Článek
Jsou slova, na která jsme si úspěšně vypěstovali reflex. Jako třeba přívlastek „účelový“. Vypadá to, že není potřeba nic dodávat ani vysvětlovat, stačí o někom říct, že jedná nebo něco říká „účelově“, a předpokládá se, že receptory začnou skandovat: zlo, zlo, zlo!
Nebo snad ne? Samozřejmě ano. Jinak by Agrofert neříkal, že misi Evropského parlamentu „vnímá jako účelovou“. Středočeský kraj by se neohradil, že tvrzení Alternativy středočeské D3 je „účelové“. Politici by nezdůrazňovali, že „naše kandidátka není účelová“ a že se „nejedná o účelový slepenec“. „Vnímal jsem to jako účelovou věc, protože se mě tady bojí,“ sdělil svůj názor na bezpečnostní prověrky na ministerstvu profesor Prymula.
Není divu, že se ujal zábavný novotvar „účelovka“, ačkoli na samotném slově nic legračního není, protože místo obsahu nabízí demagogii.
Zlatým hřebem – nebo třešničkou na dortu, chcete-li – je pak věta, že někdo něco „odmítá jako účelové“. Konec slova do vlastních řad: někdy necháváme respondenty takhle plkat.
Na slově „účelový“ ještě není nic špatného. Jestli někdo něco provozuje bez účelu, jen tak do luftu (je-li něco takového vůbec možné) nebo s nějakým dobrým či zlým úmyslem-účelem, to se pozná teprve při bližším zkoumání.
Které se ale obvykle nekoná, máme reflex. Když někdo do někoho – ha, účelově! –zabodne prst s obviněním z účelovosti, je dotyčný padouch víceméně ztracen. Ne přesto, ale právě proto, že zločin účelovosti je podobně neuchopitelný jako buržoazně nacionalistická úchylka. Schválně: promítněte si svůj den a zkuste se obhájit, že jste se nechovali účelově. Marné.
I mise rozpočtového výboru samozřejmě byla „účelová“, europoslanci se sem netrmáceli a nečelili obhroublostem pro nic za nic. Měla svůj účel. Ale slovem „účelová“ ji zkritizovat –protože v něm automaticky, rozumíme si, slyšíme záporný význam – je možné jen za stavu rozšířené myšlenkové vyprahlosti. Takže je.
Je možné, že něčí tvrzení je nepravdivé, zkreslené nebo pomlouvačné, ale říct, že je „účelové“, vážně nestačí. Argument může být „účelový“, ale nestálo by za to proklepnout ho napřed po věcné stránce?
Asi jste někdy v životě šli nebo jeli po účelové komunikaci. Pak tu máme vůbec účelové stavby, a ó ano, také účelové dotace. A v češtině, zdravíme deváťáky po přijímačkách, vedlejší věty účelové.
Když na všech těch účelech samo o sobě není – dejme tomu – nic špatného, tak proč bychom měli přídavné jméno účelový adoptovat jako na první dobrou zlo?
Čelíme pokusu o vyprázdnění a diskreditaci účelu, pravděpodobně za účelem toho, aby se nám sesypalo úplně všechno. Kdo se znelíbí, bude obviněn z účelovosti a ani si neškrtne.
