Článek
Ústavní soud odmítl návrh třiceti senátorů, kteří požadovali zrušení části nebo celého zákona o registru smluv. Namítali, že povinnost zveřejňovat smlouvy nad 50 tisíc korun zasahuje některým subjektům, a především národním podnikům do práva na podnikání.
„Ústavní soud provedl takzvaný test racionality a dospěl k závěru, že zákon nezasahuje do shora označeného práva,” sdělil soudce zpravodaj Jan Musil, pro kterého šlo o poslední nález. Na konci ledna totiž ze zdravotních důvodů rezignuje.
Podle něj soudci přezkoumávají kolizní situaci některých ústavou zaručených práv. „Ústavní soud uznává, že do práva na podnikání zákon o registru smluv určitým způsobem zasahuje, stěžuje hospodářský styk, může odrazovat smluvní strany aby vstupovaly do kontraktu se státem, obcemi, veřejnoprávními subjekty, ale toto omezení není esenciální, fundamentální, nelikviduje možnost podnikat,” dodal Musil.
Odůvodnění je velmi obsáhé, je rozepsané na 36 stranách. Plénum soudu také potvrdilo, že účelem zákona je zpřístupnění dotčených smluv široké veřejnosti v ústavně zaručeným právem na informace. Soud zároveň dodal, že v registru smluv se neobjevují informace, které nelze poskytnout při postupu upravujícího svobodný přístup k informacím.
Podle Ústavního soudu je cílem zákona o registru smluv zajistit zveřejnění vybraných smluv, kde je hospodaření alespoň jedné ze stran vázané na veřejné finanční prostředky. Podle něj je zpřístupnění dotčených smluv široké veřejnosti v souladu s ústavně zaručeným právem na informace. Soudce Jan Musil řekl, že zveřejnění nepodléhají informace, které jsou utajované. V registru se tedy neobjevují informace, které nelze získat ani na základě svobodného přístupu k informacím. Ústavní soud také připomněl, že existuje řada výjimek z povinnosti uveřejnění.
Ústavní soud navíc dospěl k závěru, že zákon jako celek ani jeho vybraná ustanovení nepředstavují zásah do práva podnikat. Připustil však, že subjektům může situaci ztěžovat. „Může prodlužovat jejich transakce, vyvolávat náklady, určitým způsobem ztěžovat hospodářský styk a odrazovat smluvní strany od toho vstupovat do kontraktu se státem, obcemi nebo veřejnoprávními subjekty, ale toto omezení nelikviduje tu možnost podnikat,“ řekl Musil. Dodal, že v tomto případně je protikladné kolizní právo na transparentní fungování státu, veřejnoprávních institucí a demokratická kontrola ze strany občana silnější, a proto je potřeba omezení práva hospodaření strpět.
Podle zákona o registru smluv povinné subjekty zveřejňují smlouvy s plněním nad 50 000 korun. Nezveřejněná smlouva není platná. Norma se nevztahuje na akciové společnosti s většinovým podílem státu, krajů nebo obcí, jejichž cenné papíry se obchodují na burze. Patří mezi ně například ČEZ.
Senátoři se obrátili na Ústavní soud předloni v listopadu. Jednal za ně tehdejší člen horní komory Radko Martínek (ČSSD), zrušení ale požadovali také Jaroslav Kubera (ODS), Ivo Valenta (Soukromníci), Jan Žaloudík (za ČSSD) nebo Jan Veleba (SPO). Podle senátorů zákon znevýhodňuje veřejný sektor v porovnání se soukromými firmami, ohrožuje veřejné vlastnictví, zvyšuje byrokratickou zátěž a zavádí nerovnost ve veřejné soutěži.
