Článek
Virem Covid-19 jsou už v Evropě nakaženy stovky lidí a počet obětí se blíží deseti. Epidemiolog Rastislav Maďar v rozhovoru pro Seznam Zprávy vysvětluje, jak se situace může vyvíjet, a líčí i možný scénář pro Českou republiku.
Každodenní nárůst nových případů nemoci zpomaluje a vyléčení přibývají stále rychleji. Dá se předpokládat, že tento trend bude pokračovat i nadále?
Dá, ale… Bude zpomalovat v Číně, konkrétně v provincii Chu-Pej, kde se vyčerpaly možné nové případy, a budou přibývat případy mimo Čínu. Ale už jich nebude tolik jako v provincii Chu-Pej. U vyléčených bude křivka také stoupat strměji. Neustále tam přibývaly obrovské počty nakažených, každý den minimálně ve stovkách. To znamená, že každému se nemohlo dostat adekvátní péče. A teď, když se vyčerpají nové kontakty, počet případů bude postupně ustávat. Počet případů nebude tak obrovský a místní zdravotnické kapacity to budou zvládat lépe. A ta smrtnost nebude až tak vysoká.
Kdy se počty uzdravených začnou znatelně blížit číslu nakažených?
Paradoxně – když bude stoupat křivka nakažených, bude stoupat i křivka uzdravených. Současné odhady jsou, že poměr mezi lehčími a těžkými případy je 80 : 20, ale myslím, že až se situace uklidní a bude prostor pro analýzu, bude ten poměr možná 95 : 5. U těch lehčích forem onemocnění se lidé uzdravují, nepotřebují intenzivní péči, nepotřebují teoreticky lůžkovou péči v nemocnicích.
Takže křivka uzdravených bude stoupat, co se týče absolutních čísel. Pokud jde o jednotlivá procenta, tak to, myslím, záleží na tom, jak dramatická situace bude lokálně. To znamená, že kdyby najednou někde bylo tisíc nakažených, běžné kapacity jedné nemocnice nebo jednoho města to nemohou zvládnout.
Jak může epidemie ovlivnit péči o další nemocné? Nebo provoz v nemocnicích?
Nemocnice by neměly řešit jenom koronavirus, ale měly by zachovat standardní péči. U eboly virus zabil nějakých 11 tisíc lidí přímo a možná stonásobně víc nepřímo. Protože tím, jak zabíjel zdravotníky a zavíraly se nemocnice, respektive se konvertovaly na pacienty s ebolou, lidé s ostatními nemocemi, které jsou mnohem častější, neměli kam jít a umírali na diagnózy, které by byly jinak léčitelné. Taková sekundární škoda, kterou je každá taková tragédie schopná způsobit. A počty obětí mohou v následku být násobně větší než počet obětí na tu konkrétní diagnózu.
Jaký očekáváte další vývoj v šíření koronaviru ve světě?
S napětím nyní pozoruji Írán. Ten už má nějakých 12 úmrtí, ale přitom jen několik desítek nakažených (v době rozhovoru bylo v Íránu 12 mrtvých z 61 známých případů – pozn. red.). I kdyby smrtnost byla ta dvě procenta, okolo nich by mělo být 600 dalších nemocných. Ale v Íránu vědí jen o několika desítkách. Z toho dedukuji, že se jim nedaří aktivní vyhledávání nakažených, a tím pádem ani karanténa. Nakažení se tak mohou pohybovat po veřejnosti a šířit to dál. To je mimochodem scénář, který by mohl nastat. Proto WHO vyhlašovala stav globální nouze. Protože myslela na chudé země. To, že teď Afrika nehlásí koronavirus, neznamená, že tam není. Když si vezmete, že v Číně je 80 tisíc afrických studentů a naopak v Africe působí deset tisíc čínských firem, koronavirus tam klidně může být. Ale nejchudší země nemají kapacitu na to, aby to vůbec diagnostikovaly nebo to nějakým způsobem řešily nad rámec toho, že budou bezkontaktně měřit teplotu.
Mají české nemocnice a zdravotnická zařízení dostatečné kapacity na to, kdyby tady podobná epidemie propukla?
Česká republika připravená je. Není připravená na něco, co nastalo v Číně, ale to není žádná země. Naše země v současné situaci více udělat nemůže a je to otázka náhody a štěstí. Ale také individuálního chování lidí. Například toho, že nepojedete k lékaři městskou dopravou, pokud nějaké příznaky onemocnění budete pozorovat. Správné je spíše lékaři zavolat a konzultovat další postup.
Do jaké míry mají mít Češi obavy?
U nás ty obavy nemusí být velké. Neříkám, že by nikdo nemohl umřít, ale ta pravděpodobnost by byla poměrně velmi nízká, určitě pod jedno procento i se smrtností. I v rámci toho, co se teď děje v Itálii. Lidé nám volají, jestli tam mají jet na hory, na dovolenou. A my říkáme, že samozřejmě ano. Že Italové udělali svoji povinnost a oproti Íránu v Itálii je číslo nakažených oproti mrtvým odpovídající. Takže Italům se daří vyhledávat nemocné a nakažené dávat do karantény. Ti to tak nemohou šířit dál. Takže ten prudký nárůst případů není něco, co se odehrálo teď. Podle inkubační doby je to něco, co se odehrálo před deseti čtrnácti dny. A spíš je to výsledek aktivního vyhledávání, jsou to většinou mírnější formy než to, že by se kumulovali těžce nemocní pacienti v nemocnicích.
