Článek
Kavárny a cukrárny připravily dezerty podle zápisků Janáčkovy hospodyně Marie Stejskalové, které poprvé vyšly knižně pod názvem Mářina kuchařka.
„Leoš Janáček měl rád dobré jídlo, zakládal si na něm a dokázal i pochválit, když mu chutnalo,“ řekla Šárka Zahrádková, která knihu edičně připravovala.
Sešity receptů se zachovaly v archivu, dodnes se podle nich dá vařit. Méně známé dobové ingredience jsou vysvětleny v poznámkách pod čarou. Třeba alkermesová šťáva je barvivo šarlatové či karmínové barvy, „spěšná sůl“ je cukrářské droždí a maraskin višňový likér.
Ze všeho nejraději prý Janáček míval šípkové cukroví. „Všem našim hostům je doporučoval a sám jim opisoval recept,“ zaznamenala hospodyně Stejskalová. Po dobu konání festivalu Janáček Brno, tedy do 16. října, lze cukroví ochutnat v Café Placzek v Minoritské ulici.
Když chtěl Janáček uctít hosty, nechával nasmažit koblihy, které nyní podle starého receptu připravila Cukrárna Mlsná holka v Poštovské ulici. V dalších podnicích lze ochutnat třeba Janáčův máslový závin s tvarohem nebo palačinkový dort.
Hospodyně si nezapisovala jen recepty, ale také některé události v rodině nebo poznámky k životu a dílu domácího pána. Zaznamenala třeba to, že Janáček začal komponovat novou operu, ale také že si pořídil nový klobouk nebo že v rodině někdo stonal. Zápisky odráží jej subjektivní pohled, třeba o jedné operní pěvkyni píše jako o „Babě“.
Čtenáři se dozví, že se u Janáčků snídalo kolem šesté, podávala se káva a k ní třeba domácí buchty. Skladatel se ošklíbal na špenát, pochutnával si na zvěřině, třeba na daňčím. Obecně měl rád maso a nedržel páteční půst. Říkával, že se dost „napostil“ ve fundaci, tedy v době, kdy jako chlapec žil a zpíval na kůru v augustiniánském klášteře.
Stejskalová přežila Janáčka o 40 let, zemřela v roce 1968. Její vzpomínky na rodinu opakovaně vyšly v knize U Janáčků. Recepty se nyní ke čtenářům dostávají poprvé, a to s ilustracemi Venduly Chalánkové. Mářinu Kuchařku lze zakoupit v brněnských turistických informačních centrech.
