Článek
Zvíře na stěně jeskyně podle listu The New York Times (NYT) připomíná prase bradavičnaté, které dodnes stále obývá oblast v blízkosti jeskyně. Malba zachycuje zvíře v jeho přibližné životní velikosti a je namalována tmavě červeným okrovým pigmentem. Objev je zároveň nejstarším důkazem o lidském osídlení tamního regionu.
„Lidé, kteří jej namalovali, byli plně moderní, byli stejní jako my. Měli veškerou kapacitu a nástroje k vytvoření jakéhokoliv obrazu, který chtěli,“ cituje web BBC spoluautora publikované zprávy Maxima Auberta. Právě on za pomoci technologie odhadl stáří zvířecí malby, její věk by ale mohl být ještě mnohem vyšší.
Přesné rozměry obrazu jsou 136 na 54 centimetrů. Kromě zvířat pak malbu doplňují dva obrysy dlaní, které směřují od prvního k již zmíněným méně zachovalým prasatům. Podle jiného ze spoluautorů studie je možné, že první z prasat má „sledovat boj nebo sociální interakci“ mezi zbylými dvěma tvory.
Jeskyně leží ve skrytém údolí a je obtížné se k ní dostat. „Dostání se na místo předchází obtížná túra po drsné lesní cestě, která se vine hornatým terénem a končí úzkou jeskynní chodbou, která je jediným vchodem do údolí,“ uvedl Adam Brumm, druhý již zmíněný spoluautor výzkumu. „Údolí je navíc přístupné pouze v období sucha.“
Záhadou pro odborníky zůstává, kdo malbu vytvořil. Lidské ostatky stejného stáří na ostrově dosud nalezeny nebyly, a proto není jisté, zda tvůrci obrazu byli z pohledu anatomie moderními lidmi. Brumm s kolegy ovšem právě takový závěr předpokládají, a to kvůli sofistikovanosti kresby.
Jiným z faktorů, který utvrzuje jejich přesvědčení, je sdílení určitých charakteristik, které vykazují další malby objevené jinde na světě, včetně zahrnutí otisků rukou a použití takzvané „kroucené perspektivy“, kdy jsou zvířata vyobrazena z profilu, ale zároveň také čelně.
Rozdílný názor ovšem zastává například João Zilhão, archeolog z Barcelonské univerzity, který se studie nezúčastnil. Podle něj obraz mohl vytvořit zcela jiný vyhynulý lidský druh. Poukazuje proto zejména na nulové důkazy o anatomii lidí, kteří za výtvorem stojí.
Podle týmu, který za výzkumem stojí, je v oblasti východní Indonésie pravděpodobně mnohem více stejně starých i starších lidských výtvorů. Rozhodující roli zde ovšem hraje čas. Stav indonéského jeskynního umění se rychle zhoršuje, což podle NYT přináší smutnou vyhlídku, podle které mnoho z nejstarších obrazů na Zemi zmizí dříve, než je někdo znovu objeví.
Jeskyně Leang Tedongnge se nachází na indonéském ostrově Sulawesi v odlehlém údolí obklopeném strmými vápencovými útesy, asi hodinu chůze od nejbližší silnice. Místo je přístupné pouze v období sucha. Malbu objevil doktorand Basran Burhan při průzkumu v roce 2017, napsal Maxime Aubert z australské Griffith University, spoluautor zprávy čerstvě publikované v časopise Science Advances.
Nález byl poprvé popsán v časopise Science Advances 13. ledna 2021. Podle vědců se jedná o vůbec nejstarší důkazy lidského osídlení regionu: „Díky metodě datování pomocí izotopových řad uranu můžeme s jistotou potvrdit, že malba je stará minimálně 45 500 let. Může být ovšem i mnohem starší, protože datování, které používáme, datuje pouze kalcit.“
Obraz je vytvořen tmavě červeným okrovým pigmentem. Nad zadními končetinami prasete jsou dva otisky rukou. Vypadá to, že prase stojí čelně k dalším dvěma prasatům, která se dochovala jen částečně. „Zdá se, že prase sleduje boj nebo sociální interakci mezi dvěma dalšími bradavičnatými prasaty,“ uvedl spoluautor zprávy Adam Brumm.
Jeskynní malby, jako jsou tyto, pomáhají vyplnit mezery k pochopení rané lidské migrace. Je známo, že lidé osídlili Austrálii před 65 000 lety, pravděpodobně při tom museli překročit indonéské ostrovy známé jako „Wallacea“. Vědci tedy věří, že další výzkum pomůže prokázat, že lidé v této oblasti byli ještě mnohem dříve. Tým věří, že malba byla vytvořena homo sapiens, s jistotou to ovšem nemůže potvrdit.
