Uspěchal jsem to, říká videosudí Franěk k chybě z říše nepochopitelných. Ovlivnila fotbalové derby „S“

Přinejmenším po víkendovém ligovém kole se takřka veškerá debata stáčela k výkonům rozhodčích a způsobu, jakým pracují s kamerovým systémem VAR.

Derby mezi Slavií a Spartou ovlivnilo naprosto nepochopitelné selhání rozhodčích. Evidentní penaltový šlapák hráče Plzně neviděli pro změnu ani v sobotu sudí, ani v pondělí ve svém hodnocení členové komise FAČR, která je řídí.

Bývalý šéf světového fotbalu Sepp Blatter dlouhá léta odmítal moderní techniku coby pomocníka rozhodčích. A jedním z hlavních argumentů, které přitom opakoval, byla jeho obava, že když bude za pomoci videa všechno rozhodnuto jasně a neoddiskutovatelně, nebudou se mít večer chlapi o čem bavit u piva.

Po prvních 15 měsících užívání systému VAR v prostředí českého ligového fotbalu můžeme s naprostou jistotou konstatovat, že jestli se tu alespoň něco povedlo, tak zmíněnou Blatterovu tezi spolehlivě vyvrátit.

Samotný VAR je (nejen) pro fanoušky tématem klíčovým, protože tvář fotbalu a průběh zápasů a jeho atmosféry mění opravdu zásadně. Jde o zcela novou záležitost, i proto příznivci fotbalu logicky mnohdy tápou ve spoustě nejasností ohledně toho, kdy a jak se má přesně systém používat. Podobně jsou na tom i samotní aktéři zápasu, tedy hráči či trenéři.

To všechno bylo svým způsobem očekávatelné. Ale míra obrovských zmatků, jaké v tom všem mají sami rozhodčí, je až zarážející. A speciálně to, co se dělo kolem sparťanského penaltového faulu na slávistu Josefa Hušbauera v nedělním derby, je záležitost, která k nám asi musela zabloudit z nějakého jiného vesmíru, protože v tom našem se absolutně vvmyká čemukoli, co si dokážeme připustit.

Rychlá rekapitulace: Sudí Karel Hrubeš vidí penaltový faul na Hušbauera, brankář Nita za něj dostává žlutou kartu. Videorozhodčí Pavel Franěk v něm vyvolá pochybnosti, tak se jde Hrubeš podívat na monitor, na který mu Franěk pošle záběry ze tří kamer, které podle něj faul nepotvrzují. Hlavní sudí Hrubeš se po zhlédnutí toho, co mu poslali, nechá zviklat, penaltu a kartu odvolá a přidělí žlutou naopak Hušbauerovi za simulování.

Po utkání Hrubeš řekne médiím, že teď už ví, že správné bylo jeho původní rozhodnutí, neboť teď už byl seznámen se záběrem z další kamery, který faul potvrdil opravdu na miliardu procent.

Potiž je v tom, že tento záběr mu videorozhodčí Pavel Franěk na monitor neposlal.

Proč? Teď už se začínáme dostávat do toho alternativního kosmu, který prostě ani při nejlepší vůli nepochopíte.

„Pustil jsem si záběry ze tří kamer a na žádném z nich nebyl kontakt prokazatelný. Tak jsem je poslal i hlavnímu sudímu. Záběr ze čtvrté kamery, která faul nakonec prokázala, jsem si od technika nevyžádal. Proč? Uspěchal jsem to, bohužel,“ řekl Pavel Franěk v odpovědi na otázku Seznamu.

Jak se říká, jsme jen lidé, jsme omylní, chyby děláme. Ale uvěřili byste hlídači tygrů, že zapomněl zavřít klec, protože prostě zrovna kvaltoval?

Představte si, že sedíte v přenosovém voze, jste zkušeným videorozhodčím slavného derby Slavia-Sparta, přijde penaltová situace, řekněme, že sporný moment. A vy jste tam od toho, abyste dostupné záběry prohlédl – a na základě toho pak hlavního sudího upozornil na jeho případnou hrubou chybu.

Tak si od technika vyžádáte záběry ze tří kamer. Záběry, které – dejme tomu – vyhodnotíte v tom smyslu, že žádný z nich průkazně faul nepotvrzuje.

Soudím, že 999 998 lidí z milionu by si tedy patrně vyžádalo obrázky i z kamer dalších, podle místopředsedy komise rozhodčích Martina Wilczeka jich bylo k dispozici ještě jedenáct.

Nicméně videorozhodčí Pavel Franěk se rozhodl jinak. Ze tří kamer viděl, že nic nevidí, tak je poslal Hrubešovi. Proč se nepodíval na čtvtou, to neumí kromě faktoru spěchu nijak dovysvětlit.

Budiž, jednoho člověka snad může postihnout momentální zatmění mysli. Ale v přenosovém voze u monitorů sedí videorozhodčí i s asistentem. A tomu asi také přišlo jako lepší nápad nezdržovat se a poslat raději hlavnímu sudímu obrázky, o nichž teď pánové hovoří jako o neprůkazných.

Hlavní sudí Karel Hrubeš na základě toho svůj původní správný verdikt zrušil a otočil. Což je další dílek do mozaiky obtížně pochopitelného. Pokud přistoupíme na to, že na záběrech tří kamer neviděli jmenovaní sudí nic, co by, jak říkají, faul prokázalo, dovolím si tvrdit, že logicky nemohly nabídnout ani nic, co by jednoznačně potvrdilo opak, tedy že Hušbauer filmoval.

A pokud tedy sudí Hrubeš vyhodnotil záběry, které dostal na monitor, jako neprůkazné, zdálo by se jako logické věřit sám sobě, svým očím a tedy svému původnímu rozhodnutí. Pokud mu to prováděcí předpisy neumožňují, jak říká místopředseda komise rozhodčích Martin Wilczek, těžko to označit jinak nežli jako další faul na základní logiku.

Před rokem bylo video na derby „S“ nasazeno prvně. A hlavnímu sudímu Královcovi opakovaně výrazně pomohlo, když jeho původní chybné verdikty opravilo.

Rok utekl jako voda. A místo aby byl celý projekt už pěkně zajetý a běhal jako hodinky, dostali jsme se paradoxně do úplně opačného kouta. Správné rozhodnutí hlavního sudího spadne pod stůl a úplně se otočí, protože někomu přišlo zbytečné dívat se ještě na čtvrtý záběr, když mu tři předchozí jasnou odpověď nedaly.

Dvojice Hrubeš-Franěk nebyla od komise pochválena ani za to, jak společnými silami posoudila kontakt sparťana Zahustela se slávistou Součkem. Podle komise se jednalo o Zahustelův faul, který měl být oceněn penaltou.

Sudí se bránili, že na školeních byli směřováni k tomu, aby u takových soubojů zohledňovali i jejich předchozí průběh, zde konkrétně skutečnost, že se Zahustel se Součkem drželi dlouho vzájemně. Nicméně Zahustel pak protivníka stáhl natolik jednoznačně, že se penalta měla pískat, říká komise. Asi správně. Ale na příštím školení sudích asi bude ku prospěchu výklad takových situací precizovat.

Slavia tak byla v utkání obrána o dvě penalty, což z historického hlediska, kupříkladu ve srovnání s 90. lety minulého století, není nic mimořádného. Nicméně od zavedení systému VAR jsme si asi všichni slibovali, že nás od časů oněch brutálních zářezů vzdálí a odtrhne navždy. A ne, že se tam po prozkoumání tří videozáběrů začneme vracet.

Kvůli chybným verdiktům rozhodčích přišla Slavia o výhru. A „pouhá“ remíza její příznivce štvala o to víc, že o den dříve se v utkání Plzeň-Ostrava také pod dohledem videorozhodčího událo několik situací, jež vzbudily velké vášně a nesouhlasné reakce neplzeňských fanoušků.

Nicméně v tomo případě komise rozhodčích FAČR konstatovala, že k žádným podstatným chybám sudích nedošlo. Plzeň vyhrála 2:1 a stáhla tak náskok Slavie o 2 body.

Fandy rozkurážila hlavně situace ze závěru utkání, která přímo rozhodla o vítězi. Řešilo se, zda se domácí Řezník neocitl v ofsajdu. Pokud se o ofsajd jednalo, asi ano, pak byl opravdu těsný. Ano, pravdu mají ti, kdo říkají, že je-li na zápase jako pomocník systém VAR, pak musí ofsajd určit spolehlivě. Dodal bych: Ano, ale až se inventář ligy a jejích stadionů zmodernizuje o systém, který bude umět spolehlivě vyznačit ofsajdovou čáru, svírající s čárou autovou úhel přesně 90 stupňů.

Televize O2 TV Sport v průběhu jara přestala tyto čáry v přenosech ukazovat, se zdůvodněním, že dokud nebude nakalibrovaný oficiální systém ligy, jsou její „televizní“ čáry alternativou, která nemusí být úplně přesná. A může být tedy matoucí. Paradoxně zrovna v přenosu z utkání Plzeň-Ostrava televize ofsajdovou čáru do vysílání opět zařadila. A zrovna ji, alespoň tedy podle mě, tentokrát nevyrýsovala úplně trefně. Což vedlo k tomu, že se v televizi mohl ofsajd jevit jako jasnější, než byl ve skutečnosti.

Podstatné je, že bez grafické ofsajdové čáry na svých monitorech pracují i čeští videorozhodčí. Dokud se prý systém nenakalibruje, na což čekáme už řadu měsíců. Zkusme věřit tomu, že až se tak stane, otazníků nad ofsajdy výrazně ubude.

Složitější je, když v jiné situaci plzeňský Procházka předvede v pokutovém území v souboji s Fleišmanem zákrok, který se jeví jako jasný šlapák. Martin Wilczek, místopředseda komise rozhodčích, nicméně v tomto punktu pochválil sudí zápasu Plzeň-Ostrava za to, že penaltu nenařídili. „Nedošlo tam ke kontaktu obou nohou, takže to nebyl šlapák, můžeme se bavit leda o nedovolené hře a nepřímém volném kopu,“ říká Wilczek.

Co k tomu dodat? Pokud na jeho výklad přistoupíme, pak je třeba doplnit, že ani takový nepřímý kop nařízený uvnitř šestnáctky nemusí být k zahození. Přinejmenším ten tedy Ostrava měla rozhodně zahrávat.

Otazníků bylo v Plzni víc. Třeba gól Viktorie na 1:1, jenž se urodil ze standardní situace poblíž šestnáctky. Ta vzešla ze souboje, ve kterém by v souladu s názorem sudího Orla viděl Fillův faul nejspíš málokdo další.

V průběhu utkání docházelo ale i k četným drobnějším chybám ve smyslu Baníku nepřiznaných rohů, otočených autů či faulů. Řekněme, že se hlavnímu sudímu a jeho asistentům v tomto ohledu utkání na ligové úrovni odřídit nepodařilo. Podle představitelů komise rozhodčích však sudí v Plzni nepopletli nic zásadního.

Mnozí to viděli kapku jinak. A sociální sítě ožily připomínkami plzeňské klasiky let nedávných, kdy byly výrazné chyby sudích ve prospěch Viktorie v lize na běžném pořádku.

Jednoho by až napadlo tohle: Pokud by měl sudí Orel, případně další rozhodčí působící v rámci utkání Plzeň-Baník, na základě něčího zadání v plánu, že snad Plzeň duel musí za každou cenu vyhrát, nezkomplikoval si pak takový hypotetický plán z jeho pohledu zbytečně v první půli, kdy se na základě spolupráce s VAR nakonec nekopala penalta po pádu Chorého?

Správně, že se neodpískala, Chorý vše hodně přihrál. Ale nějaký ten náznak či základ faulu se tam hypoteticky dosledovat dal. A rozhodně by to pak pro Orla byla penalta mnohem obhajitelnější než ty další, už zmiňované situace, tedy například po mém soudu vymyšlený trestňák, ze kterého přišlo vyrovnání.

Kdo ví. Třeba jednou lidé vynaleznou přístroj, s jehož pomocí dokážeme zpětně rekonstruovat, co si ti kolem nás při svých rozhodnutích opravdu mysleli a proč je realizovali. Tedy včetně fotbalových rozhodčích.

Do té doby jsme asi odsouzeni k nejistotě, zda jsou všechny ty zmatky opravdu autentické. Anebo jestli si z nás někdo dělá do nekonečna blázny.