situaci v Kolumbii komplikuje i pandemie koronaviru, která si dosud vyžádala přes 75 tisíc životů a drasticky zhoršila životní podmínky. V loňském roce vzrostl počet Kolumbijců žijících v extrémní chudobě o 2,8 milionu.
