Článek
Před čtrnácti lety ho manažer naložil do auta jako přívažek k jiným fotbalistům a vypravil ho na cestu do Teplic. Bosenský rodák Admir Ljevakovič před sebou neměl jednoduchý úkol. Ale zvládl ho a dnes se může pyšnit číslem 302 v kolonce starty v nejvyšší české fotbalové soutěži.
Tehdy před lety byl v Teplicích zájem o Mahmutoviče, který jel rovnou podepsat smlouvu. Z auta s ním vystoupil i Ljevakovič, o němž vůbec nikdo v severočeském klubu nevěděl ani to nejmenší. Dostal možnost s teplickým mužstvem trénovat, ale dlouho s ním představitelé klubu vůbec nemluvili. A tak běžel den za dnem. Ráno naděje, že snad konečně přijde nabídka smlouvy, odpoledne po tréninku další zklamání z toho, že se nic takového nestalo.
Hlavní témata Ušáku s Admirem Ljevakovičem
02:10 – Fotbalové začátky v Česku a překonání 300 zápasů v první lize
05:22 – O tvrdé hře a žlutých kartách
08:13 – Proč to Teplicím poslední roky v lize nejde a nechodí diváci
12:11 – Jaký je život v Teplicích
13:55 – O kapitánské pásce a vedení týmu
15:30 – Co mu v Česku chybí z Bosny
16:40 – Vzpomínka na gratulace k překonání 300 zápasů v první lize
18:20 – O Edinu Džekovi
19:35 – Přípravy na trenérskou profesi
20:27 – O manželce, rodině a zahradě
Na celý díl se podívejte ve videu v úvodu článku.
Nešlo o dny nebo týdny, tahle anabáze trvala několik měsíců. Náročná doba pochopitelně kladla velké nároky na Admirovu psychiku. Ale „kousl se“ a vydržel do chvíle, kdy mu trenér Petr Rada oznámil, že se stane plnohodnotnou součástí týmu. Dnes je z toho čtrnáct sezón ve žlutomodrém dresu.
Ljevakovič proslul hodně důraznou hrou, však se stal stovkařem i ve sběru žlutých karet. Na hřišti se s nikým úplně nepáral, prostě dělal svou práci, kterou bylo z velké části rozbíjet útoky soupeře. Sám říká, že je rád, že během kariéry nikoho nezranil, neposlal ho do nemocnice. O něčem vypovídá, že za čtrnáct let inkasoval jen jednu červenou kartu, a to ještě po druhé žluté. S nadsázkou vypráví o tom, jak si dělá legraci z teplického brankáře Tomáše Grigara, který vychytal stovku ligových nul. Říká mu, že na toto číslo se dostal z velké části i proto, že Ljevakovič nasbíral tolik žlutých karet a tím nedovolil protihráčům dojít až ke Grigarově brance.
V Teplicích se dnes Admir cítí být doma. S manželkou a dvěma malými fotbalisty jsou raději, když příbuzní z Bosny přijedou k nim na sever Čech, než aby oni cestovali do rodného kraje. Jakkoli začátky ve městě, kde nikoho neznáte, pomalu se učíte řeč a musíte si zvykat na mnoho nového, rozhodně nebyly jednoduché. Dnes má ale rodina ve městě i okolí spoustu kamarádů. Ljevakovič do teplického prostředí zapadl a o něčem vypovídá i to, že při utkáních navlékal i kapitánskou pásku, kterou mu svěřil trenér Ščasný.
V nejnovějším díle Ušáku mluví Admir Ljevakovič i o blížícím se konci kariéry, možném působení ve funkci trenéra, ale i tom, jak moc příjemné bylo, když jako jedna z gratulantek ke vstupu do klubu fotbalových legend přijela do Teplic i bosenská velvyslankyně. Stejně tak byla příjemným darem i obrazová gratulace kamaráda Edina Džeka, s nímž se potkával ještě v bosenských soutěžích. Můžete se dozvědět i co rodina Ljevakovičových pěstovala na zahradě a jak to na tomto pozemku vypadá dnes, jestli kouká v televizi na fotbal a mnoho dalšího.
Pořad Ušák vychází na Seznam Zprávách v premiéře každou neděli v 17:00.
