Úředníci vydali pozemky za víc než miliardu falešné restituentce. Už se píše obžaloba

Celé roky nikoho nenapadlo prověřit, kým vlastně je paní Emilie Bednářová. Zkrátka se mělo za to, že je jednou z největších restituentek půdy v Česku: získala pozemky v miliardových hodnotách – vesměs ty nejlepší volné státní parcely v Praze.

Vlastně jen náhodou se přišlo na to, že tahle dáma narozená v roce 1924 podle zákona nikdy neměla být restituentkou. A i k lukrativním pozemkům přišla poté, co ji někdo zanesl chybně do úředních dokumentů jako neteř někdejšího prvorepublikového velkostatkáře.

Tahle největší restituční kauza v historii zřejmě skončí před trestním soudem. Podle zjištění Seznamu nyní detektivové dokončili čtyři roky trvající vyšetřování. A navrhli státnímu zástupci, ať sepíše obžalobu na tři úředníky, kteří měli tuhle restituci na starosti.

„Výše škody byla v návaznosti na výsledky znaleckého zkoumání vyčíslena na více než 1,2 miliardy korun,“ potvrdil Seznamu státní zástupce Jiří Pražák.

Přestože jsou policisté přesvědčeni, že mají pro soud dost důkazů, že restituční úředníci zanedbali své povinnosti, na začátku vyšetřování chtěli víc. Podle informací Seznamu měli vážné podezření, že nešlo o chybu. Ale o promyšlený plán kohosi v pozadí, jak přijít k obrovskému majetku.

S jistotou ovšem nemohou na nikoho ukázat.

Velkostatkářské rodině Bečvářů patřila za první republiky pole na tehdejším okraji Prahy, kde dnes stojí například některá sídliště. Majetek Bečvářových, tak jako jiných statkářů, zabavili po roce 1948 komunisté.

V roce 2008 se přihlásili příbuzní rodiny o takzvané náhradní restituce. Tedy aby jim stát dal podle zákona náhradní parcely za ty, které už nemohl vrátit – právě proto, že byly zastavěné. Byl z toho největší restituční případ v historii Státního pozemkového úřadu, který tyhle majetkové křivdy napravoval.

Restituenti v těchto případech mohli volit dvě cesty: buď zdlouhavě čekat, než jim stát nabídne jiné parcely, nebo si vytipovat volné státní pozemky a podat na stát žalobu o převedení. Velkostatkářovi potomci to řešili žalobami a postupně takhle vysoudili parcely v Praze a středních Čechách za několik miliard. Například naproti nemocnici v Krči, v Hodkovičkách nebo v Uhříněvsi. Většinou šlo o žádané stavební parcely.

Zároveň se jejich právníci obrátili na firmu Metrostav, ať jim zaplatí skoro 70 milionů za to, že postavila svůj developerský projekt na pražském Žižkově na pozemcích, které údajně dříve rodině patřily.

Video: Největší restituční kauza: soudy potvrdily, že šlo o omyl. Nebo o podvod?

Metrostav proto začal pátrat v archivech a přišel na zásadní problém: Emilie Bednářová, jedna z restituentek, nebyla nikdy velkostatkářovou neteří, jak se tvrdilo v úředních rozhodnutích o oprávněnosti této restituce. A protože restituční podíl Bednářové činil v rámci rodiny zhruba polovinu, znamenalo to, že polovinu všech vydaných lukrativních pozemků ztratil stát neoprávněně. Jakmile to potvrdila i kontrola ministerstva zemědělství, pustila se do případu i Národní centrála pro boj s organizovaným zločinem.

„Paní Bednářová vůbec nebyla v pokrevní linii, a tudíž nemohla restituovat. Evidentně se jednalo o podvod,“ potvrdil už loni Hynek Jordán, mluvčí Státního pozemkového úřadu.

Stíhanými úředníky Národního pozemkového úřadu, které chce policie poslat před soud, jsou Petr Chmelík, Eva Benešová a Jan Horák – lidé, kteří o oprávněnosti restituce rozhodovali. Podle policie měli „falešnou“ neteř odhalit. Jestli se kauza nakonec dostane k soudu, mohou teoreticky dostat až 12 let vězení za zneužití pravomocí. Dnes už na úřadu nepracují.

Seznam oslovil se žádostí o vyjádření advokáty všech tří obviněných. Dva shodně prohlásili, že o případu nebudou mluvit. Obhájce Evy Benešové řekl, že jeho klientka přišla do vedení tehdejšího Pozemkového úřadu v době, kdy už tato restituce několik let běžela. A otázku, jestli je restituce oprávněná, považovala za vyřešené – i vzhledem k předchozím rozdnoutím úřadu a soudů.

"S ohledem na všeobecně známou tehdejší přetíženost pozemkových úřadů a vysoký tlak na urychlené dokončení restitučních záležitostí neměla a nemohla mít ani dostatečnou pracovní kapacitu k tomu, aby stovky restitučních rozhodnutí sama do detailů přezkoumávala," uvedl Jiří Stránský, advokát Evy Benešové. Dodal, že police nemá žádné důkazy o tom, že by snad Benešová měla mít z celého případu nějaký prospěch.

Detektivové od začátku pracovali s hypotézou, že nešlo o žádný úřednický omyl s dalekosáhlými následky. Ani soudy, když rozhodovaly o žalobách na převedení konkrétních pozemků, už totiž později neprověřovaly, jestli restituenti mají na pozemky nárok. A zkrátka jim postupně přiznávaly další a další parcely.

K tomu, že se jednalo o cílený podvod, vedlo kriminalisty několik indicií. Například: část takhle získaných pozemků získaly od restituentů buď společnosti registrované na Kypru, nebo akciovka s názvem Bečvářova, která měla anonymní vlastníky. K vlastnictví firmy Bečvářova se později přihlásil pražský podnikatel Tomáš Hrdlička, dříve důležitá postava ODS. Řekl ale, že ji koupil až po propuknutí kauzy.

Podívejte se na reportáž o firmě Bečvářova

Advokát restituentů Daniel Honzík už loni v rozhovoru pro Seznamu připustil, že paní Bednářová skutečně nebyla velkostatkářovou neteří. „Ta chyba úředníků je nesporná. Oni vyfabulovali nějakou neteř – pravděpodobně stylem Alt + Ctrl + C a Alt + Ctrl + V z jiného odůvodnění,“ řekl Honzík. A zároveň připustil, že se nikdy neohradil, když se tahle mylná informace objevila před lety v jednom z úředních rozhodnutí – a od té doby se táhla celým restitučním spisem.

„Máte zastupovat klienta. Přijde mu pozitivní rozsudek a v odůvodnění najdete chybu. A budete protestovat proti tomu, co považujete za spravedlivé?“ přirovnal advokát Honzík rozhodnutí úřadu k výsledku soudního procesu.

I advokát obviněné úřednice Benešové ovšem na tenhle rozpor upozorňuje. „Restituenti předložili pozemkovému úřadu nepravdivé čestné prohlášení ohledně svých nároků, o chybě museli vědět, majetky z vadných rozhodnutí čerpali a na nic neupozornili,“ podivil se obhájce Stránský.

V roce 2016 nechali policisté část pozemků (vyjma těch, které se už mezitím dostaly do vlastnictví zmíněných kyperských firem) soudně zablokovat. Tak, aby se v případě, že soud s úředníky skončí odsuzujícím rozsudkem, mohly vrátit státu.