Článek
Začalo pršet a to nás vždycky trochu splete v pohledu na to, jak rychle dochází voda.
Kofola začne prodávat v českých hospodách točenou vodu. Na první pohled vypadá byznysový plán, který majitel Kofoly Jannis Samaras oznámil u nás na Seznam Zprávách, bláznivě. Ale jen pro toho, kdo vodu ze vžitého stereotypu řadí mezi komodity, na kterých se nevydělává.
Vzduch, vstup do lesa, sběr hub v něm. To všechno by podle mínění většiny Čechů mělo zůstat zadarmo (nebo skoro zadarmo) a mnoho z nás sem stále řadí i přístup k pitné vodě.
Z hlubokého omylu nás vyvádí nejen složenky od vodáren, ale především opakující se sucha posledních let. Dokazují, že Kofola se rozhodla dobýt tuzemské restaurace nikoliv s něčím, co je všude k mání, ale naopak s nejdražším pitím na světě.
Vody ubývá, a pokud se v příštích letech nezmění hospodaření s ní a s krajinou, zbude jí tak málo, že na cisternách nezůstanou závislé jen Záluží či Dolní Lhota, ale už i větší města.
Vždycky nás trochu splete, když pár dní v kuse prší jako letos koncem května a v červnu. Minulý víkend dokonce spadlo tolik vody, že některá místa spláchly bleskové povodně. Ale nárazový déšť jen maskuje zásadní problém skrytý v zemi. Nemusíte se prokopat až k vyhublým podzemním zásobníkům pitné vody, stačí se dostat pár centimetrů pod lesní hrabanku. Narazíte na vyschlou půdu tvrdou jako cement. Když usychají lesy, je už nejvyšší čas něco dělat.
Starostové na tento týden svolali mimořádnou schůzi Sněmovny, na které chtějí prosadit alespoň některé zákony o vodě. Dobrý nápad přehodit výhybku z jednoho palčivého problému jménem koronavirus na druhý, který je možná potenciálně nebezpečnější – nedostatek vody. Politici mají dokonce v plánu zanést právo na pitnou vodu do ústavy. To zní sice dramaticky, ale pokud voda dojde, z ústavy nepoteče.
