Článek
Představte si, že jste v autě a v kabině je také balónek. Takový ten klasický balónek z pouti, nafouknutý heliem. Visí nejspíš u stropu a nehýbe se. A teď pozor. Sešlápnete plyn a auto se prudce rozjede. Co udělá balónek? Zůstane na tom samém místě, hne se směrem dozadu, nebo naopak směrem dopředu? Bude se chovat stejně, nebo naopak jinak než například fotbalový míč položený na zadním sedadle?
Než si promyslíte odpověď (tu správnou najdete na konci textu), přečtěte si portrét sedmatřicetiletého Petra Stohwassera, autora dvou „neučebnic“ fyziky a jedné „neučebnice“ biologie. Rodák z Hradce Králové, který přestal učit v roce 2016 a ve stejném roce se přestěhoval do Prahy, vydává v těchto dnech už čtvrtou knížku. Je opět o fyzice a volně navazuje na ty předešlé. Jmenuje se Cože?? a má podtitul „fyzikální otázky, které vám nedají spát“.
Najdete jich pětatřicet, kromě výše zmíněné třeba i následující: v uzavřené bedně je dron, který leží na spodní desce. Změní nějak hmotnost krabice, když dron nastartujeme a on se vznese do vzduchu? Co se stane s celkovou hmotností? Sníží se, zvýší se, nebo zůstane stejná? (Odpověď opět najdete na konci textu.)
Necituju otázky přesně, protože jsem knížku ještě nečetl. Je v tiskárně a vyjde každým dnem. Ovšem v knihkupectvích ji nehledejte. Podobně jako předešlé tři knihy je všechny prodá osobně autor. Hlavně přes objednávky na svém webu. Dá se tímto způsobem prodat knih dost, aby se autor uživil? Možná byste se divili, ale odpověď zní ano. Největším bestsellerem byla knížka první, s chytlavým podtitulem „Čůrají ryby?“.
Prodalo se jí k dnešnímu dni přes 18 tisíc kusů, což je na poměry českého knižního trhu ohromný bestseller. Navíc bez velkého vydavatelství, bez distribuční společnosti i bez velké kampaně. Jen za pomoci sociálních a částečně i tradičních médií. Druhé neučebnice fyziky se prodalo přes pět tisíc kusů, což jí rovněž na tuzemském trhu zajišťuje visačku „bestseller“. V čem je úspěch? „U té první hrál důležitou roli dobrý název, ten se mi už asi nepodaří zopakovat,“ říká Petr Stohwasser.
Když jsem se s ním před čtyřmi lety setkal poprvé, úspěšně na první knihu vybral peníze na crowdfundingovém webu Hithit.cz. Pracoval jako středoškolský učitel, mimo jiné i fyziky a biologie, na gymnáziu v Hradci. Ale brzy po vydání „čůrajících ryb“ dal výpověď. „Hlavní důvod asi bylo, že jsem nezvládal administrativu. Přišlo mi to ubíjející a jsem v tomto ohledu obzvlášť neschopný,“ říká.
Na webu lze ještě dohledat jeho hodnocení od žáků. Je poměrně vysoké. „Mám teorii, že když jste učitel a třetina žáků vás nenávidí, třetina vás má ráda a třetině jste ukradený, tak to děláte zhruba správně,“ řekl mi tehdy. Třídní knihy ani třídní schůzky mu nechybí, ale sociální kontakt s žáky i kolegy ano. Neplánuje ale, že by se k učení vrátil.
Školství ovšem stále sleduje, ostatně píše „neučebnice“. Byť trvá na tom, že rozhodně nejde o knížky určené dětem. „Mám představu, že si mou novou knížku doma otevře celá rodina, vybere si některou z otázek a místo televize se na ni pokusí najít odpověď. Ale asi jsem v tomhle dost naivní,“ směje se.
Líbí se mu, když lidé nad přírodními zákony žasnou a když se nějaké problémy snaží pochopit. To je na jeho knížkách vidět. A byť je jeho nový svazek vlastně takový velký kvíz (s pětatřiceti otázkami, s třemi odpověďmi na výběr u každé z nich), tak mu na školství vadí paradoxně právě nejvíc testování a zkoušení.
„Mám nepopulární názory v tom smyslu, že by se malé děti neměly stresovat tím, že ve škole soutěží s ostatními. Známkování bych zrušil,“ říká. Co by ještě ve školství změnil, kdyby mohl? „Líbí se mi, když malé děti nejsou rozdělené do tříd podle věku. Jak je to třeba v jednotřídkách. Zase vycházím ze své zkušenosti. Jestli jsem se v životě od někoho něco naučil, tak to většinou nebyli mí vrstevníci. Buď starší, nebo mladší děti.“
Na webu jdou dohledat i jeho běžecké tabulky. Běhá hodně, dobře a rychle. Cíl má uběhnout maraton pod tři hodiny, a zatím se k němu jen na pár minut přiblížil. Při běhání mimochodem vymyslel koncept své nové knížky. A je zvědavý, jestli se v běžném závodu někdy podaří uběhnout vítězi maraton pod dvě hodiny. „Skoro bych řekl, že je to nemožné. Ale já se ve sportovních prognózách většinou pletu,“ říká.
Užívá si svobody, kterou mu dal úspěch jeho knížek. „Když se mě někdo ptá, co dělám, tak odpovídám, že prodávám knihy, které jsem si sám napsal,“ říká. Před časem uvažoval, že si nechá vytisknout vizitky, kde si pod jméno napíše „spisovatel“. Trochu proto, že se mu to líbí, a trochu jako provokaci. Ale pak si řekl, že se bez vizitek obejde.
Na co se těší? „Až si půjdu zaběhat.“ A v dlouhodobější perspektivě? „Baví mě sledovat, kam se vyvíjejí moderní technologie. Nejvíc mě fascinuje mobilní telefon. To je zařízení, v jehož existenci by v sedmdesátých nebo osmdesátých letech žádný racionálně uvažující člověk neuvěřil.“
V tom je krása doby, ve které žijeme. A také tajemství úspěchu knížek, které Petr Stohwasser píše. Dvě věci jsou v životě krásné: umět žasnout. A pak přicházet věcem na kloub. Knížky jako „Cože??“ či „Čůrají ryby?“ v sobě spojují obojí.
Jo a k tomu balónku: zatímco při rozjezdu přimáčkne řidiče síla do sedačky, balónek nafouknutý heliem – lehčím než vzduch – se bude pohybovat dopředu. A váha uzavřené bedny s dronem? Ať poletí, anebo nepoletí, zůstane stejná. Detaily případně hledejte v knize.
