U starosty visí Havel, obec volí Okamuru. Je náš, nelže, říkají v hospodě

Reportáž si také můžete poslechnout v audioverzi.

Fotbalový, cyklistický, lukostřelecký klub, kynologové a ještě myslivecký spolek. To vše funguje v jedné moravské obci se dvěma sty osmdesáti obyvateli a poetickým názvem Mrlínek.

Vesnice leží na půli cesty mezi Přerovem a Valašským Meziříčím a podle pověsti se tu nachází střed země. Má podobu velkého točícího se válce a místní ho musejí promazávat, aby to prý ve světě neskřípalo.

Krom středu země je Mrlínek výjimečný ještě tím, že zde hnutí SPD Tomia Okamury v posledních volbách do Sněmovny v roce 2017 zaznamenalo nejlepší výsledek v republice - 41 procent hlasů zdejších lidí, kteří se vydali k volbám.

Tomio Okamura tu měl úspěch už v roce 2013 se svým tehdejším politickým projektem Úsvit přímé demokracie, kdy v Mrlínku získal 33 procent hlasů.

„Je sympatický, má dobré názory a mluví tak hezky lidsky, že mu člověk rozumí,“ vypočítává dvacetiletá černovláska Nikol Petraturová, proč zatím jako volička dala vždy hlas tomuto politickému lídrovi.

Nikol Peraturové za chvíli začíná směna prodavačky v potravinách, a tak vyráží na autobusovou zastávku. „Máma říká, že Okamura je sice ťapala, ale to je v politice asi každý,“ osvětluje své voličské preference a hned přidá vysvětlení, koho zdejší považují za „ťapalu“.

„Prostě toho hodně navykládá a vymýšlí si. Těžko u něj říct, kdy mluví pravdu a kdy ne. Kdy to myslí vážně a kdy jen tak plácá,“ říká mladá prodavačka. A než se zavřou dveře autobusu, ještě vysvětlí, proč je její favorit mezi „ťapaly“ první: „Okamura je hlavně náš – je to Bystřičák.“

Myslí se tím, že matka Tomia Okamury pocházela z pět kilometrů vzdálené Bystřice pod Hostýnem. Předseda SPD to ostatně často zmiňuje a je to také důvod, proč se prohlašuje za „moravského Japonce“.

Pětapadesátiletý Radek Mikeška češe na zahradě jablka. Tomia Okamuru má rád proto, že mu daroval knihu a dvakrát ho osobně viděl na místním fotbale.

Profesí bagrista souzní i s postoji SPD, které shrnuje do hesla Čechy Čechům. Konzum a hospodu v Mrlínku s „kamarády ze staré kliky“ už léta ignorují, protože obě provozuje Vietnamec.

„Starosta to měl pronajmout Čechovi a ne někomu, kdo pořádně neumí náš jazyk,“ stěžuje si pan Mikeška.

Název Mrlínek zní líbezně, avšak jak se obec táhne podél dvou rovnoběžných silnic, připomíná spíš předměstí než vesnici. Zarostlým korytem tu protéká potok.

Obecní konzum s posezením je na návsi. Otvírá ve dvě hodiny odpoledne a už v půl třetí je tu rušno. Ani tady na Tomia Okamuru nedají místní pivaři dopustit.

„Okamura mluví pravdu. Říká věci, jak jsou, a není to podvraťák, který rozkradl republiku,“ konstatuje osmdesátiletý Arpád Kondicz, který prý jako bývalý řidič linkového autobusu vozil malého Tomia za strýcem na chatu.

Brusič z nedaleké průmyslové lakovny Lukáš Zapletal přikyvuje. „Vyrůstal tu, takže ví, jaký tu jsou lidi a jaký tu máme problémy.“

Za problémy považují oba muži uprchlíky a lidi, pro které politici vymysleli termín „nepřizpůsobiví“. „Stačí, že tu máme cikány, kteří mají na dávkách víc než my živnostníci. A uprchlíky nechci proto, abychom je nemuseli živit,“ vypočítal Lukáš Zapletal hlavní důvody, proč volil SPD a dá mu letos hlas znovu.

Arpád Kondicz je sice rodilý Maďar, ale v Mrlínku žije už přes dvacet let.

„Všichni to viděli v televizi. Mají lepší bundu i mobil než já, přejdou přes hranice, vytáhnou kudlu a jdou po normálních lidech,“ rozohňuje se u lahvového Radegasta. „Kdyby uměli náš jazyk, dodržovali naše zákony, ctili naši křesťanskou kulturu a přizpůsobili se, tak s nimi nemám problém,“ říká, ale i kdyby cizinci všechny jeho požadavky na vstřícnost splnili, má tu ještě jednu podmínku: „Tedy pokud to nebudou muslimové, ty jsou nebezpeční, ty už tu vůbec nechci.“

„Nechceme je tu, nevěřím jim, a proto volím Okamuru,“ uzavírají pak na adresu lidí cizí víry další dva štamgasti.

Na stole se objevují pohárky s něčím ostřejším a diskuse se stáčí k diktátu Bruselu, ke ztrátě české suverenity a odchodu z Evropské unie. A to přesto, že nad hlavami popíjejících visí cedulka, že konzum a zdejší hasičárna byly zrekonstruovány za evropské peníze.

„Někde jsem četl, že my jsme do EU dali víc peněz, než oni nám, takže si tu rekonstrukci zasloužíme,“ odvětí bývalý řidič autobusu pan Kondicz. Kde to četl, si nevzpomíná. „Na internetech,“ domnívá se.

Data však hovoří o tom, že od vstupu do Evropské unie v květnu 2004 do konce prvního pololetí letošního roku Česko zaplatilo do evropského rozpočtu zhruba 710 miliard korun, avšak získalo více než dvojnásobek - 1,64 bilionu.

V Mrlínku jsou samozřejmě i jiné názorové proudy než ty, které slyšíme v hospodě.

Jana Mikešková korzuje s dítětem po vesnici a je viditelné, že brzy přijde další. „Trochu jsme se s manželem zděsili, když jsme krátce po nastěhování zjistili, jak tu dopadly volby,“ říká nyní už s humorem osmadvacetiletá personalistka. „Holt je to na nás mladých, abychom to tu trochu rozmělnili.“

V minulých volbách volili Starosty, teď to bude asi koalice Spolu. „Blbý je, že se tu lidé kvůli politice rozhádali a to naší obci nesvědčí,“ míní mladá maminka.

Nezávislému starostovi Jaroslavu Vlčkovi visí v kanceláři portrét prezidenta Václava Havla a na obecní nástěnky dává k vládě kritické články. „Neodpustí mi, že jsem pronajal obecní prostory Vietnamci,“ vysvětluje, proč to v obci není zrovna idylka.

Zaskřípalo to i v době, kdy se do Mrlínku nastěhovala početná romská rodina. „Přišli za mnou lidi, abych je vyhodil, že je tu nechtějí, že jen vysávají dávky a dělají bordel,“ popisuje starosta krizi.

Těžko prý vysvětloval, že na to jednak nemá pravomoc a že ani nechce. A dnes? „Uběhly dva roky a až na tři lehká upozornění kvůli rušení nočního klidu tu normálně žijeme poklidně pospolu.“