Článek
„Vždycky tady byla taková bezva parta. To tady teď není. Teď slyšíme jenom křik a nadávky. Prostě se bojíme,“ stěžuje si Romana Hurdálková na situaci, kterou společně s ostatními sousedy dnes a denně zažívá v Pilníkově v ulici, kde i s rodinou žije.
Přidává se další ze sousedek Eva Košťálová, která otevřeně hovoří o strachu: „Člověk má strach něco říct, aby mu pak neudělali něco s barákem. Nikdy nevíte.“
Jejich obavy souvisí s bytovým domem pro sociálně slabé občany, který stojí v ulici, kde obě dvě žijí. Bývalý objekt fary se v bytový dům změnil už před lety. S původním osazenstvem prý problémy nikdy nebyly. „V té ulici byl opravdu klid, v domě bydleli normální lidi. Fakt to fungovalo v pohodě. Nikdo si na nikoho nestěžoval a klid tady byl odjakživa,“ vzpomíná Pavel Hurdálek.
Zhruba před pěti lety však objekt koupil nový majitel a poměry mezi starousedlíky a nájemci bytového domu začaly klesat k bodu mrazu. Majitel se totiž rozhodl nastěhovat právě sociálně slabé rodiny.
„Začal tady být hluk, začal tady být bordel, nadávky, dennodenně to posloucháme, Hádají se tam, perou se tam, od rána pijí alkohol, mezi tím běhají malé děti,“ pokračuje Pavel Hurdálek, ke kterému se přidává v popisu dnes už poměrně vyhrocené situace v ulici další ze sousedů Miloš Lakatoševič: „Jsou tady cikáni, teď tady byla banda, dvacet jich bylo, tady seděli, paní mi volala, protože jsem byl v práci o víkendu, že už je šla okřiknout. Tak na ni byli sprostí, vulgární.“
Společné soužití zjevně nefunguje. A nefunguje ani komunikace s majitelem bytového domu Jiřím Kulkou, na kterého se sousedé snažili obrátit, aby dal věci do pořádku.
Časté kontroly sociálního odboru i cizinecké policie, které do bytového domu jezdily, dle tvrzení sousedů přičítá majitel právě opakujícím se stížnostem sousedů na hluk. „Takhle on to vidí. A tím nám přestal brát telefony. A s nájemníky se domluvil, aby tady ten hluk a bordel byl ještě větší,“ říká na Kulkovu adresu Pavel Hurdálek.
Hlavní spor se momentálně vede o dřevostavbu za objektem bytového domu. Kdysi sloužila k výstavám slepic a drobného zvířectva, Jiří Kulka ji však hodlá přeměnit – a de facto už vlastně přeměnil – na další ubytování pro sociálně slabé.
A právě s tím obyvatelé obce razantně nesouhlasí. „Je tam jeden byt, který je ve schvalovacím řízení. Dál tam má už další byty, o kterých nikde nic není… Myslím si, že to chce rozšířit na ubytovnu. Je to takový obchodník s bídou,“ soudí Pavel Hurdálek.
Nutno dodat, že stavba ještě není stavebním úřadem v Trutnově legalizovaná. Čili není schválena k bydlení. Z poznatků, které redakce nashromáždila, nicméně vyplývá, že Kulka si ze stavebního úřadu nic nedělá a sociálně slabé občany tam již ubytovává. Ubytování dokonce nabízí i inzerátem.
Že by se tak dít nemělo, potvrzuje vyjádření stavebního úřadu v Trutnově k této věci: „Tato stavba byla již v minulosti povolena jako stavba dočasná. Nový vlastník stavby ale změnil její užívaní v rozporu se stavebním zákonem. Stavební úřad tedy zahájil úkony vedoucí k nápravě tohoto protiprávního stavu.“
Samotný Jiří Kulka redakci v telefonickém rozhovoru tvrdil, že ve zmíněné dřevostavbě v žádném případě nikdo nebydlí a máme špatné informace. Přitom jeden z nájemců bytového domu, jehož vyjádření najdete v úvodním videu, jasně řekl: „Bydlí tam správce se svou ženou a v té druhé části je teď nějaká cikánská rodina.“
Co dalšího se v Pilníkově odehrává? Co už lidé z širšího okolí podnikli, aby opět získali ztracený klid? A má případ gradujícího soužití řešení?
Dozvíte se v úvodním videu. Reportáž je součástí pořadu Záhady Josefa Klímy, jehož archiv najdete tu.
