„Uniklý“ dopis Erdoganovi mohl být součástí plánu. Trump se chtěl veřejně obhájit, míní experti

Nebuďte tvrďák a nebuďte hlupák. Tak končí dopis, který tureckému prezidentovi Recepu Tayyipu Erdoganovi zaslal šéf Bílého domu Donald Trump. Záhlaví dokumentu nese datum 9. října, tedy tři dny poté, co americký prezident oznámil své rozhodnutí stáhnout vojáky ze severovýchodu Sýrie.

9. října Ankara zahájila vojenskou ofenzivu s názvem Pramen míru a překročila hranici do severovýchodní Sýrie. V ten samý den zemřelo nejméně pět civilistů z řad syrských Kurdů.

Dopis v plném znění nicméně spatřil světlo světa až o týden později. Ve středu večer našeho času ho jako první na Twitteru zveřejnila novinářka Fox News Trish Reganová s tím, že exkluzivně získala jeho kopii. Bílý dům posléze potvrdil, že jde skutečně o Trumpův dopis Erdoganovi.

V dopise americký prezident tlačí na svého tureckého „přítele“, aby ustoupil ze svého plánu vymýtit pohraniční pás na severovýchodě Sýrie od milic syrských Kurdů. Vyzývá ho k tomu, aby se ohledně turecké operace nechoval jako „tvrďák“ a „hlupák“. Hrozí mu, že pokud bude pokračovat v tom, co dělá, bude navždy vnímán jako ďábel.

Pro lepší pochopení – pastor Andrew Brunson, který žil v Turecku přes 20 let, byl zatčen v říjnu 2016 a byl obviněn z kontaktů na hnutí Fethullaha Gülena a Stranu kurdských pracujících (PKK). Obě organizace Turecko považuje za teroristické. Ve vazbě strávil Brunson téměř dva roky. Loni byl propuštěn a vrátil se do USA. Proces s pastorem přispěl k výraznému zhoršení vztahů mezi Tureckem a USA. Po uvalení sankcí na ministry si tehdy obě země také vzájemně zvýšily cla na dovoz zboží.

Mazlúm Adí, známý také pod válečným pseudonymem Mazlúm Kobani, je velitel kurdsko-arabské koalice Syrské demokratické síly (SDF). Ta bojovala s Američany proti samozvanému Islámskému státu a ztratila kolem 11 tisíc bojovníků.

Prezident Erdogan podle BBC, která citovala zdroje z jeho kanceláře, dopis po přečtení hodil do koše a rezolutně odmítl jeho obsah.

Na šéfa Bílého domu se záhy snesla kritika ze všech stran. Na sociálních sítích se stal terčem posměchu. Mezi častými otázkami kritiků bylo i to, proč prezident Trump Erdoganovi raději rovnou nezavolal. „Komunikace dopisy není úplně výjimečná, veškeré telefonní rozhovory se připravují dopředu,“ vysvětlil Seznamu amerikanista Kryštof Kozák z Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy.

Na žádný příklad z minulosti, kdy by se na povrch dostala obdobně neformální, amatérsky vyhlížející komunikace některého z amerických exprezidentů, si ale experti nevzpomínají.

„Nic takového – ani vzdáleně – jsme v minulých desetiletích nezažili. Ani u těch prezidentů, kteří se dostali do problémů a byli kvůli nim vyšetřováni. Tedy ani u exprezidenta Nixona, Reagana nebo Clintona. Ani u nich nedocházelo k únikům tohoto typu. Za prvé, jejich týmy fungovaly relativně soudržně. A za druhé, tito muži, ať už byli charakterově jakkoliv nastavení, byli velmi vzdělaní a velmi dobře se orientovali v domácí i zahraniční politice,“ popsal Seznamu amerikanista Tomáš Klvaňa z New York University Prague.

„Rozhodně žádný americký exprezident nepsal žádnému druhému prezidentovi, aby nebyl blázen nebo ďábel. Je to vlastně taková podivně hysterická reakce a celý ten slovník je velmi nediplomatický,“ popsal Kozák. „Je pravda, že prezident Trump posunul měřítka toho, co jsme schopni akceptovat od šéfa Bílého domu, někam úplně jinam. Nicméně i přesto je tato ukázka toho, jak Trump uvažuje o okolním světě, velmi děsivá,“ dodal.

Donald Trump zároveň podle amerikanistů chtěl mít své stanovisko černé na bílém. A zřejmě také chtěl, aby toto stanovisko bylo vidět. „Ten dopis je směřovaný především k Trumpovým voličům a k širší zahraničně-politické komunitě a má do jisté míry ospravedlnit jeho chybu, kterou sice doteď nepřiznal, ale která vedla k tureckému vpádu do Sýrie,“ řekl amerikanista Tomáš Klvaňa. „Za mě je to spíše záležitost public relations než opravdové politiky. Pokus omezit ztráty, které vyvolal svým rozhodnutím,“ dodal.

„Já myslím, že Donald Trump byl překvapen tím, jak moc se proti jeho rozhodnutí ohledně Sýrie postavili nejen demokrati, ale i jeho vlastní republikánská strana. Sněmovna reprezentantů přijala usnesení, které kritizovalo Trumpa a jeho rozhodnutí. A spoustu, zhruba 190 republikánských kongresmenů, se pod to podepsalo,“ upozornil Kryštof Kozák. Šéf Bílého domu tedy podle něj musel být překvapen tím, jaký odpor jeho krok na domácí scéně vyvolal.

„Ten dopis tedy možná je adresovaný spíše domácímu publiku a má mu sdělit, že prezident Trump si nepřeje být zodpovědný za to, co se teď děje v Sýrii. Chtěl nějak vyjádřit, že jeho postoj není tím, co vedlo k rozpoutání nového konfliktu a ke smrti civilistů,“ dodal Kozák.

„Myslím, že Donald Trump špatně odhadl vnitropolitickou situaci, a je teď velmi nešťastný. Celá řada komentátorů poukazuje i na to, že je velmi zmatený. Na základě telefonického rozhovoru s tureckým prezidentem se rozhodl stáhnout vojáky. Posléze, když došlo k dlouho plánované turecké invazi, proti Turecku vyhlásil poměrně přísné sankce,“ popsal Kozák.

„Na jednu stranu tedy s tureckým postojem souhlasil a vojáky nechal stáhnout, na druhou stranu se snaží té turecké invazi zabránit a dostat všechny strany k jednacímu stolu. Je z toho vidět celkový amatérismus a reakce „ode zdi ke zdi“, na což jsme u Donalda Trumpa zvyklí. Bohužel v tomto kontextu ale jeho jednání může způsobit velkou humanitární katastrofu,“ dodal amerikanista z Univerzity Karlovy.

„Za svým rozhodnutím si Donald Trump stojí velmi pevně, pořád ho označuje za geniální tah. Nicméně právě tato úporná snaha prezentovat svůj krok jako něco geniálního a mistrně strategického jen dokazuje, že si šéf Bílého domu uvědomuje, že to byla chyba,“ sdělil Seznamu Klvaňa z New York University Prague.

Jen pár hodin před zveřejněním dopisu Erdoganovi se Trump dopustil jiného politického přešlapu. Do Oválné pracovny Bílého domu si pozval italského prezidenta Sergia Mattarellu. Při společné tiskové konferenci ho ale podle několika zdrojů opakovaně přejmenoval na „prezidenta Mozzarellu“.

Přeřeku si kromě médií všimli i uživatelé sociálních sítí. Twitter téměř okamžitě po tiskové konferenci zaplavily snímky Trumpovy tlumočnice, která překládala jeho projev do italštiny. Určité pasáže prezidentova projevu ji uvrhly do zjevného šoku.

V rámci vychvalování americko-italských vztahů americký prezident navíc na tiskové konferenci nezapomněl zmínit, že Spojené státy s Itálií sdílí „kulturní a politické dědictví, které má tisíciletou historii a sahá až do dob starověkého Říma.“

Starověký Řím je v Česku předmětem učiva druhého stupně základních škol. Spojené státy v něm rozhodně nefigurují. Prezident Trump se zmýlil o zhruba 1300 let.

Prezident Trump si tedy spletl jméno italského prezidenta a zároveň ukázal, že nemá sebemenší potuchy o starověku či významných historických milnících (jako je třeba založení Spojených států amerických). Trapné, ovšem ne šokující, shodují se americká média.

Daleko tragičtější dopad měla jiná slova, která ve středu šéf Bílého domu pronesl. Na otázku, zda by mohl okomentovat své rozhodnutí stáhnout americké vojáky ze severu Sýrie, odpověděl takto: „Táhlo se to už dlouhou dobu. Sýrii teď může pomoct Rusko. A to je v pořádku. Je tam hodně písku. Je tam opravdu hodně písku. Hodně písku, se kterým si můžou hrát.“

Ano, prezident Spojených států, s italským prezidentem po boku, se k ostře sledovanému konfliktu, který provází vraždění civilistů a vnitřní přesidlování statisíců lidí, vyjádřil tak, že Sýrie je hromada písku, se kterou si Rusko může hrát.