Článek
I kvůli splnění počtu dražeb, určeného z nadřízeného orgánu finanční správy, si úředníci ve Valašském Meziříčí a jejich blízcí chodí několikrát ročně vybírat nábytek do místní prodejny, která má už přes deset let daňový nedoplatek.
Majitelku firmy Sektor Nábytek, která se dostala do potíží s placením daní vlivem finanční krize 2008 (dlužnou daň už splatila, teď jí ještě zbývají úroky), zhruba čtyřikrát ročně navštíví vyslanci finančního úřadu, obejdou její prodejnu, prohlédnou si vystavené sedací soupravy, kuchyňské linky, skříně, postele… a sepíší seznam věcí, které půjdou do příští dražby.
Svědectví o svérázných metodách berních úředníků najdete v této reportáži:
První část pořadu Ve stínu daňového pekla (režie: Braňo Pažitka).Video: Seznam Zprávy
Vyvolávací cena je třetina té prodejní. Dražeb, o kterých se z úřední desky moc místních lidí nedozví, se následně účastní i samotní úředníci a jejich rodinní příslušníci.
„Ano, úředníci se dražeb účastní,“ přiznává ředitel finančního úřadu Jiří Sobek a zdůrazní, že on ale ne. Účastní se jich ale jeho manželka Darina Sobková, která například v únoru 2017 tímto způsobem podle dokumentů do domácnosti pořídila „novou nábytkovou řadu Arena z masivu buk/dub“.
Ředitel Sobek to odmítl komentovat.
„Nábytek zabavovat musíme, aby byly čárky“
Vyjádřit se v reportáži nechtěla ani majitelka firmy Sektor Nábytek Ludmila Šuláková. Má strach, že by jí její otevřenost mohla způsobit ještě větší potíže s finančním úřadem. Ona sama navrhovala finančním úředníkům, že by úroky z daňového dluhu hradila podle splátkového kalendáře, na to ale úřad nepřistoupil.
A je jasné proč.
Při natáčení skrytou kamerou o tom promluvila šéfka vymáhacího oddělení finančního úřadu ve Valašském Meziříčí Taťána Zmydlená: „Ty dražby musíme dělat, abychom ty čárky měli. V jejím případě jsme jich udělali už hodně, ale ty dluhy jsou tam prostě pořád. To není o tom, že bychom jí prodali deset sedaček a zamázli ten dluh. Prodáme deset sedaček, ta sedačka má hodnotu třeba 30 tisíc a my ji prodáváme za deset. Ale musíme.“
Zmydlená v reportáži zároveň dodává, že musela někdy i shánět dražitele, aby si něco přišli koupit, „abychom měli aspoň nějaký výtěžek a nějakou čárku“.
Případy zachycené v reportáži, která vznikala po dobu devíti měsíců, dokazují, že normy na konkrétní úkony berních úředníků, které jsou dané shora, mohou fatálně poškozovat nejen „zaklekávané“ daňové poplatníky, ale ve svém důsledku i stát.
Valašskomeziříčský úřad například dva dny před Vánocemi 2016 šel vydat zajišťovací příkazy na majetek a účty stavební firmy Michala Kramoliše (Zmydlená uvádí, že i to bylo pod vlivem tlaku shora, neboť ten rok žádný zajišťovací příkaz vydaný neměli), soud následně rozhodl, že šlo o nezákonný postup a stát musel majiteli firmy vracet peníze i s odškodněním.
Zítra přineseme druhý díl Ve stínu daňového pekla, který mimo jiné odkryje, proč chyby finančních úředníků stále procházejí.
