Článek
Nestíháte číst? Poslechněte si audioverzi rozhovoru.
Jak zvládáte první dny v úplné izolaci města?
Začátek byl takový šok a myslím, že většina obyvatel na to zareagovala docela rychle. Od pondělí už mladší a střední generace opravdu začala používat roušky. Teď už je i trochu větší osvěta, zapojilo se do toho město, městské kulturní zařízení třeba nabídlo seniorům rozvoz nákupů, takže ta vlna solidarity je velká.
Jak na tom jsou celkově obyvatelé města psychicky, podporujete se navzájem?
Řekla bych, že to jsou klasicky takové dva protipóly. Zvlášť facebookové diskuze jsou výživné, kde se lidé ze začátku nejdřív napadali, kdo sem ten virus dostal a proč se to takovým způsobem rozmohlo. Pak další vlna - kteří obyvatelé víc potřebují používat roušky, jestli prodavačky nebo zákazníci, hasiči, zdravotníci. A teď je to taková vlna trošku pozorování se, že někdo se prochází venku a neměl by, nebo proč pejskaři můžou venčit a děti nemůžou jít ven a tak. A pak zase taková velká vlna toho, že lidé si doma sedli a z vlastních látek, z vlastních zásob začínají šít roušky a roznáší je po obchodech, darují je prodavačkám a nabízí zdravotním střediskům, aby je dávala pacientům.
Jak se lidé vypořádávají s tím, že nemohou jet mimo obec do práce?
Spíš je situace podivná v tom, že větší firmy, fabriky zavřely, ale uničovská fabrika stále jede. Takže tam pracovníci dochází dennodenně a měli by mít zajištěny už nějaké ochranné prostředky. Ale vím od kolegyně, která tam pracuje, že roušky s respirátorem rozhodně nemají. Že jsou to prostě podomácku vyrobené roušky z látek, takovou svépomocí.
Obyvatelé města tedy nemají dost ochranných pomůcek?
Ne, nemají, to rozhodně ne. Snaží se tady pan starosta, snaží se nám pomáhat starostka z vedlejší obce, z Paseky, kde je soukromá firma, která začala šít roušky. Našli se soukromí sponzoři, kteří darovali Uničovu velkou částku peněz třeba na obědy pro seniory. To se tady snaží spíš zajišťovat městští radní a pan starosta, ale asi lidé ztrácí takovou tu podporu zvenku. Z těch slibů, že bude dostatek nějakých ochranných prostředků, které opravdu mají smysl, aby je lidé používali, aby se to dál nešířilo.
Když jdete do obchodu nebo do lékárny, tak prodavači nemají ochranné pomůcky, nemají třeba roušky?
Prodavači je dostali včera. A mám pocit, že přes hejtmana z kraje dostalo město respirátory, které rozdalo prodavačům a zdravotníkům. Ale běžní občané se k tomu nedostanou. Já jsem nevyšla raději z domu, jenom jsem si četla zprávy, potraviny jsem nepotřebovala, ale co jsem se dnes podívala do obchodu, tak i dnes se ještě setkávám s tím, že většina starších občanů nemá žádnou roušku. Jim chybí nějaká osvěta. Pokud tady mají svoji rodinu, tak ti je nějak zabezpečili, a když jsou to staří lidé, kteří žijí sami a mají svoje příbuzné vzdálené, tak třeba ani nevěděli o tom, že si mohou nechat nakoupit. Jsou i příklady, že nabízejí pomoc s nákupy i soukromé osoby, nejenom město. Ale ona se ta informace k seniorům většinou nedostane.
Ne všichni mají tedy dostatek informací ohledně toho, co se teď ve městě konkrétně děje?
Řekla bych, že většina ano. Většina nějaké informace má, snaží se s námi komunikovat vedení města přes facebookové stránky, ale pořád je část obyvatel, kteří Facebook nepoužívají. Ale také tam jsou některé informace samozřejmě zavádějící, právě ty diskuze, které spíš rozdmýchávají nepříjemnou atmosféru. Ale z vedení města ten počin byl velký nebo ta snaha, aby nevznikala panika a aby byli všichni dostatečně informováni. Informace se snaží sdělovat i rozhlasem. Ale jak se lidé nemohou dostat z domu nebo vyjdou třeba nakoupit až po těch dvou dnech, tak zrovna dneska vím od kamarádky, že potkala starou paní, která sotva došla do obchodu si nakoupit a ještě šla do lékárny a už měla problém se vrátit zpátky, takže jí nabídla pomoc. Jsou to asi takové ještě pořád ojedinělé případy.
Vy jste zmiňovala, že jste byla nakoupit, jak to v ulicích města vypadá a kolik máte možností otevřených obchodů, lékáren?
Na co jsem právě dnes narazila, to jsem byla překvapená. Velká lékárna vedle nákupního střediska je zavřená, pak je zavřená lékárna u Alberta, u prodejny, a lékárna na náměstí možná jediná funguje, ale do 12 hodin. Teď jsem se šla podívat, že vlastně asi v tuhle chvíli není otevřená v Uničově žádná lékárna.
Když se vrátíme do pondělního rána, kdy se ocitlo celé město v karanténě, měla jste dostatek informací? Věděli jste, co se to děje a proč se to děje?
Řekla bych asi tak napůl, že ten záměr je jasný a i pochopitelný. Většina lidí to vzala tak, že to je nutnost, protože města jsou tady propojená, lidé vzájemně jezdí do práce z jedné, z druhé strany zrovna v lokalitě Uničov-Červenka-Litovel. Takže pochopení ze strany občanů pro to bylo. Ale spíše samotné informace z vládních stran jsou dezinformační a vlastně každý den jiné. Takže postupem času tady asi bude docházet k takové myšlence, že jsme zůstali trošku odříznutí a odstrčení a že ta pomoc nepřišla asi včas.
Když se podíváte na místní z té vaší zkušenosti, jak jste si teď došla nakoupit, máte pocit, že pravidla respektují, že nepodléhají panice?
Ano, mám pocit, že ano. Všichni jsou v podstatě relativně klidní a nepodléhají panice. Asi pondělí bylo náročnější, to jsem do obchodu vůbec nešla, to byly vidět z oken návaly lidí, co si šly v panice nakoupit. A pak byla jeden den kolize v zásobování, že nebyli vpuštěni zásobovatelé do města, protože neměli patřičné povolení nebo snad ochranné prostředky. Také vznikl jeden problém s vyvážením odpadů, na dva dny vypadlo, takže to už bylo trochu vidět v ulicích, nebo aspoň na tom našem sídlišti, ale dnes ráno už byly odpadky vyvezeny. A zásobování je zaručeno. Je vidět, že určité druhy potravin nejsou dostupné. Chybělo chvíli třeba trvanlivé mléko, to, co si lidé asi opravdu nakupují ve velkém počtu do zásob, anebo šunka, některé druhy sýrů nebo tak. Ale pořád je dostatek potravin, není to taková krize, že by lidé zůstali úplně bez možnosti si nakoupit základní potraviny. Vždycky se dá vybrat.
