Ulice i náměstí v USA nebo galerie Tate. Nová doba přináší nová jména

Aktuálně se přejmenovává hlavně ve Spojených státech. Po vlně protestů, které vyvolalo udušení černocha George Floyda bílým policistou Derekem Chauvinem, se společnost bouří proti symbolům ve svých městech. A to symbolům komplikované otrokářské minulosti, kterou si v sobě občané Spojených států nesou.

Newyorský starosta v úterý oznámil, že se několik ulic a lokací v pěti různých okrscích města pojmenuje jako „Black Lives Matter“. Podle slov demokratického starosty Billa de Blasia město a ostatně celý národ „musí hluboce cítit, že na životě černochů záleží“.

V návaznosti na současné politické ovzduší ve Spojených státech reagoval i americký Pentagon. Přišel s návrhem přejmenování armádních základen, které nesou jméno po konfederačních velitelích. Bílý dům však oznámil, že by prezident „nešel tak daleko“ a že takový návrh nepodpoří.

Naopak šéfka Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiová rozhodla o odstranění jedenácti soch politiků z doby konfederace. Mezi nimi například sochy Jeffersona Davise nebo Roberta E. Leeho, jehož sochu nařídil před několika dny odstranit z Richmondu i guvernér státu Virginie Ralph Northam.

Asi nejvýraznější „přejmenování“ zažil Washington a Bílý dům. Tamní starostka, Muriel Bowserová, nechala přejmenovat ulici, na které stojí sídlo amerického prezidenta na „Black Lives Matter Plaza“. Navíc nechala na širokou třídu obrovskými žlutými písmeny heslo namalovat.

Oficiální hnutí BLM ve Washingtonu však radostí nejásalo. Podle jeho vyjádření se jedná ze strany města o pouhý „performativní krok“, a žádalo o konkrétní kroky v boji s rasismem.

Ani Velká Británie není pozadu za Spojenými státy. Vedle shazování soch do řeky, jakého bylo svědkem město Bristol, představitelé dalších britských měst přemýšlejí o přejmenování různých částí města. Londýnský starosta Sadiq Khan kroky odůvodnil tím, že názvy ulic nebo sochy z velké části připomínají viktoriánskou Anglii, tedy dobu, kdy byla koloniální mocností.

Jednou z institucí, která by také mohla v blízké budoucnosti nést jiné jméno, je galerie moderního umění Tate. Ta se aktuálně jmenuje po Henrym Tateovi, obchodníkovi a filantropovi, který své peníze vydělal v cukrových rafineriích. Nejde ale o krok, který by galerie chtěla udělat kvůli aktuálnímu politickému ovzduší. Už před rokem se vyjádřila, že „bez otroctví by britský cukrový průmysl nebyl tak rozsáhlý“.

Tate ale sám nepatřil mezi otrokáře nebo obchodníky s otroky. Galerie se chce ale vymezit celkově vůči historickému období, které je úzce svázané s kolonialismem.

„Je nepříjemnou pravdou, že náš národ a naše město získaly bohatství právě díky naší roli v obchodu s otroky,“ řekl londýnský starosta Khan a dodal, že zatímco toto období se stále připomíná, přispění jiných komunit se přehlíží.

Nemusíme ani chodit daleko. Jména českých ulic, náměstí a v některých případech i měst, se měnila s každým politickým obdobím.

Asi nejznámější českou změnu adresy si užili obyvatelé Zlína, kterým se název města změnil na Gottwaldov. Přejmenování dostal tehdejší komunistický prezident k narozeninám. Přestože se již v šedesátých letech společnost vypořádávala s tzv. kultem osobnosti, Gottwaldov se vrátil ke Zlínu až po revoluci v roce 1989.

Stalinův pomník zmizel z pražské Letné už v roce 1962, stejně tak ulice Josifa Vissarionoviče Stalina, kde je od stejného roku, kdy zbourali „frontu na banány“ na Letné, Vinohradská třída. Předtím se však ulice, kde sídlí Český rozhlas, jmenovala Fochova, po francouzském maršálovi. Na pětileté období druhé světové války se stejná ulice jmenovala Schwerinova, pro změnu po pruském maršálovi. Před válkou však nesla jméno po obroditeli Josefu Jungmannovi.