V Česku se s karcinogenním azbestem nakládá hůř a hůř, varuje odbornice

Výroba azbestových materiálů je v Česku zakázána už od druhé poloviny 90. let, nicméně karcinogenní azbest - dříve tolik oblíbený hlavně ve stavebnictví pro ohnivzdornost a tepelně izolační vlastnosti - zůstává i po čtvrtstoletí všude kolem nás. Jsou to nejenom mnohokrát zmiňované eternitové střešní krytiny, azbestocementové stoupačky v bytových domech, ale velmi často také takzvané boletické panely na budovách škol, školek, nemocnic, úřadů i administrativních budov.

Podle údajů České asociace pro odstranění azbestu zůstává v Česku minimálně 7 milionů tun doposud neodstraněné staré azbestové zátěže. Dříve či později bude nutné se tohoto ohromného množství škodlivin zbavit.

Místopředsedkyni zmíněné asociace, Zoju Guschlovou, jsme požádali o rozhovor nejen s ohledem na celkovou situaci v Česku, ale i kvůli aktuálnímu případu, o němž Seznam Zprávy informovaly.

Jde o demolici někdejších Michelských pekáren v Praze. Sanační firma Trepart, najatá společností Skanska, tam administrativní objekt obložený právě boletickými panely dle dostupných informací poslala k zemi, aniž by dodržela schválený technologický postup. A pravděpodobně i v rozporu se zákonem. Kde nakonec azbest skončil, není jasné. Pražská hygiena s firmou zahajuje správní řízení.

Zoja Guschlová, která je mimo jiné jediným českým znalcem se specializací na azbest jmenovaným soudem, v rozhovoru pro Seznam Zprávy naznačuje, v kterých bodech mohlo dojít k porušení zákona.

Boletické panely stále vidíme na řadě budov postavených v 70. až 80. letech. Jak se při demolici nebo rekonstrukci budov mají správně odstraňovat?

Jde-li o odstraňování azbestových materiálů včetně boletických panelů, vždy se musí postupovat podle platné legislativy ČR a EU v rámci ochrany zdraví a životního prostředí. Azbest je prokázaný lidský karcinogen a mutagen. V zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, konkrétně v paragrafu 41, se jasně píše, že zaměstnavatel - což je sanační firma, která práci provádí - je povinen předem ohlásit práci s azbestem místně příslušnému orgánu ochrany veřejného zdraví. Tedy hygienické stanici. Musí tak učinit nejméně 30 dnů před zahájením prací s azbestem, náležitosti tohoto hlášení stanoví prováděcí právní předpis. Ohlašovací povinnost se vztahuje na všechny práce, při nichž jsou či mohou být zaměstnanci sanační firmy vystaveni působení azbestu.

Dále se v tomto zákoně píše, že zaměstnavatel - tedy sanační firma - má povinnost vést evidenci rizikových prací, a tuto evidenci ukládat po dobu 40 let od ukončení expozice azbestu. Sanaci azbestu v ČR může provádět pouze firma s živnostenským oprávněním - „Podnikání v oblasti nakládání s nebezpečnými odpady“. Realita je ale taková, že mnoho firem bez příslušného živnostenského oprávnění se prezentuje jako sanační firma a sanaci azbestu běžně provádí.

V kauze, kterou jsme popsali, sanační firma bourala loni v březnu budovu s boletickými panely bez ohlášení pražské hygieně. Firma tvrdí, že to nebylo nutné, protože do samotných panelů nebylo v té době nijak zasahováno.

Ale právě takto se to dělat nesmí.

Firma posléze uvedla, že panely snímala v celku a že tedy v té chvíli ještě nešlo o nakládání s azbestem.

Není to pravda. Každá sanační firma, pokud má odstraňovat boletické panely, má postupovat podle zákona a s třicetidenním předstihem na místně příslušnou hygienickou stanici práce s azbestem ohlásit. Vždycky. A pokud postupuje jiným způsobem, je to v rozporu se zákonem.

Lze boletické panely snímat jeřábem? I takový postup byl totiž v Michli minimálně na papíře zvolen. I jiné sanační firmy tvrdí, že to tak někdy dělat lze, záleží prý, jaký postup schválí hygienická stanice.

Je to opět nesprávný postup, takto nelze odstraňovat boletické panely. Demontáž boletických panelů se má provádět v hermeticky uzavřeném kontrolovaném pásmu. Sanační firma, která odstraňuje boletické panely, má zajistit, aby se mimo toto kontrolované pásmo neuvolňovala žádná azbestová vlákna. A to nelze udělat jinak, než že se vytvoří hermeticky uzavřené kontrolované pásmo, které je napojené na speciální odsávací zařízení s HEPA filtry, jež v kontrolovaném pásmu zajišťují požadovaný podtlak.

A toto jistě každá sanační firma dobře ví. A sanační firmy také ví, že v tomto kontrolovaném pásmu mají všichni pracovníci dodržovat režimová opatření. Nesmí se tam pít, jíst, kouřit. Má se tam pracovat v ochranných jednorázových oblecích, na ochranu dýchacích cest se mají používat polomasky nebo celoobličejové masky s HEPA filtry eventuelně jednorázové respirátory s HEPA filtry a další osobní ochranné pracovní pomůcky. Pracovníci do kontrolovaného pásma vždy mají vstupovat a vystupovat přes dekontaminační personální několikakomorový systém.

Když už se takto bavíme i o technických detailech, jak se to má dělat správně - co s azbestem v tom kontrolovaném pásmu pracovníci sanačních firem dělají?

Při odstraňování v kontrolovaném pásmu je nutné azbestový materiál penetrovat a balit do neprodyšných silnostěnných obalů, běžně se používají „big bagy“. Tyto obaly mají být viditelně označeny, že obsahují azbestový odpad. Řádně zabalený a označený stabilizovaný odpad je z kontrolovaného pásma přesouván přes materiálovou dekontaminační propusť na mezideponii. A z mezideponie je nakládán do speciálních kontejnerů.

Jak je to s přepravou azbestu na skládku nebezpečného odpadu, i to je regulováno?

Zabalený azbestový odpad po naložení do kontejneru určeného pro přepravu azbestového odpadu má být přepravován po vnitrostátních komunikacích na nejbližší příslušnou skládku nebezpečného odpadu pouze v souladu s ADR - což je Evropská dohoda o mezinárodní silniční přepravě nebezpečných věcí. Česko ji ratifikovalo v roce 1993 a ve stejném roce vstoupila v platnost i pro vnitrostátní přepravu. Na příslušné skládce je tento dopravený azbestový odpad zvážen a vydán vážní lístek, který má sanační firma archivovat.

Pokud se potvrdí, že firma, která demolovala Michelské pekárny, prakticky nic z toho nedodržela - objekt byl pravděpodobně bez ohlášení zbořen i s boletickými panely a azbest skončil neznámo kde - jak velký je to z vašeho pohledu průšvih?

Pokud práce s azbestem byly prováděny jinak, než jak si to žádá zákon, je to problém, který snad ani není potřeba dále komentovat. Podobné případy se už řešily v minulosti. Možná si vzpomenete, bylo to na konci roku 2011 a v prvním pololetí 2012. Tehdy média hojně popisovala kontaminaci mateřských a základních škol, a to právě v důsledku chybného odstraňování boletických panelů. Asi jsme si mysleli, že tyto problémy se už nebudou opakovat a že sanační firmy do té doby s neprofesionálním přístupem při práci s azbestem budou už postupovat podle zákona, realita je ale jiná.

České firmy podle vás zákon i v současnosti nedodržují?

Bohužel musím konstatovat, že se nezákonné chování stále opakuje. Ať už se jedná o odstraňování boletických panelů, nebo odstraňování jakékoliv jiné azbestové zátěže. I když je vybudováno kontrolované pásmo, tak mnohdy je nefunkční. Laik to nepozná a nemá na to často možnost přijít ani například přivolaný pracovník hygienické stanice. Navíc jsou tu i některé mezery v legislativě, kdy zákon jasně neukládá, jakým způsobem se azbestová zátěž má odstraňovat. Nicméně zákony ukládají, že při práci s azbestem musí být vytvořeno kontrolované pásmo. Musí být zajištěno, aby při nakládání s odpadem obsahujícím azbest nebyla do ovzduší uvolňována azbestová vlákna nebo azbestový prach. Jde i o to, aby nedošlo k rozlití kapalin obsahujících azbestová vlákna. Souhrnně řečeno při sanaci azbestu nesmí být ohroženo lidské zdraví a životní prostředí.

Skutečně si myslíte, že nezákonné nakládání s azbestem je v Česku běžnou záležitostí?

Musím konstatovat, že z velké části se u nás zákony nedodržují, a to napříč republikou. Samozřejmě, že jsou i sanace azbestu, které jsou excelentně provedené profesionálními sanačními firmami, ale je to spíše ojedinělé. Většinou se to porušuje a v důsledku toho může docházet k nekontrolovanému úniku azbestových vláken do prostředí. A z vlastní praxe mám pocit, že je to spíše horší a horší.

Jaké hrozí zdravotní potíže lidem v okolí demolovaných či rekonstruovaných budov, když se pravidla takto masivně porušují?

Vždy jsou nejvíce ohroženi pracovníci, kteří přicházejí do přímého kontaktu s azbestovým materiálem, mnohdy ani netuší, že jde o azbest. Při práci s azbestem nikdy nemůžete vyloučit, že se nebudou uvolňovat vdechnutelná azbestová vlákna, která jsou prokazatelně zdraví škodlivá, přitom nejsou vidět a nejsou cítit, a co hůř po vdechnutí se celoživotně deponují v plicích a až za řadu let mohou jedinci způsobit vážné zdravotní problémy, a to karcinom plic, karcinom hrtanu, karcinom pohrudnice a karcinom vaječníků.

Nejhůře jsou na tom ti pracovníci, kteří si při práci s azbestem nechrání dýchací ústrojí adekvátními ochrannými pracovními pomůckami, nebo tyto ochranné pomůcky v mnoha případech neumí správně používat. Dále mohou být na zdraví ohroženi všichni ostatní, co jsou v bezprostřední blízkosti, když neprobíhá odstraňování azbestových materiálů zákonným způsobem. Je dobré míti na paměti, že i při nízkých expozicích lze i dlouho poté onemocnět velmi závažným onemocněním, a to maligním mezoteliomem pleury, tedy karcinomem pohrudnice.

Tady opravdu nezáleží, kolik toho do sebe vdechneme. I při vdechnutí malého množství azbestových vláken můžeme za 10, 20 ale dokonce i za 40 a více let onemocnět. Je to nejzhoubnější nádorové onemocnění, které zatím nelze včas diagnostikovat, většina pacientů umírá do jednoho roku od stanovení diagnózy. A jedinou účinnou prevencí je dodržování zákonů.

Není problém i v tom, že se tomu hygienické stanice dostatečně nevěnují?

Během posledního roku byl určitě problém, že hygienické stanice byly zahlceny covidem, ale já si nemyslím, že hygienické stanice by tyto základní věci musely vysvětlovat sanačním firmám. Ony moc dobře vědí, jak se to má dělat správně. Jsou tu profesionální sanační firmy, které zákon dodržují a jsou tu jiné, které se rozhodly zákon porušovat. A pokud tohle dělá někdo vědomě, tak je to neomluvitelné. Každá taková firma si musí být vědoma, že neohrožuje jen své vlastní lidi, ale i zdraví všech okolo.

Je nějaká země, která by nám mohla být pozitivním příkladem?

Co se týče azbestu, tak v mnohém jistě Polsko. To má už přes 10 let svůj národní odazbestovací program, na který čerpá i dotace z Evropské unie. A bezesporu země na západ od nás Německo, Nizozemsko, Francie a další.

Česká republika zatím žádný odazbestovací program nemá, právě proto byla v minulosti založena Česká asociace pro odstranění azbestu, aby tuto situaci změnila a mohli jsme i my třeba po vzoru Polska čerpat při odstraňování staré azbestové zátěže dotace z EU.

Zatím byl před koncem roku 2019 vypracován Státním zdravotním ústavem Praha ve spolupráci se zástupci Světové zdravotnické organizace draft Národního azbestového profilu, který by měl být inventurou problému. Definuje situaci týkající se azbestu v ČR, je nástrojem k poskytování informací a podkladem pro přípravu, rozvoj a prosazování Národního programu pro odstranění nemocí souvisejících s azbestem.