Článek
Zákoník formulaci opakovaně používá pro bližší určení množství, za které hrozí trest. Podle chrudimského soudu to ale nestačí.
„Zákon ve spojení s judikaturou nestanovuje meze trestnosti s nutnou mírou určitosti,“ uvedl soud v návrhu, který je dostupný na webu Ústavního soudu.
Chrudimský soud v návrhu uvádí, že se zabývá dvěma konkrétními obžalobami, které se týkají přechovávání, respektive pěstování konopí. Škodlivost daného jednání je nutné v podobných kauzách stanovovat složitým postupem, na jehož konci je exaktní poznatek o obsahu THC. Policie nechává konopí dosušovat, poté experti analyzují obsah účinné látky. Pěstitel ale dopředu nemůže s jistotou vědět, zda bude či nebude postižen, záleží také na dalších okolnostech.
„Trestněprávní praxe zjišťuje znaky trestnosti složitou expertizou, jejíž výsledky adresát těchto právních norem nemůže s patřičnou mírou určitosti předvídat,“ stojí v návrhu chrudimského soudu. Zároveň zdůraznil, že nechce vstupovat na pole trestní politiky, ale jen upozornit, že nynější úprava odporuje ústavnímu pořádku.
Pokud Ústavní soud návrhu vyhoví, měl by podle chrudimského soudu účinnost svého zásahu odložit o rok, aby bylo možné připravit novou zákonnou regulaci. Bude to prý složité, nejen kvůli politickým a společenským debatám, ale například i kvůli mezinárodněprávním závazkům.
V poznámce pod čarou chrudimský soud konstatuje, že snad každý, kdo v Česku žije, je konfrontován s mezigenerační popularitou konopí. Je to prý „doslova cítit téměř před každým místem, kde se večer schází mladí dospělí a mládež“. Zároveň to lze těžko přehlédnout při průchodu okolo zahrádek opečovávaných staršími generacemi.
Ústavní soud v roce 2013 zrušil část trestního zákoníku, díky které vláda směla prostřednictvím svého nařízení určit trestné množství drog. Kritérium trestnosti by mělo vyplývat přímo ze zákona, jinak zůstane posuzování konkrétních případů plně v kompetenci justice, uvedl tehdy Ústavní soud.
V následujícím roce pak Nejvyšší soud svým stanoviskem orientačně určil, jaké množství drog má policie a justice považovat za větší než malé. Obecně vzato jde o množství, které převyšuje běžnou dávku obvyklého konzumenta. U marihuany to mělo být více než deset gramů sušiny, ve které je minimálně gram účinné látky.
Čím také argumentuje chrudimský soud:
Samostatným problémem je, že právní kvalifikace musí být dle judikatury zvažována až následně, na základě výsledků laboratorních zkoumání, kterými je stanovováno množství účinné látky, jež však sám obviněný dopředu nezná. Platí to jak u pěstovaných rostlin konopí, tak u jeho usušených užitkových částí. Poměrně sofistikovaná laboratorní analýza přesně určí kvantum účinné látky, na základě něhož je provedena právní kvalifikace, ale děje se tak až následně. Takový postup vyplývající z neurčitosti vymezení hranic trestnosti a kvalifikované trestnosti odporuje ústavnímu pořádku. Součásti ústavního pořádku je i článek 39 Listiny základních práv a svobod, podle něhož „jen zákon stanoví, které jednání je trestným činem a jaký trest, jakož i jaké jiné újmy na právech nebo majetku lze za jeho spáchání uložit“. Toto stanovení musí být určité a jasné. Tento ústavní příkaz naplněn není, což odporuje i obecným ústavním principům, včetně rovnosti před zákonem. Nejde zde o otázku umírněnosti či tvrdosti přístupu, ale o to, že zákon dává širokou moc aplikovat dle libosti tu prohibitivní, tu liberální přístup.
