Uložte to, než to smažou! Falšovat snímek obrazovky je snadné, ověřit těžší

Ještě v roce 2000 bylo slovo „screenshot“ naprosto okrajovým pojmem a český termín „snímek obrazovky“ používali tak maximálně tvůrci nápovědy. Za posledních dvacet let se – díky nástupu chytrých telefonů a sociálních sítí – ale screenshot stal jedním z nejpopulárnějších způsobů sdílení informací.

To chci koupit – cvak! To musím ukázat kolegyni – cvak! Co to ten moula vymýšlí – cvak! Snímky obrazovek mobilních telefonů slouží v době, kdy každý čerpá informace z různých míst, jako určitý jednotící prvek. Navíc je (konečně) velmi snadné screenshot pořídit a oříznout, takže jejich popularita je prakticky zaručená i nadále.

Jenže tím, jak jsou screenshoty všudypřítomné, snadno zapomínáme na jejich samotnou podstatu. Jsou to jen obrázky. Neobsahují žádnou záruku pravosti nebo pravdivosti. Zfalšovat je může kdokoli.

Jedním ze screenshotů, který koloval v posledních dnech na Twitteru, byla ukázka komunikace premiéra Babiše (respektive jeho PR týmu) na Facebooku.

Babiš odkázal na příspěvek brněnské lékařky Martiny Žižlavské. A ta následně svůj příspěvek upravila, takže statisícům Babišových příznivcům a sledujících se ukázal text o tom, jak premiér „spolu s celou vládou dělali snad všechno pro to, aby se virus mohl šířit“.

Je to ale pravý snímek obrazovky, nebo nějaká manipulace? Pro nedočkavé: snímek je pravý, paní doktorka skutečně využila unikátní příležitosti k oslovení Babišova publika. A za chvíli si ukážeme, jak pravost ověřit. Ale napřed si předvedeme, jak snadno se snímky obrazovky manipulují a falšují.

Během mých přednášek vysokoškolskému publiku je málo momentů, kdy dává pozor celá třída. Jedním z nich je ukázka falšování snímků obrazovky. Lidé obecně asi tuší, že obrázek je možné napodobit nebo upravit. Přesto je obvykle šokuje, jak snadné to je.

Samozřejmě že snímek obrazovky jako každý jiný obrázek lze s trochou cviku velmi věrohodně napodobit ve Photoshopu nebo jiném grafickém editoru. Ale u webových stránek nic tak komplikovaného dělat nemusíte. Webovou stránku si totiž kdokoli může jakkoli upravit přímo v prohlížeči.

Stačí využít vývojářské nástroje pro kontrolu zdrojového kódu, které jsou součástí každého moderního prohlížeče. Nemusíte přitom kódu vůbec rozumět. Stačí pravým tlačítkem kliknout na text nebo prvek, který chcete upravit, a prohlížeč vám ochotně ukáže, která část kódu je za něj zodpovědná.

Napíšete svůj text, stisknete Enter a nová verze stránky je na světě. Samozřejmě ji vidíte jen vy na své obrazovce, nikomu jinému se nezobrazila, upravili jste totiž jen svou lokální kopii. Ale na to, abyste pořídili její screenshot a následně jej rozeslali do světa, to stačí.

Stejně tak můžete ve webových stránkách upravit obrázky, text, nadpisy, změnit datum, cenovku, přepsat konverzaci nebo dodatečně doplnit celé články.

Tím vás nechceme nabádat k nějakým podvodům. Tento návod na falšování screenshotů není nijak objevný. Kdokoli chce udělat podobnou montáž, má tu možnost. Proto platí, že snímkům obrazovky nelze důvěřovat. Mohou být pravé, ale nemusejí.

Právě jste viděli, jak snadné je falšovat screenshoty. Jak tedy ověříte jejich pravost? Předem je potřeba říci, že ne všechno můžete na internetu ověřit. V takovém případě je potřeba k informaci přistupovat skepticky a posuzovat ji podle jejího zdroje a dalších kritérií.

Screenshot samotný nic nedokazuje, ale pokud znáte člověka, který jej šíří, můžete se ho zeptat, zda jej skutečně pořídil on. A pak už záleží na tom, jak věříte danému konkrétnímu jedinci. Například novinář, který do článku vkládá snímek obrazovky, v podstatě svou profesní ctí zaručuje, že jde o screenshot pravý, pokud není uvedeno jinak.

Často ale můžete zkusit pravost ověřit přímo tak, že se na danou webovou stránku vydáte sami. Najít ji můžete třeba tak, že do vyhledávače zadáte úryvek z textu do uvozovek. Pokud nic nenajdete, je možné (ale ne jisté), že je snímek obrazovky falešný.

Zkusíme si to na našem příkladu s premiérovým příspěvkem. Ze screenshotu je zřejmé, že jde o Facebook, zkusíme tedy příspěvek najít na oficiálním Babišově facebookovém profilu. A tam tento příspěvek skutečně najdeme (alespoň to tak bylo v době psaní tohoto článku). Publikován byl 25. července v 16:16. Kliknutím na premiérem sdílený příspěvek doktorky Žižlavské pak vidíme, že původní příspěvek byl psaný 12. července, ale upraven byl 25. července ve 21:30.

Tím jsme dostatečně ověřili, že screenshot není falešný. Zbývá ještě ověřit, že profily na Facebooku skutečně reprezentují ty osoby, které jsou tam podepsané, a že za nimi nestojí třeba nějací vtipálci. V tomto případě to máme o trochu jednodušší, protože Babišův profil patří mezi tzv. ověřené (má vedle jména modrý odznáček určený pro ověření významných účtů politiků apod.) A identitu doktorky Žižlavské ověřili novináři, kteří ji druhý den oslovili s žádostí o komentář: „Nechala jsem si to rozležet v hlavě, původně jsem se nechtěla míchat do politiky. Kdyby to sdílel kdokoliv jiný nebo někdo, kdo nemá takový mediální dosah, nechala bych to plavat,“ uvedla Žižlavská pro Deník N. „Ale přišlo mi to jako urážka lidí, kteří se na péči podíleli, a na to jsem reagovat musela.“

Víme už, že snímek obrazovky dokáže každý – i nezkušený – uživatel internetového prohlížeče zfalšovat za pár sekund. Je tedy vůbec způsob, jak ostatním dokázat, že na webové stránce něco bylo? Je možné požádat nějakou nezávislou třetí stranu o archivaci stránky takové, jaká právě je?

Nebyl by to moc dobrý návod, kdyby byla odpověď záporná. Takže ano, jde to (s určitými výhradami, o kterých si řekneme dále). Využít můžete službu Archive.is (též Archive.today), která umožňuje na objednávku vytvořit zálohu webové stránky tak, jak vypadá právě teď.

Bezplatná služba Archive.is vytvoří kopii všech souborů na stránce a udělá její zálohu. Zároveň také pořídí „ověřený screenshot“ a dá mu unikátní adresu, na kterou můžete ostatní odkázat. V případě našeho příkladu je to https://archive.is/aNr2z.

Poté můžete na archivovanou stránku odkázat a ostatní budou vědět, že stránka v daný čas vypadala tak, jak je archivovaná.

Poznamenejme ale, že tato metoda není dokonalá. Na některé stránky se nedostane (třeba pokud jde o uzamčený příspěvek určený pouze pro přátele), a jinde dokonce může služba dostat naservírovanou jinou stránku než vy. Například v jiném jazyce nebo s jinými články.

Pokud byste chtěli v této oblasti důkaz, který je možné použít u soudu, asi je nejjistější obrátit se na notáře, jenž požadovanou stránku vytiskne a notářsky ověří pravost. Pro běžné „internetové“ použití je ale archivační služba užitečná a dostačující.

Snímky obrazovky se budou i nadále šířit. Pokud ale neznáte toho, kdo je pořídil, berte je jako maximálně podezřelé zdroje informací. Sami už ostatně víte, jak snadné je vložit do textu něco, co tam nebylo.

Vyzkoušet si to můžete na tomto citátu: