Článek
Investoři se častěji rozhodují pro zelenou energii než pro uhelné projekty. Požadují proto, aby se jim při investici do méně ekologické energetiky vrátila čtyřikrát vyšší částka, než jakou by dostali zpět u projektů z oblasti obnovitelné energie.
Investice směřující do čistých energií jsou lukrativní a nákladově efektivní. Studie univerzity v Oxfordu, o které informoval server The Guardian, zjistila, že se během poslední dekády snížily náklady na investice do obnovitelných zdrojů energie, jako jsou větrné farmy a solární panely. Naopak v případě uhelných projektů vzrostly.
Investoři obvykle požadují, aby investice do větrných či solárních projektů dosahovaly návratnosti minimálně 10 až 11 procent. U investic do uhlí však musí návratnost vysoce stoupnout na 40 procent, aby ospravedlnily s nimi spojené riziko. Státy totiž aktuálně zvyšují své ambice v oblasti klimatu, a tak by mohlo dojít k zastavení různých projektů, které mají dopad na životní prostředí.
Ředitel oxfordského programu udržitelných financí a spoluautor studie Ben Caldecott uvedl, že nižší rozdíl mezi náklady a výnosy z projektů v oblasti obnovitelné energie znamená, že by se mohly stát „ještě levnějšími pro daňové poplatníky, což je dobré pro rychlou dekarbonizaci energetického sektoru“.
Zpráva shrnuje náklady na financování obnovitelné energie během pěti let. Srovnává náklady vynaložené od roku 2010 do roku 2014 s náklady v letech 2015 až 2020. Náklady na financování solárních farem klesly o 20 procent, zatímco financování větrných elektráren na moři kleslo o 15 procent, na pevnině o 33 procent.
Investoři však požadují vyšší výnosy z uhelných projektů, což zvýšilo náklady na financování těchto zdrojů. Srovnání nákladů a výnosů tepelných elektráren a uhelných dolů se prudce zvýšilo – na 38 procent, respektive 54 procent.
I když se v uhelném průmyslu zpřísnila některá finanční omezení, podle průzkumu se nenaplnila ve stejném rozsahu v ropném a plynárenském průmyslu. Náklady na financování plynových elektráren se za poslední desetiletí zvýšily o sedm procent a tepelných, které pro zisk energie využívají spalování uhlí, o 38 procent.
Zatímco finanční náklady spojené s těžbou uhlí vzrostly o 58 procent, náklady na těžbu ropy a zemního plynu se za poslední desetiletí zvýšily pouze o tři procenta. V případě těžby ropy na moři poklesly tyto náklady o více než 40 procent.
A i když to zatím tak nevypadá, hlavní autor oxfordské studie Siao-jen Čou upozorňuje, že stejný osud, jaký potkal financování uhlí, může v dalších letech potkat i ropu a plyn. To může mít významné důsledky pro ekonomiku ropných a plynárenských projektů po celém světě.
