Článek
Jsme 80 kilometrů od Abú Dhabí a posledních 30 potkáváme v písečných dunách kolem silnice hloučky velbloudů. Vypadá to podobně, jako když se v Česku pasou krávy na zelených loukách. Jenže tady je jen silnice a písek.
Když dorazíme do oblasti, které se říká Al wathba, prostředí se trochu změní. Písek je rozparcelovaný, oplocený a velbloudů přibyde. Jedna stavba tady ale přece jenom vyčnívá.
Bílý dům obehnaný dvoumetrovým cihlovým plotem. Žádný další podobný široko daleko není.
Sport šejků
Přijeli jsme na velbloudí farmu generála Saifa Mubaraka Al Mazrouei, podnikatele a jednoho z nejbližších přátel šejka Zayeda, zdejšího vládce. Po farmě nás provází jeho syn Ahmad.
„Nejdřív si pojďte povídat, pak vám to tady ukážu,“ vítá nás. Dostaneme čaj a kávu. Pak už je čas na velbloudy.
Mají jich tu zhruba dvě stě. Další čtyři stovky jsou na farmě v Saúdské Arábii. Jejich velbloudi patří k těm nejlepším a nejdražším v zemi. Nejde totiž jen o národní sport, ale také o velký byznys. Ta nejlepší zvířata se prodávají i za několik milionů dirhamů. „Musí mít za sebou několik vítězství,“ vysvětluje mi Ahmad Saif.
Kolik takových mají přesně, říct nechce. Pár jich je. Hlavně na farmě v Saúdské Arábii.
Bazén pro velbloudy
Velbloudi u nich rovněž mají nejlepší péči. Uprostřed pouště jim zřídili dokonce 70metrový bazén, kam každý den musí dovážet z města vodu.
Závodní velbloudi jsou proti těm, co známe z českých zoo, menší a vychrtlejší. Ještě nedávno na nich při závodech běžně seděli lidé. V posledních letech je ale místo žokeje na hřbetu zvířete připevněn malý robot, který velblouda popohání bičíkem. „Žokejové“, kteří roboty zpovzdálí řídí, jedou vedle závodní tratě v autě.
Trénovaní velbloudi dokážou běžet rychlostí až 65 kilometrů v hodině.
Na to, jak se na závodním velbloudu jede a jak to na farmě, kde milionové velbloudy chovají, vypadá, se podívejte ve videu nad článkem.