Článek
Velký liberecký patriot, fanoušek fotbalového Slovanu, opora charitativního týmu Real Top Praha, to všechno je Ladislav Hampl. Zároveň je prvním hostem, který si, zhruba po dvou letech, sedl do Ušáku podruhé. Tentokrát to nebyl rozhovor o herecké profesi jako takové, ale spíše o následcích, které může mít současná epidemie právě pro umělce, ale i ostatní profese nemající pravidelný příjem.
„Jsem rád, že jsi mě pozval znova do Ušáku, protože jsem člověk, který si rád povídá, což teď moc nejde,“ s úsměvem charakterizuje své současné rozpoložení. To je dané i tím, že divadla nejen, že nehrají, ale už se nedá ani zkoušet. Možná pár dnů přinese jistou úlevu po hektickém programu posledních měsíců, ale zanedlouho začne práce chybět. „Možná, že si lidé začnou zase více vážit práce, kterou dělají,“ dodává populární Jarmil z Houslic.
Hraje v různých představeních, ale jedno je výjimečné. Terminus. Za sebe říkám, že je to jeden z nejlepších divadelních spektáklů, které jsem kdy mohl vidět. Pro Ladislava je to i fyzicky nesmírně náročná role. I proto si nemůže dovolit úplně zahálet a jen tak ležet u televize. Terminus byl loni už popáté k vidění v Ostravě, k čemuž hlavní hrdina dodává, že ostravské publikum je fantastické. „Možná i proto, že oni tu irskou dramatiku v Ostravě vlastně žijí,“ dodává.
Proč si na natáčení vzal mikinu s nápisem Heroes (titul slavné písně Davida Bowieho) a komu přiřkl tenhle přídomek? I to se můžete dozvědět v Ušáku číslo 103.
