Článek
„Titulní postavu ztvární Ivan Řezáč, který v 80. letech 20. století v souboru působil. Poprvé hru tvůrci uvedou v pátek 8. října,“ řekl mluvčí studia Petr Kuneš.
První premiéra 50. sezony v sobě symbolicky obsahuje návrat k historii místa i uměleckým osobnostem. V roce 1972 se dnešní Salon Dittrich jmenoval Divadlo hudby a Činoherní studio tam nastoupilo do své první sezony. Později lidé místo znali jako rockový klub Tukan. Činoherní studio se posléze stěhovalo a nakonec zakotvilo natrvalo na druhé straně Labe ve čtvrti Střekov. Soubor odsud na dva roky vyhnaly povodně v roce 2002.
Hra dramatika Tankreda Dorsta je dnes již klasikou německého moderního divadla. „Sledujeme pouť stárnoucího herce, který po dlouhé pomlce hledá ty pravé dveře zpátky ke svému životu. Setkává se s novými pořádky, cool generací a psem, který možná na rozdíl od něj dostane roli. Střet pragmatismu a inspirace, přízemnosti a výšin, kam je nebezpečné létat,“ uvedla k tématu hry dramaturgyně Tereza Marečková.
Po dlouhé době se do Činoherního studia vrací herec Ivan Řezáč. „Byl jsem mladej. Vzpomínám jenom na to dobré. Potkal jsem tu tenkrát spoustu zajímavých a statečných lidí. Důležitá inspirace,“ uvedl Řezáč, držitel ceny Thálie. Hereckými partnery Řezáče jsou v inscenaci Petr Uhlík a Marta Vítů.
Kromě premiéry se v Salonu Dittrich odehrají také dvě říjnové reprízy. Další štace hry Já, Feuerbach budou pokračovat na místa, kde dřív Činoherní studio hrávalo. V listopadu to bude jedno představení v Národním domě, další ve Veřejném sále Hraničář a v prosinci inscenaci uvede Severočeské divadlo opery a baletu.
Studio navázalo na známé ústecké Kladivadlo, které bylo zrušeno. Tyto scény daly českému divadlu a filmu třeba Josefa Dvořáka, Jiřího Bartošku, Karla Heřmánka či Ivanu Chýlkovou a Karla Rodena.
