Článek
Práce českého astrofotografa Petra Horálka pravidelně boduje na stránkách NASA v rubrice nejlepší snímek dne.
A je prakticky jisté, že se do výběru agentury, jejíž stránky sledují miliony lidí po celém světě, dostane i nejnovější Horálkův počin. Pracoval na něm spolu s Tomášem Slovinským.
Jde o fotografii komety Neowise, která vznikla jako kombinace několika snímků dohromady. Na výsledné kompozitní fotografii lze pozorovat pohyb a proměny komety v průběhu tří týdnů nad masivem slovenských Vysokých Tater.
„Vysoké Tatry jsme zvolili jednak proto, že jejich masiv krásně kopíroval dráhu komety, jednak ze symbolického hlediska: Ve střední Evropě se zde nachází nejvýše položená astronomická observatoř na Lomnickém štítu ve výšce 2 634 metrů nad mořem. Pod ním, na Skalnatém plese, pak leží stejnojmenná observatoř, kde působil legendární československý objevitel komet Antonín Mrkos. Snímkem mu tak vzdáváme hold. Vzdáváme ho ale i všem pracovníkům Astronomického ústavu Slovenské akademie věd, jejichž sídlo je rovněž na kompozitním snímku – ve Staré Lesné v pravé části pod horským masivem,“ uvedli autoři snímku Horálek a Slovinský.
Kometa C/2020 F3 Neowise byla objevena na konci března letošního roku a stala se bez pochyby senzací nejen pro milovníky hvězdného nebe.
Podívejte se v galerii na tento i další oceněné snímky Petra Horálka.
Kompozitní snímek ukazující pohyb a proměny komety v průběhu tří týdnů nad masivem slovenských Vysokých Tater.
Meteorický roj Kvadrantidy vyvrcholil právě v období nezvyklého zeslábnutí Betelgeuze, jedné z nejjasnějších hvězd oblohy, ležící „v rameni“ pověstného souhvězdí Orionu. Krajina Oravské Lesné na Slovensku, leden 2020.
Další oceněný snímek letošního roku: Perseidy z Persea, kde se Horálkovi podařilo zaznamenat meteory v průběhu týdne a zobrazit je v jedné celonoční mozaice, tedy mozaice oblohy od soumraku do úsvitu. Zpracování snímku trvalo téměř dva roky.
Umělá kometa z druhého stupně rakety Falcon Heavy na maledivském nebi. Mohutné nosné rakety dokážou při svých výletech do vesmíru vykouzlit spektakulární nebeská představení. Rok 2019.
Proud meteorů z Persea nad planetáriem v Kolonici. Celooblohová mozaika vznikala v průběhu 8 nocí mezi 6. a 14. srpnem 2018 a z celkového počtu 468 meteorů zobrazuje 149 nejvýraznějších, které za tu dobu na obloze zazářily. Nejvíce meteorů lze na mozaice napočítat v oblasti mezi Perseem a Velkou medvědicí (v okolí severního nebeského pólu), což je poměrně logické, neboť tato oblast oblohy se v průběhu snímání nikdy nenacházela pod obzorem. Fotograficky velice populární je rovněž barva meteorů, která prakticky výhradně přechází ze zeleného do purpurově oranžového odstínu. Původ barev je několikerý – jednak v optickém oboru vyzářená energie ionizovaného vzduchu, kudy meteoroid zrovna prolétá, ale rovněž záření při vypařování minerálů obsažených v rozpadajícím se meteoroidu samotném.
Další oceněný snímek nebe z obou polokoulí vznikl ve spolupráci dvou fotografů, Petra Horálka a světově uznávaného Juana C. Casadeho. „Zaměřili jsem se na záznam nebeského výhledu ve specifické části roku tak, abychom své výhledy dokonale prolnuli v jeden a získali celosférickou mozaiku Mléčné dráhy i zvířetníkového světla z obou polokoulí. Jako bonus vznikly oba pohledy na půdě jedněch z nejvýznamnějších observatoří na světě, které leží prakticky na stejné zeměpisné šířce, jen v opačných směrech od rovníku,“ uvedli autoři.
Snímek Mléčné dráhy pořízený 5. července 2019 z kráteru u Cerro Armazones, kde má do roku 2025 stát největší dalekohled světa.
Barvy nejdelšího zatmění Měsíce. Fáze úplného zatmění trvala 103 minut. Mimo jiné i proto, že náš kosmický soused procházel přímo středem zemského stínu, i tak ale z oblohy nezmizel. Při úplném zatmění na Měsíc dopadají pozemské červánky, resp. dlouhovlnná část slunečního světla rozptýlená na periferiích zemské atmosféry do vnitřku zemského stínu.
Snímek pořízený z Astronomického Observatória na Kolonickom Sedle v Parku tmavej oblohy Poloniny v roce 2018. Poloninská oblast, ležící na hraničním trojbodu Slovenska, Polska a Ukrajiny, nabízí dost možná nejtmavší noční oblohu ve střední Evropě.
Ačkoliv byl snímek pořízen 27. června 2018, necelý týden po slunovratu kolem místní půlnoci, obloha není docela tmavá. Tentokrát to však není způsobeno jen obvyklým světelným znečištěním, ale vedlejšími účinky slunovratu nad Českou republikou. Vzhledem k tomu, že naše země leží na 50. stupni severní zeměpisné šířky, je i v nejhlubších nočních hodinách kolem slunovratu jen „astronomický soumrak“ a noční obloha se do astronomické tmy na zhruba 3 týdny kolem slunovratu neponoří. Na snímcích můžete také uzřít slabý svit atmosférického záření, tedy airglow, nebo galaxii Andromeda za stromy v barvách soumraku.
Superkrvavý a modrý měsíc, snímek zatmění z 31. ledna 2018.
Rojení Perseid nad Kráľovou studňou, Velká Fatra, 2016.
Snímek komety Neowise vznikl v noci z 13. na 14. července 2020 z vyhlídky na Suchý vrch od Jablonného nad Orlicí. Kometa se nachází v okamžiku, kdy téměř přesně pod ní, hluboko pod obzorem, leží Slunce. Díky tomu namodralý, takzvaný iontový ohon komety míří téměř kolmo vzhůru a lze v něm rozeznat jakési uzliny, které jsou způsobeny reakcí ionizovaného plynu na sluneční vítr, popsal Horálek.
Astronomický snímek dne NASA (APOD) je prestižní ocenění nejzajímavější fotografie vesmíru, kterou pro každý den vybírají a doplňují popisem astronomové Jerry Bonnell a Robert Nemiroff.
Mottem APODu je „Objevujte vesmír“ a od roku 1995, kdy výběr začal, se stal jedním z nejuznávanějších svého druhu po celém světě.
Průvodní texty jsou překládány do 23 jazyků včetně češtiny, o kterou se od roku 1999 stará Josef Chlachula. Na sociálních sítích APOD sledují desítky milionů návštěvníků denně.
Petr Horálek
Je český astrofotograf a popularizátor astronomie.
Jeho snímky pravidelně oceňuje úřad NASA.
V roce 2015 se stal prvním českým fotoambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO).
Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros, kde jsou popsány jedny z nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec.
V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek.
Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze – zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě.
Vystudoval teoretickou fyziku a astrofyziku na Masarykově univerzitě v Brně.
