Uhlí končí, už za čtyři roky může chybět elektřina

Skupina EPH miliardáře Daniela Křetínského počátkem týdne oznámila, že v celé Evropě vypne své uhelné elektrárny a teplárny do roku 2030. Jedinou výjimkou je Německo, kde mají sloužit až do roku 2038.

Uhelný útlum se týká i Česka, kde má Křetínský Elektrárnu Opatovice – výrobce elektřiny a tepla pro 63 tisíc východočeských domácností. Stejně jako sesterské společnosti v Itálii, Velké Británii, na Slovensku, ve Francii či v Irsku skončí Opatovice se spalováním uhlí nejpozději za devět let.

Podobně hlásí zrychlený úprk od uhlí i další. Jak pro SZ Byznys uvedl spolumajitel Sokolovské uhelné Jaroslav Rokos, skončí jeho skupina s těžbou uhlí, s jeho spalováním ve vlastních elektrárnách Vřesová a Tisová i s prodejem do dalších domácích tepláren „mezi lety 2025 až 2030“.

Polostátní ČEZ už zavřel elektrárnu Prunéřov, příští týden odstaví druhý největší uhelný blok v Česku – Mělník 3 a nejpozději na konci topné sezony v roce 2023 černouhelné Dětmarovice. „Jako poslední předpokládáme uzavírat modernizované elektrárny Prunéřov, Tušimice a Ledvice,“ říká mluvčí ČEZ Roman Gazdík, zatím bez přesnějšího časového plánu.

Další z velkých producentů energie Pavel Tykač (vlastní elektrárny v Počeradech a Chvaleticích a teplárny Kladno a Zlín) zatím svůj útlumový plán nezveřejnil. „Elektrárny vypneme až poté, kdy se za ně podaří vyřešit náhradu,“ ujistil v neformálním rozhovoru pro SZ Byznys zdroj z Tykačova okolí.

Podobně mluví i další investoři: ČEZ slibuje nahradit v Mělníku uhlí paroplynovou kogenerační výrobou elektřiny a tepla. EPH ujišťuje, že Opatovice i bez uhlí budou pokračovat, jen je nahradí nízkoemisní či bezemisní zdroje, tak aby byla zachována bezpečnost dodávek.

Termíny i bližší parametry investic firmy ale zatím tají. A je otázkou, nakolik jim věřit.

Uhelné elektrárny začínají kvůli drahým emisním povolenkám prodělávat, i když přenášejí alespoň zčásti své rostoucí náklady na spotřebitele, jimž kvůli tomu zdražuje elektřina.

Loni prodělaly Křetínského Opatovice přes půl miliardy korun. Tykač má za rok 2020 ve Chvaleticích ztrátu 190 milionů, dalších 162 milionů prodělal v Počeradech. Skupina ČEZ, jejíž hospodaření drží v plusu jaderná energetika, v úterý ohlásila pokles zisku za letošní první kvartál o víc než sedm miliard korun.

Důvod? Prudký pokles hodnoty Severočeských dolů, kvůli nimž skupina musela zaúčtovat skoro devítimiliardovou oprávku, a dále, jak vysvětluje ČEZ v tiskové zprávě, „zhoršení tržních podmínek pro uhelnou energetiku“.

Nabízí se tak otázka, jak dlouho budou ztrátové elektrárny, které zatím svůj konec neohlásily, v chodu. Soukromé investory k jejich provozu nemůže nikdo nutit. Kdyby zavřeli brány hned, zlepší si ekonomiku a navíc sklidí vděk ekologicky orientované části populace.

I když energetici, tak jako Tykačovi lidé, ujišťují, že se zavřením zdrojů počkají, až se za ně vyřeší náhrada, shodují se, že uhelné elektrárny a teplárny u nás nepřežijí rok 2030. „Rok 2038, doporučovaný pro konec uhlí uhelnou komisí, se týká možná jediné elektrárny, bohužel ne naší,“ dodává spolumajitel Sokolovské uhelné Jaroslav Rokos. Na mysli má Ledvice ze skupiny ČEZ, prakticky novou elektrárnu, spuštěnou teprve před čtyřmi lety.

Do konce dekády tak prakticky jistě přijde Česko o zdroje pro výrobu téměř dvou pětin své dnešní spotřeby. Podle statistiky ERÚ u nás elektřina z uhlí loni pokryla přesně 43,4 procenta domácí spotřeby.

Problém je, že náhradu za uhlí Česká republika nemá. Předchozí vlády se na situaci nepřipravily, řeší ji narychlo až teď. A zatím v tom nepokročily.

V Česku se sice plánuje za dotace z Modernizačního fondu rozsáhlá výstavba obnovitelných zdrojů, především solárů. Ty ale dostatečnou náhradou za uhlí nejsou, dokáží vyrábět jen při příznivém počasí a v českých podmínkách jsou bez užitku po většinu zimy. Potřebujeme k nim tedy ještě záložní zdroje, které jejich sezonní výpadky nahradí.

„Jedinou smysluplnou náhradou za uhlí je pro Česko plyn,“ říká náměstek ministra průmyslu René Neděla. Jádro se nestačí v šibeničním termínu postavit. Energetická úložiště nejsou při dnešní úrovni technologie pro řešení sezonních výpadků dost výkonná.

Jako náhrada stávkujících solárů a větrníků může teoreticky sloužit uhlí, tak jak s tím počítají některé evropské země (například Německo). To chce poslední uhelné zdroje odstavit až v roce 2038, do té doby mají sloužit právě jako rezerva pro období nedostatku výkonu v síti. Právě to je důvod, proč EPH do roku 2030 vypne své uhelné zdroje v Evropě všude – jen s výjimkou Německa.

Uhelky sloužící jako kapacitní rezerva se prostým prodejem elektřiny neuživí, vyrábějí jen několik týdnů v roce. Proto s nimi v Německu státní společnosti zodpovědné za provoz distribuční soustavy uzavírají smlouvy a platí jim za to, že „drží pohotovost“, nikoliv za vyrobenou energii.

Podobné kapacitní mechanismy, jejichž zavedení podléhá schválení v Bruselu, má podle Neděly v Evropě šest států. Třeba Polsko může podle něj jako kapacitní zálohu použít až 80 procent své uhelné energetiky. Česko už do tohoto vlaku nenaskočí, je pozdě.

Německo má svůj systém uhelných rezerv posvěcený už tři roky, Česko však o kapacitních mechanismech začalo s Bruselem jednat až těsně před loňskou covidovou pandemií. Do té doby totiž vláda věřila, že výpadek uhlí vyřeší ve druhé půli 30. let nový jaderný zdroj. Další alternativy tak vůbec neřešila. „Nepotřebovali jsme to. Situace se změnila až s rychlým růstem ceny emisních povolenek,“ říká Neděla.

Vyjednat teď převedení uhelek do kapacitních záloh je podle něj už nereálné. „Ostatním zemím to Evropská komise schvalovala ještě podle starých pravidel. Při dnes platných emisních limitech by byl možný provoz větších uhelných elektráren tak 300 hodin v roce, to je mimo realitu,“ říká.

Jedinou nadějí pro Česko tak jsou plynové elektrárny, o jejichž budování jako náhradě za plyn nyní Česko jedná z Evropskou komisí.

Jde jednak o velké paroplynky na standardní výrobu „silové“ elektřiny, jaké má dnes ČEZ v Počeradech a Sokolovská uhelná ve Vřesové. O plynové kogenerace na efektivní výrobu elektřiny a tepla, jež také mohou sloužit jako záloha. A dále o flexibilní plynové zdroje určené výhradně na služby při vykrývání energetických výpadků. V provozu by byly jen několik set hodin v roce a žily by z plateb státu za to, že poskytují zálohu.

Do jejich stavby se však investoři nehrnou, protože bez dotací nebo kontraktů na kapacitní služby nemají zajištěnou návratnost svých investic. Plyn navíc EU neuznává jako „čistý“ zdroj, a tak je na plynové projekty prakticky nemožné sehnat bankovní financování. K tomu není jasné, jak dlouho EU bude fosilní plyn v energetice alespoň tolerovat.

Jak podotkl Pavel Tykač před časem v podcastu Insider, může se tak stát, že ve chvíli slavnostního stříhání pásky při otevření budou mít plynovky už na dohled nucený útlum. Pokud poroste cena emisních povolenek dál stejně rychle, nebudou se brzy vyplácet stejně jako dnes uhlí.

„Jediným řešením je dávat na jejich stavbu dotace, to ale na plyn třeba z Modernizačního fondu není možné,“ říká Neděla.

Přesně na tuto bariéru narazila Sokolovská uhelná, která chce nahradit svou tisovskou uhelnou elektrárnu dvěma novými plynovými kotelnami, aby zajistila klientům na Sokolovsku po útlumu uhlí dodávku tepla. Firma se do krajně nejisté investice v objemu 150 milionů korun pouští za své, protože s žádostí u Modernizačního fondu neuspěla. „Výstavba plynových zdrojů se z něj financovat nedá,“ potvrzuje René Neděla.

Postoj Sokolovské, tedy riskantní stavbu čistě za své, těžko považovat za samozřejmou u všech investorů. Nedá se nařídit ani státem kontrolované skupině ČEZ.

Ta sice plánuje nové plynové elektrárny, čeká ale, zda pro to stát vytvoří pobídky. „Plánujeme primárně budovat teplárenské paroplynové zdroje, které budou zároveň vyrábět kogeneračním způsobem elektřinu. V jaké míře budou následně potřeba čistě elektrárenské paroplynové cykly, ukáže čas,“ říká mluvčí ČEZ Roman Gazdík.

A dodává: „Jako obchodní firma kotovaná na burze ale můžeme dělat samozřejmě pouze projekty ziskové pro naše akcionáře. Dnes se bez zajištění nějaké formy provozní nebo investiční podpory výstavba plynových zdrojů neobejde.“

Neděla ujistil, že zástupci Ministerstva průmyslu s Evropskou komisí jednají a vysvětlují jí, že Česko se bez plynu jako přechodového mostu k novým technologiím neobejde.

„Frans Timmermans při své nedávné návštěvě Česka ujistil, že to chápe, že pro to komise připraví legislativu,“ říká. Česku však běží čas. Příprava průmyslové stavby, jakou je plynová elektrárna, u nás podle Jaroslava Rokose trvá minimálně pět let, další zhruba čtyři roky by se stavělo.

Už teď jsme tedy na samé hranici, kdy je možné ještě náhradu uhlí plynem v Česku stihnout. Podmínky ale výstavbu stále nedovolují a čas neúprosně běží.

„Myslím, že plynové elektrárny, které se u nás nepostavily doteď, se už nepostaví,“ prohlásil v rozhovoru pro SZ Byznys nedávno Tykačův manažer Alan Svoboda. Plyn se podle něj ocitl z pohledu bruselské politiky „ve stejném pytli“ jako špinavé uhlí a dotace na něj se už těžko podaří vyjednat.

Jak se tedy už za pár let hrozící energetická díra v Česku vyřeší, pořád není jasné. Češi se tak musí začít připravovat na systém, který v době nedostatku výkonu v síti začne omezovat odběr elektřiny. Nebo si pořizovat vlastní energetická úložiště a generátory.

Aktualizováno: Do textu jsme doplnili stanovisko EPH o plánované náhradě uhlí v Opatovicích nízkoemisními zdroji.