Článek
Každým osmým prodaným bydlením v Hongkongu je takzvaný „nanobyt“. Toto označení se používá pro velmi malé nemovitosti, jejichž prostor je menší než 24 metrů čtverečních nebo než dvě parkovací místa.
V roce 2010 představoval prodej velmi malých bytových jednotek pouze 0,2 procenta z celkového prodeje nemovitostí v regionu. Agentura Bloomberg uvedla, že o devět let později byl o tyto byty rekordní zájem – 13 procent. Největším prodejcem nanobytů byla společnost Henderson Land Development, která představovala třetinu prodeje.
Hongkong dlouhodobě patří k nejdražším městům a cenová dostupnost bydlení je tam nejhorší na světě. Převyšuje i města jako Vancouver, Sydney a Los Angeles.
Vysoko nastavené ceny nemovitostí znesnadňují koupi vlastního bydlení hlavně mladé generaci. Developeři v posledních letech zájemcům nabízejí menší byty, které by si mohli dovolit i lidé s nižšími příjmy.
Přestože malé byty v Hongkongu mohou stát i přes 645 000 dolarů (13,7 milionu korun), sotva se do nich vejdou věci základní potřeby. Postel, která zabírá zhruba třetinu bytu, často přímo sousedí s kuchyní. Aby byl domov prostornější, klimatizace nebo bojlery jsou nainstalované přímo ve zdech, takže se dají hůře opravit.
Společnost Liber Research v letech 2010 až 2019 tyto nanobyty zkoumala. Z 8 550 nemělo 85 procent samostatnou ložnici a 70 procentům chybělo okno na toaletě. Téměř všechny bytové jednotky měly otevřenou kuchyň.
Stísněný životní prostor je v Hongkongu dlouhodobým problémem. Lidé s nízkými příjmy kupují byty, kterým se říká rakve, protože v nich je v podstatě jen místo pro postel. Ti, kteří dávají přednost většímu prostoru, ale nemají peníze na nájem, žijí často nelegálně v průmyslových budovách.
I když byla během pandemie ekonomika Hongkongu pod tlakem a nezaměstnanost se vyšplhala na 15leté maximum, trh s nemovitostmi zůstal odolný. Data jedné z největších realitních agentur ve městě Centaline ukazují, že ceny domů tam v roce 2020 klesly pouze o jedno procento.
