Účelové přepadovky firem. Babišův náměstek popisuje začátky na ministerstvu

Andrej Babiš po svém nástupu do vlády začátkem roku 2014 oznámil, že jednou z priorit ministerstva financí bude zlepšení výběru daní a boj s daňovými podvody. A Finanční analytický úřad (FAÚ) ministerstva, řízený nově dosazeným Liborem Kazdou, do toho šlápl. Začal podávat podněty finanční správě i policii, aby se zabývala konkrétními firmami.

Investigativní reportáž „Ve stínu daňového pekla: Případ maso“, kterou jsme zveřejnili v posledních dnech, doložila, že FAÚ, spadající pod Babiše, se stal i nástrojem boje mezi Babišovým Agrofertem a jeho konkurenty působícími na trhu dovozců a zpracovatelů masa. Například firma Kovář plus z jižní Moravy, „zakleknutá“ finanční správou a následně osvobozená rozsudky soudů i rozhodnutím policie o zastavení stíhání, odhaduje vzniklé škody na stovky milionů.

Babiše-politika a zároveň Babiše-majitele Agrofertu zažil při jeho nástupu na ministerstvo financí začátkem roku 2014 i právník Ondřej Závodský. Stal se jeho náměstkem, nominovaným tehdy koaliční stranou KDU-ČSL. Závodský ve funkci zůstal po celé volební období, nyní působí v Nadačním fondu proti korupci.

„Andrej Babiš mluvil hned od začátku poměrně často o potřebě zesílených kontrol daňových podvodů. Daňové podvody a boj proti všemu, co on považoval za špatné, byly jeho naprostou prioritou,“ vzpomíná v rozhovoru pro Seznam Zprávy Závodský. „On prostě tehdy rozlišoval mezi ‚naši‘ – a do toho pojmu zahrnoval jak ministerstvo financí, hnutí ANO a svoje společnosti – a tím ‚ostatním‘. To ‚ostatní‘ velmi často označoval hanlivými jmény bez jakýchkoliv důkazů.“

To dělení mezi „naši“ a „ostatní“ definoval na nějakých ministerských poradách, nebo jde o vaši dedukci?

Neprocházelo to nějakou přesnou právní definicí, co je to „naši“, ale bylo jasné, co tím myslí: loajální lidé z ministerstva, jím ovládané hnutí ANO nebo jím ovládané společnosti. Na poradě ministerstva financí seděla mluvčí hnutí ANO, seděl tam poslanec, který dříve pracoval pro jeho společnosti, seděla tam paní Jana Mayerová, která je nyní stíhaná v kauze Čapí hnízdo a která pracovala jak pro hnutí ANO, tak pro Agrofert i pro ministerstvo.

Ministr financí měl v té době ve své gesci Finanční analytický úřad, který – jak sám Andrej Babiš před volbami 2013 říkal – „je mocná zbraň, může se podívat na účty kohokoli, aniž by potřeboval schválení policie nebo soudu“. Bylo tehdy v začátcích v roce 2014 řečeno na ministerstvu, jak má být tato zbraň využívána?

Ano. Pan Babiš v prvních týdnech a měsících opakovaně deklaroval, že všichni bez rozdílů nějakých pravidel, která on považoval za zdržující, jako například nezávislost a podobně, mají spolu úzce spolupracovat. Explicitně jmenoval Finanční analytický úřad a finanční správu. Ona tam tehdy byla taková revoluční atmosféra. Vlastně hned v prvních hodinách Babišovy existence na ministerstvu financí musel z vedení FAÚ odejít Milan Cícer, který tam byl coby uznávaný odborník na praní špinavých peněz…

…a byl jmenován Libor Kazda, který je tam teď už osmým rokem.

Pan Kazda se účastnil ministerských porad a Babiš o něm mluvil jako o tom, kdo tady ve spojení s nově ovládnutou finanční správou „udělá ten poriadok“.

Pane Závodský, jak jste se tam v té době cítil? Mluvíte o revoluční atmosféře, o dělení na „naši“ a „ostatní“, ale vy sám jste tam byl nový, nicméně nominovaný KDU-ČSL. Dal jste najevo nějakou distanci od těchto pravidel?

Upřímně řečeno, já tam byl jako takový zvláštní subjekt. Byl jsem nominovaný KDU-ČSL, byť jsem nebyl členem této strany. Když lidovci udělali něco, co se Babišovi nelíbilo, tak jsem byl ten od těch „zlých“ lidovců. Když se něco povedlo, tak jsem byl v rubrice „naši“.

Ptal jsem se ale spíš na to, jestli jste se sám ozval proti pojímání státního úřadu jako „našeho“ nástroje v boji proti „ostatním“?

Hned po nástupu jsem měl s Andrejem Babišem konflikt ohledně některých věcí, například na Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových…

Rozklíčovali jsme případ, kdy finanční správa – slovy Andreje Babiše – zaklekla hned v letech 2014 a 2015 na několik firem zabývajících se dovozem a zpracováním masa, tedy přímé konkurenty Agrofertu, a i když následné rozsudky soudů či rozhodnutí policie ukázaly, že neorganizovaly podvody a že zajišťovací příkazy od berních úřadů byly nezákonné, tak firmy zůstaly těžce poškozené, některé to málem nepřežily. Jak se na to dnes díváte?

Ono to zapadá do té struktury, o které jsme hovořili. Andrej Babiš přišel na ministerstvo financí. První, koho vyměnil, byl pan Cícer, přišel pan Kazda. V tu dobu hovoří Babiš o tom „naši“, myšleno tedy ANO, Agrofert versus zlí konkurenti: Kalousek, podvodníci, všichni… Následně se rozjely přepadové kontroly finanční správy. Následně správní soudy později konstatovaly nezákonné zásahy veřejné moci. Nelze to v podstatě interpretovat jinak, než že se jednalo o účelové přepadové likvidace konkurence.

Jak mocná zbraň je podle vás ten Finanční analytický úřad ministerstva financí?

FAÚ se podívá tam, kam by se leckdo nepodíval. Žádné finanční toky zásadního rázu by před ním neměly být skryty. Jeho nejsilnější zbraň spočívá právě v té citlivosti informací, s kterými disponuje a kam se může podívat. Může také iniciovat zastavení řady finančních toků, ať u bank, nebo u finanční či celní správy.

Takže pokud bychom v tom chtěli vidět nástroj konkurenčního boje, tak firma, která má svou hlavu blízko tohoto nástroje, může o své konkurenci vědět úplně všechno…

Pokud by byli do FAÚ dosazeni lidé, kteří porušují zákon a kteří jsou loajální tomu, kdo je jmenoval, tak samozřejmě může docházet skutečně k mimořádně zvrácenému systému, v rámci kterého některý byznysmen získá informace o své konkurenci. A zároveň může proti té konkurenci zasáhnout v podstatě likvidačními prostředky.

Myslíte si, že se to děje?

V podstatě není možné dospět k jinému závěru, než že se tak dělo. Protože ty informace, které jdou od některých nahrávek o tom, že naši zaklekli a podobně, až po naprosté zvlčení nebo naprosté vymknutí se kontrole těch nejrazantnějších nástrojů, jako je zajišťovací příkaz proti konkurenci Andreje Babiše, podle mého názoru logicky nedávají jiné závěry, než že se to zneužití přinejmenším dělo a možná pořád děje.

Co v takové situaci těm konkurenčním firmám zbývá?

Pokud někdo ovládá ty velmi důrazně represivní složky, jako je finanční správa, která má šanci a moc tehdy v podstatě nezákonným způsobem aplikovanými zajišťovacími příkazy provádět fakticky likvidační opatření, tak je to pro konkurenční firmy opravdu složité. Na druhou stranu existuje v naší zemi justice, která je zatím – zaplaťpánbůh – schopná věci pojmenovávat a takovýmto společnostem, jež podléhají nějaké zlovůli, dávat za pravdu. A pomoci jim ke spravedlnosti.

Jenže to trvá sedm deset let. Mezitím je firma ekonomicky úplně jinde, než byla na začátku: poškozená, zdevastovaná. Některé ani nepřežily.

Bohužel to tak je. Ve státě prolezlém mafií se bojuje velmi špatně, protože ta státní moc je v rukou někoho, kdo ji v minulosti, jak z nejrůznějších nahrávek vyplývá, zneužil. Navíc se obávám, že konečným plátcem těchto zlovolných aktivit bude český daňový poplatník. Protože pokud se takto poškozené firmy v budoucnu obrátí na justici v Česku nebo ve Štrasburku, tak nevěřím, že by nebyly vyslyšeny. Ale ve výsledku to nebude hradit Babiš a jeho nohsledové, ale daňový poplatník.

Musíme se vrátit do toho roku 2014. Babiš nastavil určitý pytel, do kterého házel jednotlivé faktory: společenskou poptávku po zatočení s podvodníky, kteří nezpochybnitelně existovali.

Pak jeho ekonomické zájmy a jeho PR. To vše v jednom pytli a do něj se zabušilo. Bohužel kromě skutečných podvodníků se do toho pytle dostali i ti jeho byznysoví nepřátelé. A do nich se bušilo naprosto stejně. A pod PR pláštěm boje s podvodníky na to tehdy veřejnost nijak nereagovala.

V případech poškozených firem, o kterých jsme natáčeli reportáž, uplatnila finanční správa názor, že „měly či mohly vědět“ o tom, že některý z jejich dodavatelů není poctivý a neodvádí státu daň z přidané hodnoty. Na tom je postavený princip postihování takzvaných karuselových obchodů: že firma mohla či měla vědět… Co si myslíte o principu, kdy stát přenáší starost o hlídání poctivosti na další firmy, které pak stát následně případně tvrdě ztrestá?

Musíme rozlišovat dvě věci. Jednak tu, zda nějaká společnost z toho řetězce DPH měla nebo mohla vědět, že jiná společnost z toho řetězce daň neodvádí. Což je samo o sobě velmi pofiderní – říct „mohl vědět“ a aplikovat to dobře. A druhou věcí je ten vražedný nástroj v podobě zajišťovacích příkazů na majetek a účty. Tak fajn: Mohl vědět, všechno mu obstavíme – a má po byznysu? Ten koktejl těchto dvou faktorů byl – jak opakovaně judikoval Nejvyšší správní soud – aplikován nezákonně.

Poznámka: Andrej Babiš na žádost Seznam Zpráv, aby se vyjádřil k tomu, jak za něj fungovala finanční správa a jak byl využíván nástroj FAÚ, ani po více než třech týdnech nereagoval.