Článek
S pýchou vzpomíná na svého tatínka, profesora Václava Žilku: „Byl pro mě obrovskou morální autoritou. Nikdy si nezadal s režimem, chodili jsme do kostela a tím křesťanstvím jsme byli tak trošku mimo tehdejší proud.“
S úsměvem také vypráví, jak se míjeli se svým mužem Martinem Stropnickým: „On je o pět let starší, takže my jsme se v životě několikrát minuli. Nejprve ve škole a jednou přesně na den – když já jsem odcházela z vinohradského divadla, tak on tam v ten samý den nastupoval.“
Herectví by si už dnes nevybrala: „Já jsem chtěla být řeholnice, misionářka, snila jsem o životě bez dětí a manžela. Tak mám šest dětí a tři manžely,“ směje se Veronika Žilková, ale nelituje: „Člověk musí umět přijmout svoje chyby a omyly. A také od sebe nesmí čekat víc, než je schopen. Sebepřijetí je velmi důležité.“
MOJE MÍSTA – PŘEDCHOZÍ DÍLY
Ve čtvrtek Veronika Žilková na sociálních sítích sdílela fotku z nemocnice. „Ahoj všem, kteří smutní večer v nemocnici,” napsala ke snímku herečka a v komentářích pod příspěvkem dodala: „Zdravím ty, co nesedí na baru, ale třeba chrchlají v posteli… i takové dny jsou.” S Veronikou Žilkovou jsme natáčeli ještě před tímto oznámením.
