Článek
Během více než třicetiletého působení na první české scéně nastudoval Maršík řadu slavných rolí českého i světového operního repertoáru. Podle odborníků měl blízko i k operetě a jeho basbaryton doplňovalo herecké umění. Působil také jako pedagog na Pražské konzervatoři a na Akademii múzických umění.
Bohuslav Maršík absolvoval pražskou konzervatoř, ale až poté, co absolvoval výcvikové středisko ministerstva spojů a nějakou dobu se živil jako poštovní úředník. Ke zpěvu se dostal na vojně a poté se rozhodl věnovat se mu profesionálně.
Po absolutoriu nastoupil do angažmá operního souboru Divadla F. X. Šaldy v Liberci, kde za svého osmiletého působení vytvořil na 70 rolí v širokém rozpětí od partů basbarytonových až po basso profondo. Prosadil se hlavně jako interpret komických rolí jak v českých operách, tak v dílech světových klasiků. K rolím v českých operách, které ztvárnil v Liberci, patří Kecal v Prodané nevěstě, žalářník Beneš v Daliborovi, Bonifác v Tajemství, Vodník v Dvořákově Rusalce a purkrabí Filip v Jakobínu.
Sólistou Opery Národního divadla byl od roku 1974 do roku 2010 a k jeho rolím patřili třeba Leporello, Masetto i Komtur v Donu Giovannim, Musorgského Varlam v Borisi Godunovovi a opět Bonifác, Kecal či purkrabí Filip. Z dalších rolí Národní divadlo připomíná Wagnerova Sixta Beckmessera v Mistrech pěvcích norimberských, Pucciniho Benoita v Bohémě, Kostelníka v Tosce, Šostakovičova Kněze v Lady Macbeth Mcenského újezdu, Smetanova Matouše v Hubičce, Dvořákova Lucifera v Čertovi a Káče či Janáčkova Faráře v Příhodách lišky Bystroušky.
Bohuslav Maršík působil i na zahraničních operních scénách a koncertních pódiích v Německu, Itálii, Španělsku, Francii, Řecku, Rakousku, Dánsku či Japonsku. Pro rozhlas natočil řadu rolí v kompletních operních nahrávkách, pro gramofonové firmy natočil árie z děl Smetany, Martinů, Janáčka, Blodka a Cikkera.
