Útok na nemocnice je terorismus, říká antivirový miliardář Kasperskij

Společnost Kaspersky (původně nazývaná Kaspersky Lab) patří k největším hráčům na trhu antivirové ochrany. Firma založená roku 1997 v Rusku prodává své programy ve 200 zemích celého světa.

Její zakladatel a šéf, ruský dolarový miliardář Jevgenij (Eugene) Kasperskij v rozhovoru pro Seznam Zprávy hovoří o kyberzločinu v době koronavirové pandemie, o ruské hackerské komunitě, o dopadu protiruských sankcí na vlastní byznys a také o svém osobním koníčku - cestování.

Interview s ruským byznysmenem probíhalo formou videohovoru mezi Moskvou a Prahou.

Jaká je teď u vás situace s koronavirem?

Teď už celkem normální. Na jaře jsme měsíc všichni seděli doma, všude se dodržovala důsledná izolace, to bylo těžké. Potom se život upravil. Byli jsme na tom lépe, než jak to podle zpráv vypadalo v západní Evropě, kde nákaza probíhala ve stejnou dobu. U nás zdravotnictví pracovalo velmi dobře.

Jaký vliv má pandemie na váš byznys?

Bohužel se nám daří dobře, protože nás zaměstnává počítačový zločin. Globální pandemie počítačovou kriminalitu aktivizovala a s tím stoupá i potřeba obrany.

Skoro všechny společnosti převedly své pracovníky na home office, ne všechny ale mají zdroje na zabezpečení práce z domova na stejné úrovni, na jaké mají zabezpečené vnitřní sítě. Právě toho využívají kyberzločinci. Napadají vnitřní firemní sítě prostřednictvím domácích počítačů zaměstnanců, kteří pracují z domova. Pro nás z toho vyplývá, že potřeba počítačové ochrany se nezmenšila, ale naopak vzrostla.

Objevují se nové způsoby útoků?

Neřekl bych, že nové způsoby. Kyberzločinci používají stejné metody, jen jsou aktivnější, protože lidé tráví víc času online. Objevuje se víc obětí. Například v dubnu stoupl podle našich statistik počet počítačových útoků o 10 až 25 procent, v závislosti na různých regionech a typech činností. Registrovali jsme víc virů, zvýšil se počet útoků. A je vidět, že útočníci jsou stále schopnější a zkušenější.

Mění se hlavní cíle hackerů?

Oběťmi jsou stále častěji nejen obyčejní uživatelé internetu nebo malé firmy, ale velké společnosti nebo banky. Dochází, dá se říct, k bankovním loupežím, přibývá útoků na průmyslové systémy, na podniky nebo na počítačové sítě, které řídí chod průmyslových objektů. My máme dobré statistiky o útocích na individuální uživatele, hůř už se ale shromažďují data o útocích na korporace, ty často nechtějí o incidentech z pochopitelných důvodů informovat.

Podléhá kybernetická zločinnost módním vlnám?

To ano, rozhodně.

Jaké typy útoků jsou teď časté?

Hackeři používají různé převleky, různá krytí. Třeba kolem Vánoc přibývá virů, které se přenášejí s novoročními blahopřáními. Teď jsme zaregistrovali obrovské množství útoků distribuovaných v podobě informací o koronaviru. Setkali jsme se s virem typu „trojský kůň“, který byl označen jako covidový antivir. Vždy, když se ve světě objeví něco, co hackerům dává smysl, tak to budou využívat. S oblibou maskují své útoky aktuálními zprávami.

Co bývá dnes hlavním motivem počítačové kriminality? Jde někdy jen o hru, provokaci, o snahu uškodit? Nebo za útoky stojí vždycky peníze?

Kyberútoky jako hra nebo chuligánství převažovaly v 90. letech. Dnes se to prakticky neobjevuje. Je to tím, že před 20 lety na internetu nebyly peníze, například internetové bankovnictví se začalo rozvíjet až od přelomu tisíciletí. A s tím přišly první útoky na banky. Myslím, že dalším důvodem jsou počítačové síťové hry. Lidé, kteří dřív tyranizovali oběti na internetu, se dnes navzájem řežou v Counter-Striku a podobných střílečkách.

Počítačové chuligánství vystřídala počítačová kriminalita, jejíž podstatou jsou krádeže peněz ze soukromých účtů, loupeže v bankách a různých organizacích. Nebo různé útoky, včetně útoků na infrastrukturu. Objevují se vyděrači, kteří šifrují informace a žádají výkupné za rozšifrování. To je masový jev. V 90. letech bylo kybernetové chuligáství neorganizované, tu a tam prostě někdo na síti dělal neplechu. Dnes je kyberzločin masový a dobře organizovaný. Hackerské bandy bývají často nadnárodní, spolupracují v nich lidé z různých zemí.

Zvlášť u vás v Rusku je hackerská komunita velmi silná a dobře organizovaná, souhlasíte?

To je pravda. Důvod je podle mne v ruském vzdělávacím systému, který produkuje výborné programátory. V Rusku na vývoji softwaru pracují velmi vzdělaní a talentovaní lidé. Obrácená strana této mince je, že jsou tu bohužel také velmi talentovaní hackeři. Někdo prostě jde na stranu světla, jiný temnoty. Ale těch na světlé straně je víc.

Nakolik potenciál talentovaných ruských hackerů využívá vaše vláda a tajné služby?

Realita je taková, že mnoho zemí využívá tzv. „state-sponsored“ (státem podporované) kyberútoky, jejichž podstatou je špionáž. Nejsofistikovanější kyberútoky se dělí na dva základní typy: za prvé, útočníci se snaží vyloupit velký podnik nebo banku. Anebo jde o špionáž, za kterou stojí státy.

Kyberšpionáž využívá řada zemí, ale nejsou k tomu přesné informace, protože je složité zjistit, kdo přesně stojí za tím kterým útokem. Co ale můžeme definovat, je jazyk vývojářů těchto programů. Nemůžeme ho rozpoznat vždy, ale někdy ano. A je nesporné, že nejprofesionálnější a nejmasovější špionské útoky, za kterými stojí vlády, stojí na angličtině, ruštině a čínštině. A pak v dalších sledech se objevuje francouzština, španělština, italština, arabština a mnoho dalších řečí.

Nakolik podle vás využívá současná ruská vláda k prosazení svých zájmů kyberšpionáž a hackerské útoky? U nás před tím důrazně varují tajné služby, podobně jako před čínskou státem podporovanou kyberkriminalitou.

Nemáme dost přesných informací o množství a míře agresivity kyberútoků organizovaných vládami. Ale jak říkám, podle našich zkušeností nejmasovější a nejprofesionálnější útoky jsou vedeny lidmi, kteří mluví čistě anglicky, čistě rusky a čistě čínsky. Jsou tu tři velké skupiny, ostatní stojí na nižším stupni.

V poslední době u nás přibylo hackerských útoků na nemocnice. Objevily se i pokusy o napadení nemocničních systémů během tohoto jara, tedy během vrcholící pandemie. Jde o náhodu?

Útoky na nemocnice tu byly i před pandemií, objevují se pravidelně.

Teď se ale zdá, že jich přibývá, alespoň v Česku.

Ano. Vypovídá to o tom, jak kyberzločinec uvažuje. Byly případy, kdy útočili na nemocnici s plným vědomím, že jde o nemocnici. Vědí, že se tam léčí lidé, ale to je nezastaví. To svědčí o tom, že přinejmenším část lidí, kteří stojí za kyberútoky, nemají žádné mentální hranice. Chovají se jako vrahové. Útoky na nemocnice v tak vypjatých dobách, jako je pandemie koronaviru, bych se nebál označit za terorismus. Jde o útoky na kritickou infrastrukturu, na lidské životy. Je to prostě specifický typ terorismu.

Spolupracují mezi sebou státy v boji proti digitálnímu terorismu?

Mezi velkými společnostmi, které se zabývají vývojem antivirových programů, je trvalá technická spolupráce. Vyměňujeme si nový virový materiál, který získáváme z internetových sítí. Tato spolupráce začala v roce 1994, takže si virovou munici na každodenní bázi vyměňujeme už 26 let. Přestože na trhu antivirových produktů jinak panuje tvrdá konkurence.

V roce 2017 v rámci protiruských sankcí zakázala vláda USA použití vašich produktů v americké veřejné sféře. Jak vás to ovlivnilo?

Bylo to podle mne součást geopolitického divadla. K zákazu našich produktů dodnes nevidím žádný důvod, protože v amerických státních službách se naše programy ani předtím prakticky nepoužívaly. V roce 2017, ještě si pamatuji přesná čísla, jsme ve vládních strukturách USA prodali software za 50 nebo 60 tisíc dolarů. To je zanedbatelné.

Po uvalení sankcí jste ale změnili strukturu vaší společnosti, sídlo dnes máte v Londýně, vystupujete jako nadnárodní firma. To nebyla reakce na zařazení Kasperského na sankční seznamy?

Mělo to tehdy následující dopady: Američané nejenže zakázali používat naše produkty v jejich státní sféře, ale dalšími kanály nám prakticky zabránili v přístupu na americký trh. Prodej našich produktů tam tehdy spadl, myslím, o 25 procent. Ale zároveň jsme vyrostli na všech našich dalších trzích, což nám vykompenzovalo propad amerických prodejů.

Dnes jsme globální hráč v oboru kybernetické bezpečnosti. Vývoj a kořeny máme v Rusku, hlavní vývojová základna je v Moskvě, v Sankt-Petěrburgu a v Novosibirsku. Ale náš hlavní trh je západní Evropa, Rusko nám dělá jen zhruba 20 procent příjmů. Jsme přítomní po celém světě, v severní Americe v USA a Kanadě, v Latinské Americe, Rusku, Evropě, Asii, Africe, dokonce k nám někdy přijde i poptávka z Antarktidy!

Ale vztahy mezi Ruskem a Západem, mezi Ruskem a zeměmi NATO, se v poslední době dál zhoršují, to může mít dopad na byznys. Nedělá vám to starost?

Neřekl bych to takto. Německo, Rakousko, Itálie, to jsou všechno země NATO a vztahy s nimi má Rusko pořád výborné. Od roku 2017 žádné změny v politických vztazích vůči Rusku necítím. Náš hlavní trh je západní Evropa, tam žádné byznysové změny nevidím. My se snažíme držet od politiky co nejdál. Je pravda, že na některých trzích na nás má politika vliv, v některých zemích se nám obchoduje hůře, ano. Ale není to zásadní pro naše podnikání.

Jak silní jste ve střední Evropě? Ptám se proto, že v České a Slovenské republice vznikli globální hráči ve vašem oboru, Avast a Esset. Spolu s Microsoftem tvoří první trojku na trhu antivirové ochrany.

Soupeříme s evropskou i americkou konkurencí. Kaspersky Lab stavíme jako firmu, která vyvíjí nejlepší technologie, a myslím, že jsme v tom úspěšní v řadě zemí. A nejde o to, na jaké pozici v našem prodeji ta která země je, protože internetový svět nemá hranice. Všichni působíme v jednom společném prostoru, ve kterém bohužel s námi žijí desítky, spíš ale stovky tisíc kyberzločinců. Je jedno, v které zemi se počítačový virus objeví, protože se dokáže přenášet mnohem rychleji než biologický virus a může způsobit opravdu velké škody. Proto považujeme za svůj úkol chránit všechny, každý trh je pro nás důležitý.

Zaměstnávají firmy, jako je vaše, lidi, kteří mají sami hackerskou zkušenost? Jejich praxe pro vás musí být cenná.

Nikdy, v žádném případě bychom nepřijali do práce ve firmě lidi s kriminální minulostí. Ať už hackerskou, nebo jakoukoliv jinou. Ale slovo hacker neznamená jen někoho, kdo překračuje zákon. Spadají sem i „white hats“ (tzv. etičtí hackeři), kteří se specializují na analýzu systému z hlediska bezpečnosti, hledají díry v zabezpečení proto, aby se zranitelné oblasti mohly vykrývat. Takové hackery u nás vítáme.

Jednou ze služeb, které děláme pro firemní klientelu, jsou imitované útoky na jejich systémy, při nichž testujeme jejich obranyschopnost, zabezpečení. Každý rok také děláme hackerský útok na naše vlastní sítě, abychom si ověřili, jak pracují naše systémy.

Vaším hobby je turistika. Letos je cestování komplikované. Dostal jste se na nějaké zajímavé cesty?

Ano, cestoval jsem po Africe - v Namibii, u Viktoriiných vodopádů a na Madagaskaru. A předtím na ostrově Tasmánie na jihu Austrálie, tam je nejkrásnější pobřeží. Afriku i Tasmánii jsem stihl ještě, než se svět uzavřel. Ale za týden odlétám na Altaj.

Koronavirus globálně cestování ochromil. V Rusku, tedy v rámci jedné země, žádná velká omezení nepřinesl?

Je to tak, turistů u nás ubylo, ale cestuje se pořád. V Rusku i teď můžete letět kamkoliv. Turistika je ta nejméně nebezpečná činnost, protože se můžete vyhnout davům, být v přírodě ve vlastní izolaci. Je to nejen příjemné, zajímavé, užitečné, ale i bezpečné.

Letos jste spustil start-upový akcelerátor Kaspersky Exploring Russia na podporu turistiky v Rusku. Vybrali jste několik projektů, které finančně podpoříte. Co je přesně vaším cílem?

Pomoct firmám, které se zabývají turismem, v době, kdy jejich činnost přerušil koronavirus. Naši brazilští partneři mají takové přísloví: „Když nemůže rybář na moře, spravuje sítě.“ Takže pomáháme firmám z turistického průmyslu „spravovat sítě“. Poznali jsme díky tomu velmi zajímavé společnosti i nápady. Pomohli jsme dobrým firmám a lidem postavit byznys a připravit se na nápor turistů, který se objeví s ústupem koronaviru.

Při spouštění akcelerátoru jste řekl, že koronavirus turismus změní. Jak jste to myslel? Zůstanou podle vás do budoucna hranice méně propustné?

Jsem v tomto směru optimista, myslím, že covid se vyřeší ještě letos. Nedávno vyšly zprávy, že v Rusku byla vyvinuta vakcína, která se testovala na dobrovolnících a prokázala účinnost. Podle toho, co jsem četl, by se v dohledné době měla dostat na trh, takže bude možné zahájit očkování proti koronaviru. Takže myslím, že hranice se brzy zase otevřou a svět se vrátí ke svému standardnímu modelu fungování. A lidé začnou zase létat a cestovat jak služebně, tak jako turisté.

Co je podle vás standardní model v turistice? Stav z doby před koronavirem, kdy cestovaly obrovské masy lidí a v exponovaných místech už nápor turistů začal škodit? Nebo stav třeba z přelomu tisíciletí, kdy měla masová turistiska úplně jiná měřítka?

Masový zájem o turismus je přirozený, člověk je zvědavý, chce poznávat nová místa. A cestování je dostupné, přišly úplně jiné ceny, jiný komfort, takže svět prostě začal cestovat. Je dobré v tomto směru sledovat Čínu, tam loni, ještě před koronavirem, během svátků za jediný týden cestovalo 800 milionů lidí. To je obrovský nápor na infrastrukturu.

Ale myslím, že až koronavirus pomine, vrátí se svět k tomuto trendu. Virus turistiku nezmění, jen ji přibrzdil. Až odejde, turisté se vrátí.

Je podle vás něco, co koronavirus naopak opravdu změní navždy?

Nemá smysl předpovídat, stačí se podívat do historie. Není to první případ vážné globální epidemie biologického viru. Poslední epidemie srovnatelných rozměrů se objevila před 50 lety v podobě hongkongské chřipky, bylo to v letech 1968 a 1969. Svět se ani potom nijak nezměnil.

Myslím, že teď to bude podobné. Vědci přijdou s vakcínou, epidemie odejde a svět se vrátí do původních kolejí – ovšem s jedinou výjimkou. Firmy se naučily pracovat v online prostředí, všechno se dnes dá dělat po síti: konference, výstavy, schůzky. Lidé se určitě vrátí k fyzickému setkávání, lidský kontakt nenahradíte videem plnohodnotně. Ale online aktivity se určitě stanou doplňkem našeho každodenního života.

Pro nás to znamená dvojnásobný nápor práce. Pro firmy, jako je naše, jsou koronavirové dopady vlastně dobré.