V Berlíně se pravidla drobně porušují. I proto má atmosféru, říká překladatelka Škultéty

Michaela Škultéty je introvertní sympatická mladá dáma, která má ráda Němce, cítí se dobře sama uprostřed davu a právě překládá první německy napsaný román českého spisovatele Jaroslava Rudiše.

„Občas se v Berlíně projevuje roztomilá nedisciplinovanost. Ve food courtech, kde se smí prodávat jen jídlo s sebou, si lidé občas oběd koupí, poodejdou a pak si nenápadně sednou na sedačky přelepené nápisem ‚zakázáno: korona‘ a sní si to tam. To naší představě o Němcích moc nesedí. I v Berlíně se probouzí drobné rebelie,“ vypráví Michaela Škultéty, překladatelka z němčiny, jak se pandemickým pravidlům Berlíňané (ne)podřizují.

„Lidé jsou v ulicích, popíjejí, a byť to z pandemického hlediska není ideální, tak jsem ráda, že ta berlínská atmosféra úplně nevymizela,“ dodává.

Co dělá Škultéty v hlavním městě Německa? Hledá klid na práci. Normálně totiž bydlí na Brdech a v soustředění ji ruší dvě dospívající děti. Ty jsou však i inspirací pro její facebookové statusy, ze kterých dokonce sestavila vtipnou a úspěšnou knihu.

Michaela Škultéty se ale v Berlíně byla podívat i na hřbitově a dalších místech, kudy prochází hlavní hrdina knihy českého spisovatele Jaroslava Rudiše. Proč? Román Winterbergova poslední cesta, kterého se v Německu mimochodem prodalo velmi slušných 35 tisíc kusů, je totiž napsaný německy. A Michaela Škultéty knihu právě překládá.

Je to těžší, nebo snazší, překládat knihu do autorova rodného jazyka? Jaký je Berlín v době druhé vlny pandemie covidu? Jaké jsou v Německu letos nejúspěšnější knížky?

A těší se Michaela Škultéty na romány, které zachytí pandemii a rok 2020? Od jakého spisovatele by si takové dílo ráda přečetla? A samozřejmě zásadní otázka: mají, nebo nemají Němci smysl pro humor? Poslechněte si celý podcast v přehrávači v úvodu článku.