Článek
Dílo jako součást festivalu Sculpture Line, který oživuje veřejná prostranství uměleckými díly, na svém místě zůstane do 4. října.
Zda je kontejner prázdný, či nikoli, tedy zda umění existuje, nebo ne, zjistit nelze, podle autora je na divákovi, jak se rozhodne. Původně měl být kontejner na pevné zemi na Malostranském náměstí. „Teď mi blízkost Mánesa, Národního divadla ještě silněji evokuje zpětnou vazbu a smysl této prezentace,“ uved autor, který na svůj artefakt umístil ještě bílou vlajku, neboť umění podle něj vždy nutně kapituluje, ale souběžně s tím se také rodí, transformuje.
Jiří David říká, že umění se nachází v jisté superpozici, to znamená, že je i není existující v důsledku vnějšího pozorovatele, jehož smyslové vnímání určí, jak na tom ve skutečnosti je. „Kdy už si tudíž dnes nejsme jisti, jestli je umění živé, tedy jestli má smysl, nebo mrtvé a svůj smysl ztratilo, nejsme si tak ani jisti, co v kontejneru, tedy v jakési kapsli či schránce vzájemné domluvy, trezoru, ale zejména inkubátoru je, nebo není,“ uvedl autor ke svému dílu.
Bílá vlajka pak podle něj nemusí být jen znamením definitivní prohry, zkolabovaní, kapitulace. Když podle něj umění kapituluje, nezbytně tím souběžně vzniká.
Pětašedesátiletý Jiří David je vizuální umělec a pedagog, někdejší spoluzakladatel umělecké skupiny Tvrdohlaví. Jeho zřejmě mediálně nejznámějším dílem bylo neonové srdce nad Pražským hradem v závěru posledního funkčního období prezidenta Václava Havla. Má za sebou přes 80 samostatných výstav po celém světě. V průběhu let se jeho práce formálně rozrůznila v řadu technik a přístupů, vedle obrazů a kreseb využíval a využívá také fotografii, vytváří objekty, instalace a v poslední době i skleněné vázy. Často se i svými díly vyjadřuje ke společenské situaci v Česku a zejména k tuzemskému institucionálnímu uměleckému provozu.
