Článek
Podle profesora Ladislava Machaly z Kliniky infekčních, parazitárních a tropických nemocí Nemocnice na Bulovce je jedním z problémových aspektů covidu-19 jeho masové rozšíření v populaci.
„Většina lidí stále covid odstonává doma a průběh je u naprosté většiny mírný – ale procento těch, kteří vyžadují hospitalizaci, je z velkých počtů lidí značné. A to dělá problémy,“ vysvětlil lékař v debatě, v níž účastníci shrnuli aktuální vědecké poznatky okolo koronaviru a nastínili další vývoj.
Lékaři jako piloti
Pacienti se středně závažným průběhem podle Machaly potřebují především oxygenoterapii, mají potíže s výměnou plynů v plicích a bez podpory kritické období nepřeklenou. Kromě toho lékaři nadále sahají po virostatické léčbě pomocí remdesiviru, případně podávají rekonvalescentí plazmu od lidí, kteří se z covidu již vyléčili a jejichž plazma obsahuje dostatek protilátek. Další osvědčený postup je podávání dexametazonu – kortikoidního hormonu, který tlumí zánětlivé změny.
U pacientů s nejtěžším průběhem, jejichž plíce jsou kvůli zánětlivým změnám nefunkční, však lékaři musí nasadit extrakorporální membránovou oxygenaci (ECMO) – přístroj, ve kterém dochází k okysličování krve a výměně plynů mimo tělo.
„Samozřejmě tato péče je vysoce náročná – s obdivem hledím na odborníky, kteří to umí, a přirovnávám to ke kvalifikaci pilota řídícího dopravní letadlo. Není prostě možné takového odborníka vyškolit během krátké doby. I když budeme mít ventilátory a přístroje na ECMO, tak to vůbec nemusí stačit, protože ten problém bude v personálu,“ připomíná lékař jeden z aktuálních problémů zdravotnictví – tedy nedostatek personálu, který se v posledních týdnech kvůli nákaze ještě umocnil.
Cévy v ohrožení
Kvůli některým podobným příznakům bývá covid-19 porovnáván s chřipkou. Lékař ale odmítá, že by šlo o totožná onemocnění.
„Ten zásadní rozdíl je v tom, že virus způsobující covid má velkou afinitu (vzájemný vztah, schopnost látek slučovat se s jinými, pozn. red.) k výstelce cév. Dochází k zánětu podél celého cévního systému v organismu, což vede k vysokému výskytu trombembolických příhod. Vidíme postižení cév od těch drobných až po větší v plicích a v řadě dalších orgánů. A proto i ten výskyt komplikací je při covidu zásadně vyšší než u chřipky,“ popsal lékař.
Zejména pro rizikové pacienty podle něj může v současné době covid představovat těžší onemocnění než standardní bakteriální zápal plic.
Na covid coby cévní onemocnění upozorňovala už před několika měsíci studie zveřejněná ve vědeckém časopisu The Lancet.
Z té vyplývá, že koronavirus může stát zároveň za onemocněním dýchacích cest i cév. Vědci spojili s četnými zdravotními obtížemi lidí nakažených koronavirem endoteliární buňky, tedy ty, které tvoří hranici mezi cévní soustavou a tkáněmi a ovlivňují přesun látek přes cévní stěnu.
Při onemocnění covid-19 se jako vstup do buněk využívají receptory ACE2 – enzymy nacházející se na vnější stěně buněk plic, cév, srdce, ledvin a střev. Vysvětluje to podle nich, proč se covid-19 projevuje tolika různými symptomy.
S covidem, nebo na covid?
Kromě připodobňování k chřipce ve veřejném prostoru zaznívají námitky ohledně toho, jak přesně se určuje smrtnost covidu-19 a zda v některých případech nejde pouze o vedlejší diagnózu. Podle profesora Machaly jsou tyto diskuse ale de facto zbytečné.
„Je velmi obtížné to odlišit a já bych to zásadně neodlišoval – ono i na tu chřipku, když 95letý dědeček dostane horečku, začne kašlat a nepřežije ten cirkulační kolaps z těchto důvodů, tak také můžeme diskutovat, jestli to bylo na chřipku, nebo s chřipkou. Ale z mého pohledu jako klinického lékaře je tou finální příčinou ten poslední hřebík do rakve tato infekce. Takže bych to vždy přičítal tomu covidu,“ míní lékař.
