Ukrajinská karanténa: Chaos, který mají všichni zdánlivě pod kontrolou

Chaos. Právě tento pocit mě ovládal čím dál tím víc, a to od chvíle, kdy jsem před pár dny překročila ukrajinskou hranici. Ukrajina totiž zařadila Česko mezi země tzv. červené zóny. Pro člověka, který vstupuje na území státu, to znamená jen jedno - pozorování, nebo dvoutýdenní karanténa.

Pokud lidé přijedou ze zemí takzvané červené zóny, musejí podstoupit čtrnáctidenní izolaci. Tak zní základní povinnost pro cestující přijíždějící na Ukrajinu ze států nejvíce zasažených koronavirem. O tom, že Česko již není pro Ukrajinu bezpečnou koronavirovou zónou, jsem se dozvěděla až na pražském letišti.

Bezpečnostní kontrola a další procedury, na které jsme si zvykli, když někam letíme, se nelišily od těch předkoronavirových. Na letišti v Praze mi ani nikdo neměřil teplotu, zatímco na tom kyjevském ji pomocí speciálního nástroje měří jak při vstupu na letiště, tak i po přistání. Aspoň tak tomu bylo na poloprázdném letišti „Borispol“. Ani pracovníkům, ani pasažérům nechyběly povinné roušky.

„Asi budeme muset do karantény“ a „Proč jsme si nekoupili letenky dřív“, znělo od lidí na cestě k hraniční kontrole. Ještě před tím, než jsem se dostala k pasové kontrole, zastavilo nás asi pět zaměstnanců státní pohraniční služby. „Bez karantény vás pustit nemůžeme,“ znělo jednohlasně od pohraničníků. I přestože oficiální prohlášení o tom, že všichni cestující z České republiky budou muset do karantény, vydala ukrajinská vláda již 6. července, k pohraniční službě se podle jejich slov informace dostala až o tři dny později. „Včera jsme obdrželi rozkaz, který ode dneška už vstoupil v platnost,“ odpověděla úřednice pohraniční služby jednou větou na desítky otázek znepokojených pasažérů letu Praha-Kyjev.

Dodržování karantény nesledují přímo pohraničníci, ale speciální mobilní aplikace s názvem „Дій вдома“ (Jednej doma). Ukrajina tak přebírá zkušenost evropských států, které používají digitální nástroje k zajištění bezpečnosti občanů během pandemie. Instalace „appky“ je ale podle ukrajinské vlády dobrovolná.

Pokud ovšem při průchodu pasovou kontrolou neukážete mobil s nainstalovanou aplikací, pohraničníci vás nemají pustit dál. Nikdo z cestujících se tomu však nebránil, i když pro mnoho z nich princip samoizolační kontroly pomocí aplikace byl značným překvapením.

První problém nastal, když se ukázalo, že několik cestujících nemělo ukrajinskou SIM kartu. Aplikace se dá nainstalovat pouze na ukrajinské číslo. Na hranici vám ji samozřejmě nikdo neprodá. Neexistuje ani anglojazyčná verze aplikace.

Dalším překvapujícím detailem bylo, že žádná jednotná instrukce od pohraničníků o tom, jak máme postupovat, vlastně nezazněla. Konkrétně mně pohraničník řekl, že si můžu vybrat - buď půjdu na pozorování do nemocnice, nebo do domácí karantény. Bez váhání jsem si zvolila druhou možnost. Věděla jsem, že pokud se nechám na covid-19 otestovat a výsledek bude negativní, karanténa se dá ukončit předčasně.

„Pozorování/sebeizolaci lze ukončit předložením negativního testu na covid-19, provedeného metodou PCR na území Ukrajiny po překročení hranice,“ píše se ve zprávě kyjevského ministerstva zdravotnictví. Aby byl test uznán pro ukončení karantény, musí být proveden pouze akreditovanými laboratořemi. Sám pohraničník mi tohle ale neřekl. Na otázku, co mám dělat, až budu mít výsledek testu a kam to pak mám nahlásit, mával rukama a doporučil se zeptat na oddělení státní policie. Ani tam ale odpověď nikdo nevěděl.

„Máte 24 hodin, abyste se dostala do místa izolace,“ hlásilo mi mezitím upozornění od aplikace, které se opakovalo každých 10 minut. Tolik času má člověk i na provedení testu na koronavirus.

Princip aplikace je docela jednoduchý: člověk si ji nainstaluje a pomocí mobilního čísla se přihlásí. Zadá pak informaci o sobě a uvede adresu, na které se bude zdržovat během izolace. Následně aplikace požádá o potvrzení, zda jste již dorazili na místo izolace a udělá 3D fotku obličeje. Kamera se mimochodem zapne automaticky.

Aplikace sleduje, zda občan dodržuje karanténu, a to pomocí třikrát se opakujících žádostí se vyfotit a potvrdit svoji polohu. Důležité přitom je, aby se odeslaná fotografie shodovala s tou původní. Žádosti o fotografii mohou přijít kdykoli od 9:00 do 21:00. Pokud do 15 minut nepošle uživatel fotku, má se za to, že karanténu porušil.

Někteří uživatelé si stěžují, že doba patnácti minut je pro odeslání fotografie příliš krátká - člověk se v tento okamžik může sprchovat nebo spát. Nicméně po 15 minutách aplikace automaticky posílá zprávu policii o údajném porušení karantény a strážci zákona přijíždějí přímo k vám domů. Za porušení karantény hrozí pokuta ve výši 17 až 51 tisíc hřiven, maximálně tedy asi 43 tisíc korun.

Za porušení karantény se považuje i smazání aplikace.

Následující den ráno jsem se nechala otestovat v nejbližší laboratoři ze seznamu zveřejněném na webu Veřejného zdravotního střediska ukrajinského ministerstva zdravotnictví. Celá procedura trvá méně než 5 minut a stojí více než 2 tisíc ukrajinských hřiven (2200 ukrajinských hřiven = cca 1900 korun). Před testem vyplníte dotazník, kde uvedete, odkud jste přiletěli a zda jste se zaregistrovali v aplikaci Jednej doma. Právě laboratoř musí zanést výsledek vašeho testu do systému, který se automaticky synchronizuje s aplikací. Na správnost a funkčnost celého mechanismu dohlíží Centrum pro veřejné zdraví spadající pod ukrajinské ministerstvo zdravotnictví.

Již večer jsem měla výsledky testu - koronavirus se u mě nepotvrdil. A tak jsem čekala, že mě aplikace upozorní na konec samoizolační doby. V praxi to ale funguje jinak.

Takhle vypadal seznam úřadů, na které jsem se obrátila s prosbou o pomoc, jak předčasně ukončit karanténu na základě negativního testu na koronavirus. Jenže ne všechny články tohoto řetězu fungují správně a narazila jsem na další komunikační šumy. „Nic o tom nevíme“ anebo „Nemáme žádnou informaci“. Tyhle věty jsem slyšela nejčastěji.

Po obdržení výsledku testu jsem zavolala na policii, kde policista, s nímž jsem mluvila, vůbec netušil, co po něm chci. Na dotaz, zda již můžu ven, jen krátce odpověděl, že pravomoc mě z izolace „osvobodit“ nemá. Řekl ale, že během dne se se mnou spojí jeho kolega, který mi řekne, jak postupovat dál. Za 15 minut mi zavolal další policista s doporučením zavolat číslo 102 a spojit se s lékařem-konzultantem. Úřední martyrium ale nebylo u konce.

Příští den jsem se obrátila na Centrum veřejného zdraví, kde mi bylo řečeno, že izolace se považuje za dokončenou, když laboratoř zanese moje údaje do systému. Není však známo, kolik dní podobné vyloučení ze seznamu „potenciálně nakažených“ trvá. Pracovnici laboratoře mi později oznámili, že během dne odevzdají moje výsledky testu a aplikace mi pošle upozornění. Tady to už šlo jako po drátkách.

Po 20 minutách se na obrazovce aplikace objevilo zelené okénko s očekávaným textem „Doba vaší izolace vypršela“. Co by se stalo, kdybych se na úřady neobrátila sáma, zůstává záhadou.

Po 10 dnech nakonec Ukrajina přehodnotila kritéria pro zařazování zemí do zelené a červené zóny. Do rizikové zóny teď spadají země, které evidují více než 55 aktivních nemocných na 100 tisíc obyvatel. To znamená, že Česká republika se vrátila do zelené zóny a cestující z Česka nebudou muset po překročení ukrajinských hranic zamířit do karantény.