Článek
V posledních týdnech se v Česku mluví o 30 tisících obětech covidu. Vzhledem k blížícím se volbám bude tato cifra zřejmě zaznívat čím dál častěji. Je to ale skutečný účet za epidemii covidu?
Biochemik Jan Konvalinka opakovaně mluví o 36 tisících, naposledy v rozhovoru s Barborou Tachecí pro Český rozhlas. Ministerstvo zdravotnictví přitom hlásí ‚„jen“ něco přes 30 400 mrtvých. Profesor Konvalinka vychází z počtu nadúmrtí, tedy nárůstu úmrtí oproti dlouhodobému průměru.
V Česku každý den zemře přibližně 300 lidí. V obdobích bující epidemie covidu-19 to ale bylo i dvakrát tolik. „Když spočítáme (tato) nadúmrtí, tedy počty úmrtí nad počtem, který by normálně měl být, tak docházíme k počtu 36 tisíc,“ řekl rozhlasu Konvalinka. Měli bychom tedy mluvit o 36 tisících obětí epidemie?
Počty úmrtí pečlivě sleduje Český statistický úřad, nejčerstvější potvrzené údaje platí k datu 25. července 2021. Ze statistiky lze vyčíst, že od prvního potvrzeného výskytu viru SARS-CoV-2, tedy od 1. března 2020, až do závěru července 2021 zemřelo v České republice celkem 191 917 lidí.
Průměrně přitom podle dat z let 2015 až 2019 za stejné období zemře pouze 154 442 lidí. Rozdíl je přesně 37 475, tedy dokonce o něco víc, než kolik udává prorektor Univerzity Karlovy pro vědu a výzkum. Je ale takové srovnání skutečně relevantní?
„Ukazatel nadúmrtnosti lze považovat za velmi vhodný ukazatel porovnávání dopadů pandemie jak v jedné zemi, tak mezi zeměmi či regiony. Umožňuje porovnat úroveň úmrtnosti mezi dvěma vymezenými obdobími a zahrnuje všechny zemřelé bez ohledu na kódování příčiny smrti,“ říká Dagmar Dzúrová, profesorka z Přírodovědecké fakulty Karlovy univerzity a mimo jiné garantka studijního programu epidemiologie.
„Tedy odpadají diskuse, zda úmrtí na covid bylo či nebylo základní příčinou smrti. Absolutní nadúmrtnost – počet úmrtí navíc oproti srovnávanému období – v období pandemie tvoří dominantně úmrtí související s onemocněním covid-19, v malé míře další onemocnění, třeba v důsledku odložené návštěvy lékaře, odložené prevence a podobně. Onemocnění covid-19 změnilo strukturu příčin smrti, stalo se za rok 2020 druhou nejčastější příčinou smrti, za první ischemickou chorobou srdeční a dostalo se před tradičně druhou příčinu – cévní onemocnění mozku,“ popisuje Dzúrová.
Do statistiky samozřejmě promluvilo kromě samotné nemoci covid-19 i mnoho dalších faktorů včetně jiných nemocí nebo odložených operací. Na druhou stranu se do počtu úmrtí promítla třeba menší automobilová doprava. A zásadní je samozřejmě celkový demografický vývoj, především stárnutí celé populace, jak ostatně přiznává i profesor Konvalinka.
Data ale dávají biochemikovi za pravdu. Počty zvýšených úmrtí přesně kopírují české vlny covidu. Následující graf ukazuje počty zemřelých po jednotlivých týdnech od září 2020, tedy s nástupem první ‚velké vlny‘ epidemie.
„Je zcela evidentní, že právě v těch vlnách, o kterých jsme před chvilkou mluvili (vlny šíření covidu v ČR, pozn. red.), umíralo výrazně víc lidí, než by normálně v tomto období umíralo. V tom peaku (vrcholu, pozn. red.) dokonce dvakrát víc, 300 lidí denně navíc. Potom ale zase přestali umírat. Čili ti lidé, kteří umírali navíc, zcela evidentně souviseli s covidem. Buď je zabil covid přímo, nebo je zabily komplikace způsobené virem,“ řekl Konvalinka.
Snížila se i průměrná délka života
„Ty křivky na sebe přesně naléhají, vůbec není o čem mluvit. Když spočítáme tato nadúmrtí, tedy počty úmrtí nad počtem, který by normálně měl být, docházíme k počtu 36 tisíc. Nejméně. Ono je to ještě pravděpodobně víc, protože teď už máme negativní nadúmrtí. Máme lidi, kteří tím, že nosíme roušky a nechodíme sportovat, nemají úrazy. Máme mnohem méně autonehod, než by bylo normálně v tomto období. Takže těch obětí může být bohužel ještě víc,“ dodal.
Co přesně tedy data ukazují? Zemřelo v souvislosti s epidemií covidu více než 37 tisíc lidí? Konvalinka připouští, že je toto číslo nutné ‚očistit‘ od dopadu stárnutí celé populace. Podle demografky Dzúrové je tak od 37 475 nadúmrtí nutné odečíst přibližně tři tisíce úmrtí.
„Naše populace postupně demograficky stárne, což znamená, že se mění věková struktura populace, a to ze shora – snižováním úrovně úmrtnosti a ze zdola – snižováním podílu narozených. Český statistický úřad vypočítal, že za rok 2020 přibližně 2000 úmrtí navíc lze dávat právě do souvislosti s demografickým stárnutím populace“ dodává profesorka Dzúrová.
ČSÚ do tohoto výpočtu zahrnul i prodlužování průměrné délky dožití. Česká republika se nicméně potýká s covidem už déle než rok, přesněji je to od začátku března 2020 do závěru července 2021 necelých 17 měsíců. Pro dobrou míru tedy odečtěme další tisícovku. Konečný účet by podle tohoto výpočtu byl necelých 35 tisíc mrtvých v souvislosti s epidemií nemoci covid-19, včetně všech přímých i nepřímých dopadů.
Zajímavé je, že se epidemie covidu-19 promítla i do průměrné délky života. Hodnota naděje dožití při narození se v Česku v roce 2020 snížila oproti roku 2019 o 1,0 roku u mužů a o 0,7 roku u žen. „Podobné hodnoty naděje dožití jako v roce 2020 byly v Česku naposledy zaznamenány v roce 2013,“ uvádí ČSÚ.
