Článek
Už jejich dědové a pradědové trávili život na vinici. A tak má rodina Škrobákových pěstování vinné révy v krvi. V rodinném podniku v Čejkovicích na Hodonínsku pracují bratři Stanislav s Martinem, jejich rodiče i Martinova manželka Ladislava. A dělají to skvěle. Odborná porota jim ve čtvrtek udělila titul Vinařství roku. „Máme z toho obrovskou radost. V konkurenci malých výborných vinařů je těžké se prosadit. Snažíme se odlišit. V době, kdy všichni stavěli sklípky ve starém stylu, my jsme se pustili do něčeho jiného. Stavíme modernější budovu po stylu rakouských vinařství s otevřeným pohledem do krajiny,” vysvětluje Stanislav Škrobák.
V útulném prostředí pořádají degustace, firemní večírky a svatby. „Na tento rok máme skoro plno. A navíc od včerejšího vítězství neustále vyzvánějí telefony,” směje se Ladislava Škrobáková.
Když se s manželem Martinem vzali, spojili dva čejkovické vinařské rody. Na jedenácti hektarech vinic pěstují dvacet odrůd. „Už můj praděda pracoval ve vinohradu. Brával mě tam i děda. Odmala jsem s vínem spjatý. Znamená pro mě celý můj život, neskutečně mě baví a naplňuje,” vypráví Martin, starší z bratrské dvojice.
O vínu dokáže vyprávět hodiny, a když ochutnává, už z výrazu je znát odborník. „Sedmdesát procent naší produkce tvoří bílá vína, ale asi nejpyšnější jsme na Pinot Noir, rulandské modré. Této odrůdě se v Čejkovicích skvěle daří. Toto víno máme z naší nejstarší vinice, která má 45 roků. Kvůli stáří už málo plodí. Na jednom keři jsou třeba jen tři hrozínky. Tím pádem jsou ty hrozny velmi koncentrované. Víno je hodně hutné. Chuť krásně ovocná, s vůní povidel nebo třešňové zavařeniny,” povídá Martin.
S rodinou udělali z vína a chutí okolo velký gastronomický zážitek. Skupiny jejich hostů tak kromě degustace kvalitních vín jedí tradiční moravská jídla. To vše v novém prostředí s nádherným výhledem do okolní krajiny. „Nejsem profesionální kuchařka, ale vaření mě neskutečně baví. Lidé si u nás nejčastěji objednávají tříchodové menu. Protože jsme v Česku, vede kachna. Zároveň miluji pečení. Dělám dorty a další cukrovinky. Sladký dezert přichází vždycky jako tečka,” popisuje Ladislava.
Podle ní je nejdůležitější spokojený turista. „Každého turisty si vážím. Agroturistika je teď hodně v módě. Hosté se k nám často vracejí. Často s nimi do rána popijeme, bavíme se. Vznikají tu přátelství. Ta práce je občas hodně náročná, ale děláme to rádi,” pochvaluje si Ladislava.
