Článek
Až půlroční vězení bude hrozit ode dneška v Dánsku tomu, kdo opakovaně poruší zákaz zahalování obličeje na veřejnosti. Severská země se tak připojuje k několika dalším evropským státům, které už podobné opatření zavedly dříve. A ačkoli se zákaz týká jakéhokoli zahalení celého obličeje, například i lyžařských masek, kritici ho nejvíce spojují s ženskými muslimskými oděvy, jako je burka či nikáb. Ty ale reálně nosí jen malé procento muslimských žen v Evropě.
„Svůj nikáb si nesundám. A pokud to někdy udělám, tak jen proto, že sama budu chtít,” uvedla jednadvacetiletá studentka pedagogické školy Sabina. Spolu s dalšími odpůrkyněmi tohoto opatření, i nemuslimskými ženami, se dnes chystá v Kodani do protestního průvodu. Některé jeho účastnice chtějí jít na demonstraci se zakrytým obličejem.
Dánská vláda ale opatření hájí s tím, že zahalování obličeje „není slučitelné s hodnotami dánské společnosti”. Dánský ministr spravedlnosti Sören Pape Poulsen už dříve také uvedl, že „je neuctivé skrývat svou tvář během komunikace ve veřejném prostoru”.
Lidé, kteří tento zákon poruší poprvé, riskují pokutu do 1000 dánských korun (3460 Kč). Při opakovaném porušení hrozí pokuta až 10 tisíc dánských korun či trest vězení až šest měsíců. Každý, kdo bude výhrůžkami či násilím nutit druhou osobu nosit závoj zahalující obličej, může být rovněž pokutován, případně uvězněn až na dva roky.
Zákon, který předložila středopravá vládnoucí koalice, schválili poslanci letos v květnu poměrem 75 hlasů ku 30, 74 poslanců se zdrželo hlasování.
Nová legislativní norma povoluje, aby si občané zahalovali obličej, pokud k tomu mají „zřetelné důvody”, jako je například mrazivé počasí. Zakrývat obličej si mohou také v případě, že tím plní jiné zákonné nařízení, jakým je například používání motocyklových helem. Zákaz se netýká ani masek během karnevalů.
Dánská vláda už v roce 2008 zakázala zahalování obličeje soudkyním, což ale nemělo v praxi dopad, protože u dánských soudů vyznavačky islámu nepůsobí.
Jako první v Evropě zakázala zahalování obličeje na veřejnosti v roce 2011 Francie. Podobná opatření poté přijalo například Bulharsko, Lotyšsko, Rakousko či Nizozemsko.
