V cestě do osmifinále stojí Chorvati vedení globální hvězdou

Moderní chorvatská reprezentace debutovala na mezinárodní fotbalové scéně v roce 1990. Historicky silná fotbalová země dala světu v nedávné minulosti fotbalové dary v podobě Darijo Srny, Roberta a Nika Kovače, Zvonimira Bobana nebo historicky nejlepšího střelce Chorvatů Davora Šukera.

Ačkoliv jedna z novějších reprezentací na evropském poli, chorvatský výběr je tradičně silným, houževnatým protivníkem, což dokládají i nedávné chorvatské úspěchy na mezinárodní scéně. Na mistrovství světa dokázali Chorvaté obsadit nejprve v roce 1998 krásné třetí místo, na tom posledním před třemi lety se v Rusku umístili dokonce senzačně na stříbrné příčce.

Důstojné množství respektu je namístě, ovšem tradičně vyhlášené chorvatské reprezentaci se zřetelně blíží jakési finále generační obměny. Na rozdíl od stříbrného Chorvatska z ruského šampionátu v Dalićově souboru pro Euro 2020 nenajdeme ikonická jména úspěšné generace, jakými jsou Ivan Rakitić, Mario Mandžukić, Danijel Subašić nebo Ivan Strinić. Ti budou po letním turnaji do reprezentačního „důchodu“ zřejmě následováni dalšími vysloužilými hvězdami.

Chorvatsko v úvodním duelu s favorizovanou Anglií hrálo pod svoje možnosti, nicméně ne tak úplně vlastním přičiněním. Porážka vicemistrů světa jde na vrub zejména precizně odvedenému taktickému výkonu domácích hráčů, kteří po většinu zápasu Chorvaty zdatně presovali a nedali jim ve středu pole přílišný prostor pro hladší přechod do útoku.

Navzdory přirozené personální obměně v chorvatské kabině a možná i mírně zakalené atmosféře vlivem úvodního nezdaru českou reprezentaci tentokrát vyzve soupeř papírově silnější, sebevědomější a mezinárodním fotbalem ostřílenější.

S ohledem na prázdné bodové konto mají Chorvaté pro večerní duel jediný přijatelný cíl – za každou cenu bodovat, a to ideálně za tři body. Naopak výchozí pozice tříbodového Česka, po prvním kole lídra skupiny „D“, je diametrálně odlišná. Pokud by se Čechům podařilo bodovat, postup ze skupiny by byl pravděpodobně jistý.

Lze tedy očekávat, že český páteční soupeř půjde do zápasu „o všechno“ naprosto koncentrovaně a s úmyslem zápas zlomit co nejdříve utkání ve vlastní prospěch se pokusí o herní dominanci. Češi, posíleni o hřejivý pocit dobyté půdy skotského Hampden Parku, mají oproti Chorvatům, kteří svůj úvodní souboj s Anglií podstoupili ve Wembley, ještě výhodu čerstvé pozitivní zkušenosti přímo „na místě činu“. Po více než devadesáti minutách sžívání se se skotským národním stadionem by se tak mohli Češi cítit o něco lépe, nehledě na skutečnost, že jestli místní fanoušci dorazí, budou kvůli postupové matematice hnát dopředu právě Česko.

Nejzkušenější chorvatský reprezentant, pětatřicetiletý tvůrce hry Realu Madrid Luka Modrić, je v současnosti se 139 starty absolutním rekordmanem v počtu utkání odehraných za svou rodnou zemi. Ačkoliv současný kapitán chorvatské reprezentace oslaví v září 36 let, na jeho výkonech v samotném srdci chorvatské zálohy je těžce závislý turnajový úspěch celého mužstva.

Luku Modriće zná širší fotbalová veřejnost coby kreativního středopolaře s hráčskou minulostí v Dinamu Záhřeb, londýnském Tottenhamu či z dlouholetého angažmá v madridském Realu. S ním získal hned čtyřikrát nejcennější evropskou klubovou trofej pro vítěze Ligy mistrů.

Život držitele Zlatého míče 2018, jehož výčet trofejí připomíná i přes několikaleté angažmá v Tottenhamu svým počtem spíš vánoční seznam dárků dětí z lepších poměrů, nadělil chorvatskému legendárnímu tvůrci hry kromě bohaté kariéry i velmi dramatické období.

Rodák z tehdy ještě jugoslávského Zadaru byl nucen předčasně dospět. V mládí mu život totiž výrazně komplikovala několikaletá válka vedená za nezávislost Chorvatska. Mladičký Luka byl nucen již v šesti letech opustit svůj vlastní domov a přestěhovat se se zbytkem rodiny do hotelového azylu. Modrićův děda, nesoucí stejné křestní jméno, byl během války popraven srbskými rebely, otec nastoupil do armády a rodinný dům, který Modrićovi spěšně opouštěli, byl téměř bezprostředně po jejich úprku zapálen.

Chorvatský reprezentant v médiích při vzpomínkách na dětství popírá, že by ho všudypřítomný válečný konflikt ovlivnil jakkoliv negativně. Válce a relativní chudobě navzdory Modrić poprvé přičichl ke kráse fotbalu na oprýskaném hotelovém parkovišti a své čerstvé lásky se naštěstí už nikdy nepustil.

Sedmiletý Modrić, podporován milující rodinou, se alespoň částečně vrátil do rodného Zadaru, kde se naučil základům fotbalu v místním klubu NK. Během fotbalových tréninků bylo tehdy zcela běžné, že se v jednu chvíli okolím rozezněly padající bomby a mladí fotbalisté sprintovali společně s vyděšenými trenéry do leteckých krytů.

O několik let později věhlasný Hajduk Split, tehdy s vizitkou největší líhně chorvatských fotbalových nadějí, vyhodnotil náctiletého Modriće jako fyzicky nepřipraveného pro fotbal a o jeho služby zájem neprojevil. V šestnácti letech tak Modrić přestoupil do chorvatského velkoklubu Dinama Záhřeb, kde po sezoně za juniorku odcestoval sbírat zkušenosti s dospělým fotbalem poprvé za hranice do bosenské první ligy. Sám Modrić charakterizoval fotbalové prvoligové prostředí v Bosně natolik drsné, že by dokázalo po fyzické stránce připravit na hraní fotbalu libovolného kandidáta.

Po sezóně 2004/05, kterou chorvatský mladík odkopal již v áčku Dinama Záhřeb, došlo ve fotbalové kariéře Modriće k zásadnímu zlomu. Po stabilních výkonech si růstem malý záložník vysloužil první dlouhodobější kontrakt, velkorysou profesionální smlouvu na dalších deset let! Díky nově nabyté finanční stabilitě teprve jednadvacetiletý Modrić neváhal pořídit pro svou podporující rodinu byt právě v rodném Zadaru.

Pod novou smlouvou Modrić herně rozkvetl a v následujících třech sezónách pravidelně přispíval svými kanadskými body, ale především odvedenou prací na hřišti k zisku tří domácích titulů a k účasti v poháru UEFA, dnešní Evropské ligy. V posledním ročníku ve službách Dinama Modrić pomohl k úctyhodnému náskoku v čele chorvatské první ligy, když druhý Slaven Belupo ztrácel na Modriće a spol. rekordních 28 bodů.

V létě 2008 zlákal vycházející chorvatskou hvězdu londýnský Tottenham, který neváhal přihodit do kasy Dinama i rekordní klubovou sumu vynaloženou za nově příchozího hráče. Chorvatský nováček to v Premier League neměl ve svých začátcích na britských ostrovech snadné. Modrićově adaptaci následně uškodilo, když si poměrně brzy vážně poranil koleno. Širší britská fotbalová veřejnost Modriće zkraje nového angažmá obecně podceňovala, dokonce uznávaný manažer Arsenalu Wenger měl na adresu chorvatského záložníka prohlásit, že není na anglický fotbal po fyzické stránce dostatečně připravený.

Modrićovi se začalo nadprůměrně dařit zejména po příchodu zkušeného kouče Harryho Redknappa, pod kterým mu perfektně sedla staronová role v sestavě. Působení Modriće na White Hart Lane nemělo až tak dlouhé trvání a jeho další přestup byl na spadnutí. Bylo evidentní, že o hráče jeho formátu se perou nejrůznější velkokluby a Spurs byli víceméně nuceni svůj klenot prodat v létě 2012 do Realu Madrid.

Na adrese nejúspěšnějšího madridského velkoklubu se už tehdy výborný Modrić transformoval do formátu globální hvězdy, která se do historie fotbalu zapsala velmi tučným fontem. Středopolař měl určité štěstí na načasování svého madridského působení, které se časově protnulo s pozvolným koncem nadvlády Barcelony. Naopak akvizice Modriće znatelně urychlila nástup na španělský trůn postupně se zlepšujícímu Realu, který od Modrićova příchodu získal již 16 trofejí!