U břehů Tasmánie uvázly desítky kytovců, nejméně 90 jich už uhynulo

Boj o čas. Tak popisují svou snahu mořští biologové, ochranáři i dobrovolníci u západního pobřeží Tasmánie. Od pondělního objevu téměř tří stovek uvázlých kytovců pokračují záchranné operace, jen do úterý ale zemřela až třetina mořských savců.

V oblasti okolo přístavu Macquarie je uváznutí kytovců na mělčině podle The Guardian poměrně běžné. Jejich množství blížící se ke třem stovkám je ale výjimečné. Naposledy zde tolik zvířat uvázlo v roce 2009, tehdy se jednalo asi o 200 mořských savců.

Záchranné operace pokračují už druhý den. „Opravdu nevíme, kolik času nám záchrana zabere. Dnešní ráno bude rozhodující při určování toho, co je možné, navíc se budeme muset vypořádat s dalšími faktory, jako je počasí nebo příliv a odliv,“ řekl Guardianu mořský biolog Kris Carlyon, podle kterého mohou práce u břehů Tasmánie pokračovat ještě několik dní.

Kolik kytovců se podaří zachránit, není podle Carlyona momentálně jasné. „Dnes ráno se chystáme vyzkoušet několik věcí, chystáme se znovu oddělit několik zvířat a vyhodnotit jejich chování. Celá tato operace závisí na tom, jak tato zvířata reagují, jakmile pod sebou budou mít vodu a budou moci volně plavat,“ vysvětluje Carlyon.

Záchranáři budou muset podle Carlyona zvířata třídit, jednak podle šance na přežití, ale také podle přístupnosti. Na některá místa se totiž ochranáři nemohou na člunech dostat. Dobrou zprávou je alespoň počasí, které je aktuálně chladné a deštivé, což zvyšuje šance kytovců na přežití. „Jedná se o kulohlavce, což je poměrně odolný druh. Vzhledem k počasí, které se člověku může zdát jako nevlídné, ale pro velryby je naopak ideální, mohou snad přežít ještě několik dní,“ myslí si Carlyon.

Záchranné operace se účastní asi čtyřicet osob, mezi nimi i místní rybáři, kteří poskytli své lodě i vybavení. Podle odborníků je dobrou zprávou to, že zvířata nejsou na úplné souši, zvyšuje se tak šance na přežití a zároveň je snadnější je zachránit, píše BBC. Kulohlavci mohou dosahovat délky až k sedmi metrům a vážit až tři tuny. Záchranáři nejdříve kytovce dostanou do míst, kde je dostatek vody, aby se mohli volně pohybovat, pokud nevykazují známky zranění nebo jiných problémů, přesunou je do větší hloubky a vypustí zpět do oceánu.

Proč dochází k uváznutí kytovců na mělčinách, vědci stále s jistotou nevědí. Ročně podle organizace Wild Life Florida uvázne po celém světě na dva tisíce jednotlivců nebo skupin velryb, delfínů a dalších kytovců, většina z nich skončí smrtí zvířete. V případě jedince uváznutého na pláži může jít podle vědců o projev nemoci nebo stáří, kdy nemá dostatek sil a vlny ho vyplaví na pevninu. U některých druhů delfínů nebo sviňuch se pak stává, že vyplavený jedinec svým voláním způsobí uváznutí celé skupiny zvířat, která se mu snaží pomoci.

Důvodem uváznutí může být také špatné počasí, nevydařený lov, jak tomu bývá v případě kosatek, které se za svou kořistí nechají vlnami vyplavit na pevninu, lodní provoz, ale také problém s navigací. Kytovci totiž k orientaci používají echolokaci, tedy vysílání vysokofrekvenčního zvuku. Jenže podobný systém využívají například vojenské ponorky. Podle Scientific American kvůli námořnímu sonaru mění zvířata své pravidelné trasy i hloubku ponoru a snaží se dostat z jeho dosahu, kvůli čemuž následně končí vyplavená na plážích.