Uhlobaron, vinař a teď i producent. Miliardář Dienstl má novou profesi

Už deset let provozuje miliardář Jan Dienstl, finančník a spolumajitel mostecké uhelné skupiny Sev.en Energy, Zámecké vinařství v severočeských Třebívlicích. Zpracovává tu hrozny z vlastních vinic, které postupně nakoupil, nebo nově vysadil. Jak s oblibou říká, vrací vinařství do regionu, kde mělo tisíciletou tradici.

V rozhovoru pro Seznam Zprávy Dienstl popisuje nejen letošní vinařský ročník, ale také nové kulturní aktivity, které v Třebívlicích počátkem letošního léta spustili. Uhlobaron, finančník a vinař Dienstl se díky nim stal také producentem open air koncertů, rád by se pustil i do divadla. Stejně jako svých předchozích rolí se i nového podnikání ujímá s velkým zaujetím.

Máme za sebou krátké, poměrně chladné a deštivé léto. Jak se letos daří vinohradům v severních Čechách?

Myslím, že letošní úroda bude nejslabší za posledních deset let, přesně kvůli tomu, co jste říkala. U nás se to spojuje ještě s jednou výjimečnou věcí: trochu jsem obměnil, nebo chci obměnit, strukturu odrůd, které u nás pěstujeme. Takže ještě o to víc se u nás letos snížil výnos. Na jaře přišly mrazíky, takže část úrody vzaly. Deštivé počasí způsobilo někde hnilobu a já jsem ještě asi 16,5 ha vyklučil a budu tam dávat ty odrůdy, které teď běží.

Které odrůdy teď u vás běží?

Hodně pinoty, tzn. rulandské šedé, rulandské bílé. Velký úspěch máme s ryzlinkem rýnským a taková naše typická odrůda je Müller Thurgau. To jsou čtyři odrůdy, u kterých bychom chtěli za dva, za tři roky, až ty vinice dorostou, aby byly základem našeho vinařství.

Čím kromě nižšího výnosu bude u vás charakteristický letošní ročník?

Uvidíme, u nás hodně záleží na podzimu, na září. Jestli bude dlouhý suchý podzim, dlouhé suché září a ještě začátek října, bude víno zajímavé relativně vysokou kyselinou. Takže to bude víno na další zrání – v lahvích i v sudech. A zároveň bude mít nějaký cukr, který se tvoří právě teď.

To je, co já bych si přál. Samozřejmě to není na mně, ale přál bych si, aby ta vína byla komplexní, zajímavá. Prostě jiná vína než v minulých letech. Budou docela složitá na výrobu. Nebudou utahaná. Budou mít tu kyselinu v sobě přísnější. Tak uvidíme.

Kdy uvidíme? Kdy vaše letošní víno ochutnáme?

U bílých to bude v roce 2024, 2025. Ale opravdu dobře pitelné to víno bude za pět šest let. A třeba červené budeme lahvovat o dva roky později, to je dlouhá doba.

V Třebívlicích působíte deset let. Který ročník byl pro vás nejlepší?

Určitě 2018. Ročník 2015 byl skvělý, ale 2018 úžasný. Ten rok šel přesně tak, jak by si to člověk vybral, kdyby mohl. Bylo krásné jaro, vinice se hezky obsypaly. Nádherné léto, přiměřeně vláhy. A potom dlouhý suchý podzim. Sbírali jsme v září, hrozny nenapadla žádná plíseň, žádné kroupy. Prostě úžasné víno, takový ten ročník snů. A ten je jen jednou za deset let.

Meteorologové říkají, že letos se u nás počasí dostalo do normálu. Že série hodně teplých a hodně suchých let byla netypická, že normální léto je to chladnější a deštivější, jako letos. Věříte tomu?

Vidím to stejně. Myslím si, že letos jsme měli normálnější průběh jara, léta i podzimu než to, co bylo v letech 2015 až 2018.

Co to ale znamená pro tu vaši vinařskou oblast? Loni jste v rozhovoru u nás líčil, že když jste pro Třebívlice lákal odborníky na výrobu vína, mluvili jste o „vinařství za polárním kruhem“.

To tak říkali kolegové. Já si myslím, že to, co je unikátní na našich vínech, je kyselina. Chlad, který je v noci, a potom podzimní chladnější noci a rána způsobují, že zdejší víno má kyselinu, což je u vína úžasné. Když se s ním dobře pracuje a nechá se dobře uzrát a dobře vyležet v lahvi, tak to tomu vínu dává tu sílu.

Vezměte si, že burgundská – to jsou nejdražší bílá vína světa – rostou ve stejné zeměpisné šířce, jako jsou Třebívlice. A právě díky té kyselině zrají deset, dvacet let a jsou skvělá.

Nicméně – vinařství v severních Čechách se začalo šířit a rozvíjet teprve v posledních deseti letech, kdy se začalo mluvit o oteplování a změně klimatu. Nejste sám, kdo se do vína v regionu pustil. A sám říkáte, že letošek, to je normál…

Ale ona jsou vína v severních Čechách velmi dlouho. Pěstovala se tam celý středověk. A různé výkyvy samozřejmě byly. Třinácté století, to byla taková malá doba ledová. Pak to šlo nahoru i dolů. Já si myslím, že severní Čechy jsou prostě jiná vinařská oblast než ty ostatní. A naši vinaři tak, jak já je znám, už do toho s tím šli.

To, jaké bylo počasí posledních deset let, je pro nás překvapení. My jsme spíš byli překvapení z toho tepla než z toho, že je teď chladněji. Lidé se s tím musí naučit pracovat. A já si myslím, že dlouhodobě budou naše vína zajímavá, protože budou specifická. Naše vína poznáte tak, jako poznáte burgundské. Nejsou unifikovaná, jsou jiná. A v to věří ti vinaři a já také.

Dá se věřit, že se z vinařství v severních Čechách stane standardní byznys? Že to nebude jen koníček pro bohaté lidi, jako jste vy?

Jsem o tom přesvědčený. Právě poslední sezona vlastně ukázala, že naše vinařství má určitý genius loci. My jsme tam začali pořádat koncerty a dělat velké akce. Mají kouzelnou atmosféru, byť samozřejmě koronavirus velkým akcím úplně nepřeje. Koncert u nás, to není jen koncert, to je setkání, party, člověk pije víno, sedí, pojídá, kouká se na zpěváky, užívá si to před i po koncertu. Myslím, že to je přesně cesta, jak taková vinařství mohou prosperovat. Přidaná hodnota je tak největší.

Kolik vína se vypije během koncertu v Třebívlicích? Kolik lidí tam přijde?

My jsme v červnu měli povolených nejdřív tři sta, pak pět set lidí na jednu akci. Od konce června už to bylo tisíc a většina koncertů byla vyprodána. Ve středu byl u nás Pokáč. I když středa je takový divný den na koncert, bylo tam 920 lidí. A když vystupovali Tomáš Klus nebo David Koller, MIG 21, bylo vyprodáno do posledního místa.

Nebylo to tím, že se letos rušila řada open air koncertů a kulturních akcí, takže byli lidi po živé muzice vyhladovělí? A navíc že jste neměli tak velkou konkurenci?

Nemyslím. Řekl bych, že to bylo díky kapelám. Letos neměly moc kde hrát, takže když jim nějaký člověk řekl, že v Třebívlicích chce pořádat dva koncerty MIG 21 za sebou, tak si neřekli „Ten se musel zbláznit“, ale přijeli se podívat. Kromě toho Jiří Macháček, frontman MIG 21, je z Litoměřic, takže to tam zná. Zahráli u nás a byli nadšení.

Navíc v Ústeckém kraji není scéna, kde by se pravidelně odehrávaly takovéto koncerty. Ano, jsou někde v divadle, někde na letní scéně, ale pravidelné místo tam není. I kapely říkaly, že mapě Česka takové místo chybělo, že v Ústeckém kraji by něco takového mohlo být. Takže lidé byli nadšení. My vidíme, odkud návštěvníci jsou. Dvě třetiny minimálně jich byly od nás z kraje – Litoměřice, Most, Chomutov, Ústí. Přišli hlavně místní.

Budete se do kulturních akcí pouštět i v příštím roce, který snad bude, co se kulturních a společenských akcí týče, úplně normální? Kdy budete konkurovat zavedeným festivalům?

Myslím, že jim nebudeme konkurovat v tom smyslu, že u nás to je regionální. Určitě to budeme dál dělat. Už jsme o tom s kapelami jednali při těch koncertech, kdy se pak posedělo, popili jsme víno. Realitu samozřejmě uvidíme, až se začneme bavit o smlouvách. Věřím ale tomu, že kapely přijedou. Chtějí přijet. U nás to má jinou atmosféru. A myslím si, že si i odvezly opravdu hodně peněz. Finančně na tom byly stejně, jako když hrály jinde. A přitom u nás lístky stály 450, 500 korun, nebyly nijak šíleně drahé.

Chystáte proti letošku nějaké inovace?

Chtěl bych to rozšířit. Když postavíme scénu v půlce května, což jsme letos nestihli, tak bych chtěl, aby tam šla i třeba divadla. Nebo ještě jiné věci. Letošní velké koncerty zaplatily režii. Ale je i jiná kultura, kterou bych chtěl dělat. Menší kapely, divadla…

Dáváte těmto akcím jen nějaký základní rámec, nebo jste se kromě uhlobarona a vinaře stal ještě producentem kulturních akcí?

Kolegové tvrdí, že jsem mladý začínající producent (směje se). Produkci jsem si dělal sám, dohadoval se sám s producenty jednotlivých kapel a bylo to velmi zajímavé. Je to úplně něco jiného, než jsem kdy dělal. Ti lidé jsou skvělí. Na příští rok se s nimi chci dohadovat taky sám. Baví mě to. I to divadlo bych chtěl dělat.

Máte vysněnou scénu, soubor, případně hru, kterou byste chtěl do Třebívlic přivést, protože k nim máte nějaký vztah?

Ne. Já jsem mockrát v životě v divadle nebyl. Všichni se mi smějí, že mám divadlo, a sám jsem v divadle nebyl. Já bych k nám chtěl přivést věci, které lidi budou bavit. Už jsem o tom s některými mluvil. Chci, aby to bylo veselé, živé. Aby v té dnešní době byla zábava, jednoduché lehké věci. Myslím, že to má přinášet radost. Těžké opery nebo těžké věci bych tam nechtěl. Můj kamarád herec Michal Pešek, bohužel dneska mrtvý, hrál v Kachně na pomerančích. Na tu jsem chodil, byla to zájezdovka, nádherné představení. Hodinu a půl se člověk směje, dá si k tomu sklenku vína, nají se a napije se. Tak to je ten typ divadla, který bych tam chtěl dávat.

Jaká chuť je ze strany zpěváků, herců, divadelníků jezdit do Třebívlic? Já se přiznám, že jsem o vaší obci poprvé slyšela, když jsem se chystala na první rozhovor s vámi. Nejsou Třebívlice vnímány pražskou uměleckou scénou jako „díra“ v severních Čechách?

Takhle: pokud jim to říkáte někde v Praze nebo po telefonu, tak se zarazí. Já se proto snažím je tam všemožně dostat. Lákám je pod různými záminkami, zvu je na oběd, na degustaci, na nějakou akci. Protože kdo tam přijede, tak otočí. To místo má nějaké kouzlo. Ještě nám tam hodně vychází počasí – hory, kopce okolo zadržují déšť –, takže tam je nádherná taková dramatická krajina. A umělci to cítí ještě víc než já. Takže když tam hrají a tisíc lidí zpívá s nimi, fakt to má atmosféru. Divadelníci říkají: máme tam specifické zajímavé publikum, které reaguje jinak než jinde. Takže když je tam dostanu, většinou pak hrát přijedou. A ti, co tam byli, chtějí všichni přijet znovu.

Jste hlavně finančník, investor. Dá se na třebívlickém areálu s vinařstvím, ubytováním, restaurací a kulturou jednou vydělávat?

Určitě. Já jsem vinařství plánoval tak, že tam bude letní a zimní provoz. Letní provoz, otevřená scéna, může dělat takových patnáct koncertů a do toho třeba patnáct divadel. Plus nějaké akce o víkendu, dětské věci nebo food festivaly. Na tom se dá krásně vydělat. Není to na zbohatnutí a není to na splacení vloženého kapitálu. To ale není podstatné. Podstatné je, že to má pozitivní cashflow, že to zaplatí umělce, zaměstnance. My bereme všechno zboží a služby odtud, plus je tam zisk. Což je úžasné, mám z toho radost.

Vy jste se ptala, kolik lidé během akce vypijí. Fakt hodně. Ve vinotéce jsou tržby ve stovkách tisíc za jeden koncert ve víně, v jídle, v pití. Bez lístků, jenom za konzumaci.

Dá se z Třebívlic udělat zavedená turistická destinace?

Ona se dá udělat z celého Mostecka. Jsem o tom přesvědčený. Ta krajina je nádherná. Já jsem tam vyrostl, mám k tomu možná trošku nekritický vztah. Ale já ji vidím jako hrozně hezkou a hlavně to je krajina neobjevená. Což má obrovskou výhodu.

Když teď v Praze sedneme do auta, za čtyřicet minut jsme u nás ve vinařství. Jižní Morava je také nádherná, ale z Prahy tam jedete tři hodiny po D1. Druhý veliký potenciál severních Čech je, že to je zahrada Čech. Ústecko, to není jen průmyslová část, ale i litoměřické nádherné ovocné sady. Jsou tam cyklostezky, hrady, kopce. To všechno má velký potenciál. A já se budu snažit, aby se otočilo myšlení lidí a aby přijali náš Ústecký kraj tak, jak je. A věřím, že se to stane.

Jak se na návštěvnosti a fungování vašeho areálu projevilo, že kvůli covidu-19 řada Čechů letos nejela na zahraniční dovolenou? Začali Češi doma objevovat nedoceněné Ústecko?

Neumím to úplně odhadnout, ale řekl bych, že ano. Tisíc lidí u nás na akci zase není tolik, Ústecký kraj má přes 900 tisíc obyvatel. Myslím si ale, že se větší zájem lidí o domácí turistiku projevil. A hlavně to byla nová příležitost a já jsem se jí chopil. Uvědomil jsem si, že i v tom covidu je šance. Tak si říkám: pojďme něco nového zkusit.