Článek
Ekonomický migrant
Ekonomický migrant je člověk, který odchází ze své země za vyšším výdělkem nebo za lepšími sociálními, bytovými či ekonomickými podmínkami. Svou zemi opouští, protože si doma nechce nebo nemůže vydělat tak, jak by si přál. I když se tito lidé stěhují ze svých zemí dobrovolně, neznamená to, že situace u nich doma není závažná – mohou odcházet, protože v jejich zemi panují špatné sociální nebo třeba přírodní podmínky. Běžná je například migrace ze států, které dlouhodobě trápí velká sucha.
Kdo všechno je tedy ekonomický migrant? Čech, jenž pracuje v Německu. Ukrajinci a Vietnamci, kteří pracují u nás. Nepálec, jenž odjel za prací do Spojených arabských emirátů. Všichni, kteří se dobrovolně rozhodli vydělávat si jinde, a kteří se tak teoreticky mohou kdykoliv vrátit domů.
Česká republika nemá k ekonomickým migrantům žádné právní závazky – nemusí je chránit ani materiálně zabezpečovat. A to i přesto, že motivy jejich odchodu nemusí být o nic méně závažné než ty, které mají uprchlíci.
Uprchlík
Uprchlík je naopak ten, kdo se do své země vrátit nemůže, protože mu v ní hrozí bezprostřední nebezpečí. Podle Úřadu Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky je to „člověk, který má opodstatněný důvod opustit svou zemi kvůli strachu z perzekuce na základě rasy, náboženství, sociálního postavení, politického názoru či sexuální orientace“.
Člověk ze své země utíká proto, že ho není schopná nebo nechce chránit. Uprchlíci jsou tedy lidé, kterým hrozí doma přímé nebezpečí – jsou to lidé ohroženi válkou nebo jinými ozbrojenými konflikty, již nejsou ve své zemi v bezpečí. Jsou to lidé z oblastí zasažených válkou, tedy například ze Sýrie, Afghánistánu, Somálska, Jižního Súdánu nebo Myanmaru.
„Pojem uprchlík je v mezinárodním právu jasně definován. Víme, kdo je uprchlík, víme, jaký je jeho mezinárodní status… Jsou to lidé, kteří jsou nuceni odejít ze svých zemí, není to jejich vlastní volba,“ doplňuje ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček.
Pokud se uprchlík dostane na území České republiky, jsme mu povinni poskytnout stravu, základní hygienu a ubytování. Uprchlík zde také může zažádat o azyl. Povinnosti vůči uprchlíkům vyplývají z Ženevské úmluvy OSN, ke které jsme dobrovolně přistoupili společně s dalšími 194 státy světa.
Česká republika nemůže uprchlíka poslat zpět do země původu, pokud v jeho zemi nebezpečí stále trvá. Může mu ale odmítnout poskytnout azyl a jinou podporu, pokud spáchal závažný trestný čin, v takovém případě má Česká republika právo uprchlíka poslat zpět.
